Bez ní ani krok. Ivo Zídek vám na kytaru zabrnká i u Mount Everestu

21. únor 2017

Cestovatel z Budislavi dělí svůj život Nepálem. Rozlišuje, co bylo před jeho první cestou tam a co pak. Dokud mu to zdraví umožní, chtěl by se do země vracet. Nehnulo s ním ani velké zemětřesení v roce 2015.

„Najednou nevíte, co se děje. Nás to potkalo v údolí, když jsme pili čaj. Z okolních stěn se začaly valit kameny. Země se začala kymácet jako když jedete na loďce. Byli jsme jenom pět kilometrů od epicentra,“ popisuje Ivo Zídek.

Nepálci podle něj vůbec neznají lékařskou pomoc. „Žijí si v komunitě svým životem a lékaře v životě neviděli. Zemětřesení přišlo v poledne. Lidé tedy byli spíš na polích. Všechny domy ve vesnici spadly. Když odezněly ty dva hlavní otřesy, scházely se přízraky lidí s rozbitými hlavami, zlomenýma rukama. Začnete snad nějak pudově zachraňovat.“

Zlomený nástroj

Zídek přiznává, že se od svých šestnácti let nehne bez kytary. „Hraju po hospodách, po horách, všude. Moje kytara váží jenom dva kilogramy, což je pro výpravy v Himaláji velmi podstatné. Hrál jsem na ni ve výšce zhruba 5 500 metrů a taky jsem si zazpíval tváří v tvář Mount Everestu. Problémem bylo spíš dýchání, ani ne teplota.“

Ivo Zídek v Himálaji

V letadle ho jednou donutili dát nástroj do zavazadlového prostoru… „Protože nemám pevný futrál, dokázali mi ji zlomit. Šikovné ruce českých opravářů hudebních nástrojů to naštěstí napravili.“

Ivo Zídek v dřívějších dobách procestoval celou vlast. „Když nás pustili, byl jsem v Alpách, v USA, v Austrálii a podobně. Ve svých 63 letech jsem ale teprve objevil krásu Nepálu.“

autor: MAL
Spustit audio