Chléb býval vzácností, chudí jedli v minulosti hlavně kaše
Život na vesnici v minulosti byl hodně spojen s přírodou. Od ní a přírodních cyklů se pak odvíjely nejen práce na polích, ale i jídelníček venkovanů. Zkrátka jedlo se to, co právě rostlo a sklízelo se. S podzimem a zimou také přicházel čas zabíjaček.
„Maso bývalo svátečním pokrmem, ale když byly nějaké slavnosti nebo rodinné události, tak ho bylo dostatek. Také se lišilo letní a zimní období,“ říká spisovatelka a etnografka Milada Motlová, autorka knižní novinky Průvodce lidovou kulturou.
V zimě se zabíjelo kvůli tomu, že v chladu maso více vydrží. A na podzim se pak také tzv. vyřazovala drůbež. „To znamenalo, že poškozená, slabá drůbež nebo ta, co měla z nějakého důvodu menší šanci přežít zimu, se využívala jako pokrm,“ říká etnografka Motlová.
Maso se pak, aby co nejdéle vydrželo, vyudilo. Jedlo se ale u bohatších venkovanů střídmě, hlavně o svátcích. Nejčastěji ho hospodyně vařila. „Základem zpracování masa bylo vaření, protože z toho byla pak také polévka a venkovanům šlo v podstatě vždy o maximální využití surovin. Pečínka ještě na začátku 20. století platila za velmi sváteční pokrm a smažení třeba řízků přišlo ještě později,“ vysvětluje Milada Motlová.
Nejčastější jídla? Kaše, knedlík a zelí
Velký rozdíl mezi chudými a bohatými venkovany byl podle etnografky nejen v dostatku masa, ale především chleba. K výrobě chleba byla potřeba mouka, tedy obilí, což znamenalo mít pole, na kterém by obilí rostlo. A když už si chudí venkované mouku kupovali, nebylo kde chleba upéct.
„K pečení chleba bylo nezbytné mít rozměrnou chlebovou pec, která se do malých chudých chaloupek třeba ani nevešla,“ říká Milada Motlová. Chudí lidé sice tedy chleba jedli, ale museli si ho kupovat z větších hospodářství, kde se pekl ve velkém. Nebo ho z takového hospodářství získali jako odměnu za práci.
„Častěji než chleba jedli chudí lidé na venkově kaše. Ty byly základem jejich jídelníčku. Ať už to byla kaše hrachová, jáhlová nebo později od 19. století kaše bramborová,“ vyjmenovává spisovatelka Milada Motlová.
Kromě brambor a pak také česneku a cibule se ale mnoho zeleniny běžně na venkovských zahrádkách a polích nepěstovalo. Výjimkou bylo zelí. „To bývalo asi nejoblíbenější zeleninou, pěstovali ho ve velkém, krmili s ním i dobytek, na zimu ho nakládali. Zelí s knedlíkem, dnes by se řeklo nokem, nebo později s bramborem byl běžný venkovský pokrm. Ve svátek či v neděli se k němu pak mohlo přidat také maso, většinou uzené,“ říká Milada Motlová.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
