Dakar očima nováčka: Láska na celý život

Z Dakaru si přivezl cenu za druhé místo mezi nováčky. „Vyhodnocuje se spousta kategorií. Další placku mám za osmé místo mezi amatéry, tedy bez tovární smlouvy. Kvůli těmto rekvizitám to člověk dělá,“ dodává s humorem.

Před Dakarem

Cesta na závod se skládá ze spousty částí. Příprava prý trvá zhruba rok a půl. „Není to jako horečka před dovolenou, že si najednou člověk musí zabalit nebo myslí na to, jestli něco nezapomněl. Samotný moment odletu vám přijde naprosto běžný. V hlavě máte, jak se rozloučíte s rodinou. Poslední moment, kdy si člověk bere tašku na záda, odchází z domu, je velmi těžký. Máme malého syna, s přítelkyní čekáme druhé miminko. Loučil jsem se i s mamkou. Táta jel se mnou, což bylo úžasné, stal se mou největší podporou, staral se o mě.“

Ondřej Klymčiw prý vůbec neměl nějakou krizovou chvilku: „Jdete skoro jako voják, naprosto bezhlavě. V tu chvíli neřešíte, jestli máte ohnuté řídítko, musíte bojovat dál. Je v tom strašně moc energie, hodně lidí vám věří, najednou jako kdyby vás nic nebolelo, nic vám nevadilo. Jestli je teplo, zima, prší, člověk to musí hodit za hlavu.“

Účastník Rally Dakar Ondřej Klymčiw|foto: Radek Kalhous

Za rok zase?

Příští rok by chtěl Klymčiw taky jet. „Když bude možnost, pojedu. Existují dvě skupiny lidí, co byli na Dakaru. Jedni na něj zanevřou a nenávidí ho, další jsou lapení touto krásnou soutěží a nemůžou bez ní být. Má kouzlo, jede se v poušti, v horách, přitahuje pozornost,“ říká člen pardubické stáje.

Na slavnostním ceremoniálu fanouškům hodil brýle a rukavice. „Možná díky tomu, že jsem byl dobře připravený, bylo to celé docela v pohodě…“