Chirurgie bez anestezie byla řezničina, říká oceněná primářka

18. říjen 2017

Emeritní primářka oddělení ARO pardubické nemocnice Magdalena Fořtová převzala nedávno ocenění za celoživotní zásluhy a významný přínos k rozvoji oboru. Jak říká, práce anesteziologa zdaleka nespočívá jen v tom, že pacienta před operací uspí.

„Když mi volal předseda společnosti, že mi udělí medaili, tak jsem byla velmi zaskočená, protože ta cena se uděluje od roku 2007 a ne každý rok se udělí. Anesteziologů, kteří ji získali, je velmi málo, takže jsem měla pocit, že to ocenění bych snad neměla dostat já. Na jedné straně je to velké ocenění na druhé straně si člověk uvědomí, že je na konci svého profesního života,“ říká Magdalena Fořtová.

Počátky anestezie: v zubařském křesle

Vůbec poprvé anestézii použil v roce 1846 bostonský zubař William Morton. Zprávy o ní se rozšířily do celého světa a doslechl se o nich také František Celestýn Opitz, jehož jméno nedávno udělené ocenění nese. Opitz byl průkopníkem anesteziologie v Čechách. „Do té doby šlo o to, aby chirurg byl rychlý. Byli cvičeni k tomu, aby operovali rychle, protože se operovalo za živa. Pacienta drželi, maximálně mu podali alkohol. Bylo to velice drastické,“ popisuje počátky chirurgie Magdalena Fořtová.

K oboru se doktorka Fořtová dostala úplnou náhodou. „Ve škole jsme tehdy ještě neměli vysloveně předmět anestezie. V rámci chirurgie jsme měli přednášku, ukázali nám lahvičku anestetik a to bylo tak všechno. Měla jsem pocit, že to je něco, co bych asi nikdy nemohla dělat. Pak jsem šla za manželem do Pardubic a místo bylo jen na anestezii. Tak jsem to zkusila a zjistila, že to je zajímavý, mladý a progresivní obor.“

Kupa práce nejen při operaci

Laická představa, že anesteziolog jen uspí pacienta před operací, je velmi nepřesná, personál oddělení toho musí zvládnout mnohem víc: „Měli bychom pacienta na operaci připravit, zjistit jeho další případné nemoci. Musíme vědět, jestli to je pacient s vysokým krevním tlakem, nebo po infarktu s ischemickou chorobou srdeční, nebo pacient s plicními chorobami. To všechno může mít vliv na průběh anestezie. Pak dostává léky na zklidnění, a pokud pominu rozsáhlou administrativu, tak jde o to pacienta připravit tak, aby se nebál a vše proběhlo co nejlépe,“ popisuje Magdalena Fořtová.

Práce lékaře je bezesporu nápor na psychiku člověka a občas je potřeba vypnout. Otázka na relaxaci Magdalenu Fořtovou zaskočila, ale nakonec si vzpomněla, u čeho si nejlépe vyčistí hlavu: „Odpočívám spíš aktivně. Mám také vnoučata a to už je také takový relax. A nejradši lyžuju.“ Pověsit anestezii na pověstný hřebík se ale nechystá: „Pokračuju dál, jen jsem si zkrátila o jeden den úvazek. Jinak mě ta práce baví a neumím si představit, že bych ze dne na den zůstala doma.“

autor: HRU
Spustit audio