Máte doma mrzouta? Zkuste si promluvit
Nic ho nebaví, o nic se nesnaží, tvrdí, že ho štěstí obchází, a že za všechno můžou ti ostatní. Být ve společnosti takového člověka je vyčerpávající. Co když s ním ale musíte být každý den?
Psychoterapeutka a koučka Šárka Vávrová se takto smýšlejícím lidem, pro které je neštěstí jakýmsi životním programem, radí pokud možno vyhýbat. „Bohužel je to totiž tak, že negativně založený člověk táhne toho pozitivního, nikdy to není naopak. Optimisticky naladěný člověk má tak vždy víc práce udržet si při setkání s pesimistou svou dobrou náladu než pesimista svou špatnou,“ popisuje koučka.
Jenže, co dělat, když třeba chodíme do práce, kde je právě takový člověk nebo dokonce celý kolektiv? Šárka Vávrová především zdůrazňuje co nedělat. „Nesnažte se ho měnit. Nemůžeme totiž změnit někoho, kdo to sám nechce,“ říká a dodává: „Můžete s takovými kolegy třeba zkusit promluvit, říct jim nějakou veselou historiku, protože smích je nakažlivý. Ale pokud být veselými nechtějí, berte to tak, že je to jejich volba a mají na ni právo.“
Za všechno můžou ostatní
Podle koučky Šárky Vávrové může být každý člověk šťastný a mít rád svůj život. A to i tehdy, když má zrovna nějaké těžkosti. „Nevěřím tomu, že existují lidé, kterým se v životě nedaří vůbec nic. Pokud tak někdo vystupuje, staví se jen dobrovolně do role oběti a chce v ní většinou i setrvat,“ vysvětluje koučka.
Takového člověka lze prý poznat snadno už při krátkém rozhovoru. Mluví totiž jen o tom, jak se mu nic nedaří a jaký má krutý osud. Takoví lidé viníky své situace hledají vždy jinde, v rodině, která se o ně nestará, v přátelích, kteří je zradili, v politice, kvůli které nemají práci, peníze atd. „S takovými lidmi prostě nehnete, očekávají totiž jen potvrzení své role oběti. O tom se ostatně velmi brzy přesvědčí ti, u kterých vzbudí soucit, a snaží se jim pomoci. Nepůjde to. Takový člověk by totiž musel chtít sám aktivně přistoupit ke svému životu. A to většinou nechce,“ říká psychoterapeutka.
Bručoun a Xantypa
Co ale pak dělat, když se v takového negativně smýšlejícího člověka třeba po letech vztahu promění náš partner. „To se, bohužel stává,“ potvrzuje Šárka Vávrová a radí si především zkusit promluvit. „Komunikace je v partnerství nesmírně důležitá. V tomto případě ale na to musíte s lehkostí. Urážky a útoky k ničemu nepovedou,“ říká.
V každém případě je ale nejdůležitější myslet na to, abychom si alespoň my zachovali své přesvědčení a nadhled a do špatných nálad se nenechali vtáhnout. „Takže buď s partnerem například můžu sdílet některé věci, které má rád. Nebo ho v té negaci nechám a budu si dělat své. Zvláště po letitém partnerství člověka změnit nejde. Buď se s ním rozejdu, nebo budu muset tolerovat to, jaký je. A třeba si i v tom nacházet nějaká pozitiva,“ radí psychoterapeutka a koučka Šárka Vávrová.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
