Můžeš mi říct, proč…?

Můžeš mi říct, proč… Tak to je častá otázka mužů, ze které určitě nenaskakuje husí kůže jenom mně. Husí kůže nám naskakuje i z jejich druhé otázky! Můžeš mi říct, co jsi s tím zase udělala?

Poměrně brzy jsem pochopila, že se mě tyto otázky netýkají. Došlo mi, že se panu
Fuchsovi v tuto chvíli jenom nedaří něco otevřít, zavřít, odstrčit, zastrčit, položit, zvednout, a on potřebuje najít viníka a tím je tvor jemu nejbližší - jeho žena.

A tak když se tyto dvě otázky ozvou, okamžitě na ně odpovídám.
„Nic jsem s ničím nedělala! Vůbec jsem si ničeho nevšimla. Nikdy jsem to ani
neviděla. Nesahala jsem na to. Nevím, co to je. Ani nevím, že TOHLE máme doma. Teď jsem přišla. Jsem slepá. Jsem hluchá. Jsem mrtvá.“

A zabere to! Pan Fuchs se už na nic neptá, zabručí, tak ono se to asi udělalo samo, ale vypořádá se s problémem sám.

Musím ovšem podotknout, že tyto jeho otázky jdou většinou správným směrem.
Trávím doma nejvíc času, dělám v domácnosti nejvíc práce a proto, zcela logicky, nejvíc věcí naprosto nevědomky, náhodou a nechtíc rozbiju, ulomím, vylomím, zlomím, prostě zničím. Ani nevím jak. A proč bych se přiznávala k něčemu, o čem ani nevím, že jsem to udělala? Jsem jenom obyčejná žena. Ať si tyhle složité problémy řeší vševědoucí pan Fuchs.

Do stejné kategorie patří otázky, které začínají, Můžeš mi říct, proč kupuješ tolik chleba? Proč mám tu košili tak opranou? Proč mám každou ponožku jinou? Proč mi nevyměníš ručník? Proč jsi mojí matce říkala…?

Tyhle otázky jsou zákeřné v tom, že na ně znám okamžitou odpověď, ale zároveň vím, že jemnou logiku mé odpovědi by pan Fuchs nikdy nepochopil. A tak jsem se naučila jednu jedinou a nejlepší odpověď, ze které jasně vyplývá, že za všechno může on. Tato zázračná odpověď zní: Protože jsi mi řekl, abych to takhle udělala.

Muži většinou při této odpovědi znejistí. Zásadně si totiž nepamatují, co nám kdy řekli. A když jim přesvědčivě několikrát zopakujeme, že nám to opravdu řekli, uvěří nám, a jsou hrdí na to, že si nejenom pamatujeme, co nám řekli, ale dokonce se tím i řídíme!

A opět musím podotknout, že občas jsou „proč“ pana Fuchse, oprávněná. Jako minulý týden. Seděla jsem u počítače, když se z koupelny ozval jeho hlas.

„Můžeš mi říct, proč je tohle v koupelně?!“

Otráveně jsem vstala. Co tam asi tak bude? Pavouk nebo chlupy ze psa? Otevřela jsem dveře koupelny a pan Fuchs mi ukázal skleničku.

„Co to je?“

Byl to šampon, který jsem před několika dny vyndala ze skříňky, kde mám vysavač a dala ho na poličku k vaně. Přečetla jsem si název. SOS ŠAMPON. Vždyť je to obyčejný šampon! V čem je tedy problém?!

„Je to šampon. Koupila jsem ho v lékárně. SOS ŠAMPON. Zachrání ti vlasy.“

„Vidím, že je to šampon. Ale je to psí šampon! Umyl jsem si vlasy psím šamponem!“

Uklidila jsem šampon našeho Atíčka zase zpátky k vysavači a v duchu jsem si říkala, no bóže, tak jsem zapomněla, že je to psí šampon! Stalo se něco? Nestalo…

Pan Fuchs se ke mně naklonil.

„Čuchni mi k hlavě! Nesmrdím?“ Čichla jsem si. „Ne. Voníš jako Atíček!“

„Tak to si je tedy umyju znova.“ „Můžeš mi říct, proč?! Voníš krásně!“

Poslechl mě a tak ten večer voněli oba mí chlapi, lidský i ten psí, stejně krásně...

Spustit audio