Dvacet čísel prašanu, umrzlo, jasno. Tak vypadá ideální zimní táboření

„Abych řekl pravdu, stárneme a mladí už mají většinou jiné zájmy. Jakmile tam není připojení, nudí se. Nedokážou posedět u ohýnku, popovídat jen tak bez mobilu v ruce. Takový problém je ale spíš v celé společnosti, nejenom v oblasti zimního táboření,“ myslí si předseda Sekce lyžařské turistiky Klubu českých turistů Otakar Boura.

Nebude mi zima, nebude mi zima, nebude mi zima

Na zimní táboření by člověk měl být trochu otužilý. „Často jde taky o psychiku. Když si říkáte, že vám bude zima, tak vám zima bude. Třeba v Ramsau jsme zažili -28 stupňů Celsia. Jakmile zapadlo slunce, ochladilo se o 15 stupňů. Ale máme dobré spací pytle, dobré podložky, karimatky.“

Zimní táboření|foto: Otakar Boura

Hory Otakara Bouru přitahovaly vždy, snad prý kvůli své drsnosti. „Miluju hory ve všech podobách a ve všech obdobích. Dřív jsem jezdil za babičkou do podhůří Krkonoš. Už tam se to snad ve mně formovalo.“ Taky proto se stal předsedou Klubu českých turistů Horal Ústí nad Orlicí, tedy jednoho z odborů KČT.

Tábořit se dá i v nížinách

Právě takové místo je nejlepší pro začátečníky. Bývá tam třeba taky zázemí. Pokročilí mohou na přelomu března a dubna zavítat na 20. ročník mezinárodního zimního táboření a výstupu na Králický Sněžník. „Jde o nejvyšší zimní táboření pro veřejnost v Česku, i když tábořiště leží spíš na polské straně. Pořádáme to společně s polským turistickým klubem. Zažili jsme třeba i dva metry sněhu, kdy jsme do něj museli stany doslova zakopat.“

A ideální počasí pro zimní táboření podle Boury? „Dvacet centimetrů nového prašanu, pod tím umrzlý základ, v noci tak pět pod nulou a jasno.“

Zimní táboření|foto: Otakar Boura