Cinkající peněženka

Když jsme se měli sejít loni v létě, neviděli jsme se skoro rok, a tak není divu, že jsme si pro naše setkání oba připravili malé dárečky.

Já mu dala kamenné srdíčko a on mi položil do dlaně něco prťavého, co vypadalo jako okatá, černá, usměvavá oliva.

„Jé, to je krásný,“ vzdychla jsem infantilně, a vzápětí jsem vzdychla ještě víc, protože jsem zjistila, že ta malá, černá, usměvavá oliva, cinká! Byla to totiž malá rolnička.

„To je přívěsek na mobil,“ vysvětlil mi Martin a než jsem stačila cokoli říct, vzal můj mobil a rolničku na něj připevnil.

Víte, kdybychom se viděli denně, tak mu řeknu, co blázníš?! Na mobil si budu dávat něco, co cinká!? Ale copak jsem mu to mohla říct, když mi takovou krásnou rolničku veze až z Brna? To prostě nešlo. Když uviděl můj vyděšený pohled, uklidnil mě.

„To jde sundat, neboj!“ Ukázal mi, jak rolničku můžu sundat a já se uklidnila a hned jsem si vynadala! Jsi nevděčná a nevážíš si dárečku od kamaráda, kterého jsi rok neviděla! Koukej si „tu věc“ na mobilu nechat!

Asi za dvě hodiny mi zavolal pan Fuchs.

„Haló! Haló!? Co ti to tam cinká?! Slyšíš mě? Haló?!“

Vymluvila jsem se, že stojím uprostřed Václavského náměstí a právě jde kolem mě cinkající demonstrace a radši jsem hovor rychle ukončila a protože Martin už byl na cestě do Brna, bez výčitek jsem milou rolničku z mobilu sundala a stála jsem před problémem. Kam s ní?

Musím ji dát na něco, co používám stejně často jako mobil, abych se dárku tak úplně nezpronevěřila, říkala jsem si a volba padla na peněženku.

Připevnila jsem rolničku na zip od přihrádky, kam dávám drobné, a stala jsem se paní, které cinká peněženka.

V kolínských obchodech mě prodavačky, aniž by mě viděly, poznávaly podle cinkání mezi regály, a dokonce mě poznali i v obchodě na Hlavním nádraží, kde projdou denně stovky lidí.

„Á, paní s rolničkou,“ usmál se mladý muž a já mu úsměv polichoceně vrátila.

„Vy jste mě poznal?“ Ukázal na peněženku.

„Vás ne, ale vaší rolničku! Líbí se mi, koupím si ji taky!“

A nechtěl si ji koupit jenom on! Rolnička na peněžence slavila úspěchy u obou pohlaví bez rozdílu věku. Aby ne! Stačí zatřást kabelkou nebo si poklepat na kapsu, rolnička zacinká a vy víte, že je peněženka na svém místě. A kdyby vám ji náhodou chtěl někdo ukrást, rolnička ho prozradí! Je to i dobrý seznamovací trik, protože komu se rolnička líbí, ten je většinou vaše krevní skupina, takže stále poznáváte nové a nové lidi.

A tak jediný, kdo zvedal oči v sloup, když jsem v obchodě vytáhla cinkající peněženku, byla moje dcera Rita. Neřešila jsem to, protože dětem se nezavděčíte, ať cinkáte nebo necinkáte, ale ona to vyřešila za mě a k Ježíšku mi dala peněženku, na kterou nejde přidělat nic, natož nějaká cinkající, smějící se oliva! Ale na mě si nepřišla! Přidělala jsem si rolničku na klíče a to se pro změnu, nelíbí panu Fuchsovi…