Hvězdy, drbny, písničky. Černobílý film inspiroval barevný kabaret

Zároveň herci sledují osudy prvorepublikových hvězd a povídají si o nich s představiteli tří generací. Na představení totiž chodí skuteční pamětníci, ale taky mladí lidé.

O tom, proč dílo vzniklo, mluvila během „černobílého“ Dobrého rána režisérka divadla Zuzana Nováková: „Vlastně úplně náhodou… Hledali jsme role pro naše dvě doyenky, nejstarší herečky. Nakonec jsme všechny drbny shrnuli právě do těchto dvou rolí. Ono trochu negativní postavy se vždy velmi dobře hrají. Naše příprava trvala poměrně dost dlouho, protože mezitím přišly nějaké jiné projekty. Ale jsem ráda, že to nakonec dopadlo a že si ty naše holky skutečně zahrály a že se na ně teď lidé mohou přijít podívat.“

Není to stoprocentní film na divadle

Ze snímku museli divadelní tvůrci něco vynechat, protože obrazové prostředky divadla a filmu jsou trochu jiné. „Navíc my jsme divadlo malých forem a něco by se nám obtížně realizovalo. Asi z osmdesáti procent držíme linku filmu. Rozdělujeme ho určitými mezivstupy z herecké šatny. Ve filmu žádné písničky nebyly, my jsme si je tam našroubovali. O porovnávání nejde, používáme trochu jiné prostředky, aby z toho tryskala energie, radost. Když diváci vidí, že hrajeme s chutí, je jim asi jedno, že něco funguje trochu jinak než ve filmu,“ říká Nováková.

Za svůj oblíbený černobílý film považuje Kristiána. „Ale když jsme připravovali naši inscenaci, viděla jsem víc černobílých filmů, kde excelují Adina Mandlová, Hugo Haas nebo Věra Ferbasová. Myslím si, že Mravnost je určitě jedna z nejzajímavějších. I když tam nejde o nic zásadního-asi jen o to, že lež dožene každého.“

Mravnost nade vše

Tento film je podle Zuzany Novákové natočený s nadhledem, má spád. „Všechno kolem něj totiž trvalo jen pár dní, aby si zaměstnanci filmových ateliérů stihli vydělat na vánoční dárky. Lehkost a šarm jsou znát. Snažili jsme se je přenést do divadla. Chtěli jsme zachovat výborné vtipy a hlášky - už tenkrát si dělali legraci z různých moralistních prohlášení a ze středostavovské morálky. Známé hlášky jsme nechali v původním znění.“

Představení hraje Divadlo Exil na domácí scéně jednou měsíčně. Chystá se s ním taky třeba do Nového Bydžova nebo na hrad Košumberk i na další místa.

„Divadlo pro mě jako režisérku amatérského divadla znamená takový druhý život. Každý z nás chodí do nějaké práce, máme své povolání a toto děláme navíc, ve svém volném čase. Kvůli tomu částečně obětujeme svou rodinu, ale děláme to hrozně rádi. Divadlo Exil je nakonec naše druhá rodina,“ vyznává se během Světového dne divadla Nováková.