Divadelní nápovědu žádná technika nenahradí
Nepracuje v pověstné budce uprostřed jeviště, ale spíš v portále nebo v hledišti. Naďa Krůlová je jednou ze dvou žen, které se ve Východočeském divadle Pardubice věnují napovídání. Říká se jim třeba nápovědka, špitálka nebo šeptálka. Každopádně slouží jako opora hlavně během zkoušek.
„Je to spíš psychická záležitost. Když ještě herec nemá zažitý text a potřebuje volné ruce. Při představení fungujeme spíš jako určitá berlička. Osobně si texty vybavuji situačně. Herci to mají podobné, ale těžší, protože musí být na tom jevišti,“ říká s úsměvem Krůlová.
Signály se domlouvají s každým sólo
Prý zná samé vzorné herce, kteří text umí. A když ho výjimečně náhodou v zásadním okamžiku zapomenou, tak si pro text dojdou tak, že to ani divák nepozná. Každý interpret bývá jiný a s každým proto nápověda může mít individuální domluvu: „Někdo třeba nápovědu ani moc nemusí, je zvyklý se slova naučit přesně. Herci na sebe většinou slyší a pomůžou si. Jsou k sobě vzájemně dost vstřícní, že se nenechají ve štychu.“
Nápověda musí mluvit tak, aby byla slyšet na jevišti, ale ne v hledišti, pokud není přiznaná. „Při zkouškách někdy i řvu-záleží na vzdálenosti. Většinou ale mluvím stejně jako v civilu. Hlas si extra neopečovávám, jen zásadně nepiju ledové věci.“
Práci jenom v práci
Tuto profesi neohrožují žádné technické vychytávky. Musí ji zkrátka dělat živý člověk, který reaguje na aktuální dění. Ve výrazné míře se neobjevuje ani profesionální deformace: „Protože divadelní hry bývají ze života, dostávám se do situací, kdy mně probleskne replika a řeknu ji nahlas. Ale abych permanentně někomu napovídala mimo svoji práci? To ne. Spíš docela naslouchám,“ tvrdí Krůlová.
Když se jí někdo zeptá na legendární nápovědní budku, směje se. „Nikde jsem nic takového nezažila, ani v Pardubicích budka není.“ Na druhou stranu připouští, že někde možná ještě budky zůstaly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
