Grand Festival smíchu na startu. A komedie na scénu!
Pardubice jako hlavní město legrace. Už popatnácté se právě tam odehraje Grand Festival smíchu. Jeho dramaturgyně Jana Uherová v rozhovoru pro Dobré ráno připomněla „pravěké“ začátky soutěžní přehlídky a hlavně představila letošní tituly, kterých bude dohromady sedm.
Výběr je podle ní rok od roku těžší, ale ne kvůli úrovni představení: „V hlavě pochopitelně nosím předešlé ročníky, i ty komedie. Nesrovnávám to tedy jenom s tím, co momentálně existuje, ale s tím, jestli divadlo třeba mělo lepší komedii loni nebo předloni. Pořád věci beru v souvislostech. Tím pádem je to stále složitější.“
Pohled do historie
Taky festival jako takový má svůj vývoj: „Zjistila jsem, že první ročníky jsme měli komedie většinou bulvární. Jsem ráda, že se během posledních let daří vnést trochu současného dramatu nebo současné komedie. Objevují se inscenace, které jsou lehce kontroverzní, o kterých se diskutuje. Že to není jenom stará komedie, ale že se smějeme věcem, co jsou opravdu současné a dějí se kolem nás,“ myslí si Uherová.
„V roce 2001 jsme začínali jakoby od nuly. Jezdili jsme, viděli jsme inscenace, ale dostali jsme i dost věcí na videokazetách nebo na disketách. Ještě jsme to nestihli pokrýt, neměli jsme organizaci tak skvělou. Tehdy jsme si mapovali naše možnosti. Musím říct, že to, co vidíte na videokazetě, se skoro nikdy nerovná zážitku, který pak máte naživo,“ vzpomíná dramaturgyně.
Divadlo v galerii
Ve čtvrtek se v 17 hodin otevře v Domě U Jonáše výstava „Patnáct let smíchu, občas nějaká ptákovina, kravin pomálu aneb 15 let Grand Festivalu smíchu v Pardubicích“. Tím se do akce zapojí také Východočeská galerie v Pardubicích.
Letošní festivalové komedie s komentářem Jany Uherové:
Mnoho povyku pro nic (Divadlo v Dlouhé, Praha)
pondělí 26.1.
„Máme dvě inscenace Williama Shakespeara a obě jsou tak trochu netradiční. Tato je oblečená do současných kostýmů a tím pádem se diváci orientují třeba v postavení figur, jestli ta postava je bohatá nebo ne. Komedii se dá díky tomu dobře rozumět.“
Lháři (Východočeské divadlo Pardubice)
úterý 27.1.
„Situační konverzačka domácího souboru...“
Zkrocení zlé ženy (Činoherák Ústí, Ústí nad Labem)
středa 28.1.
„Další představení Williama Shakespeara. Činoherák se našeho festivalu účastní poprvé. Pojal to cirkusově, jako klauniádu. Myslím si, že to Shakespeara vystihuje. On i tragédie prokládal různými až taškařicemi nebo šprýmovými scénkami, aby si divák oddychnul nebo chvíli myslel na něco jiného. Tady je ten děj prokládaný cirkusovými čísly a vzniká taková velká podívaná-s lehkostí, nadsázkou, parodií.“
Listopad (Městská divadla pražská, Divadlo ABC, Praha)
čtvrtek 29.1.
„Popisuje se jako nekorektní politická fraška. Je tam hodně nespisovných, vulgárních slov. Obrovský, skvělý koncert dvou výborných herců. Nahrávají si a je to výborná práce.“
Prokletí nefritového škorpióna (Divadlo A. Dvořáka Příbram)
pátek 30.1.
„To je taková rychlá konverzačka...“
Můj romantický příběh (Divadlo Petra Bezruče, Ostrava)
sobota 31.1.
„Je to groteska o lidech, kteří žijí sami bez partnera, ale někdy velice urputně ho hledají. Když ho pak najdou, tak ho testují. A když najdou partnera po deseti panácích na diskotéce, tak se určitě dostanou do strašné situace. Této komedii rozumí v hledišti skoro každý divák. Opět velmi současná inscenace...“
Mrtvé duše (Městské divadlo Brno)
neděle 1.2.
„Úžasná výpravná inscenace a nakonec i dost současná. Název je trochu těžký, člověk se toho bojí, navíc ruský klasik, ale od úspěšného souboru...“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
