Kulturnímu centru v Pardubicích šéfuje žena z Hradce. Umělci ji překvapili

„Nemám problém se velmi rychle dostat do problematiky a začít od prvního dne plnit svou funkci. Nejsem ničím zásadně překvapená. Čekala jsem, že to bude v tom stavu, v jakém to je. Nezaskočilo mě nic, co by mě nějak omezilo nebo ovlivnilo v mých plánech a vizích,“ říká ředitelka.

Problémy prý nehrozí

Pardubickou kulturou je Ondroušková podle svých slov v obecném pohledu mile překvapená. „Je tady obrovský potenciál a spousta lidí, kteří dělají svoji věc na velmi vysoké úrovni. To je to, co činí město atraktivním pro návštěvníky. Kulturní centrum by mělo tyto věci ucelovat, koordinovat, napomáhat jim.“

Pro Ondrouškovou hlasovali všichni členové výběrové komise. Čím si je asi získala? „Přes deset let jsem byla člověk na volné noze, který se nazývá krizovým manažerem a ekonomem. Zpracovala jsem tedy své vize. Původní zadání bylo sedm až deset stran, já jsem měla čtrnáct stran bez jakéhokoliv obrázku. Komise se mě na to ptala. Odpověděla jsem, že nerada dělám práci dvakrát. V těch věcech jsem měla jasno. Z mého profesionálního působení možná bylo cítit, že věci ekonomického charakteru, řízení, personální věci, které samozřejmě v otázkách padly, jsem při výběrovém řízení zodpověděla jako člověk, který ví, o čem mluví.“

Markéta Ondroušková - ředitelka Kulturního centra Pardubice|foto: Honza Ptáček

Markéta Ondroušková přitom přichází v obtížné době. V uplynulých letech totiž centrum poznamenaly velké kauzy. Opakovat se prý teď nemohou.

„Považuji se za člověka velmi korektního. Čistě lidsky a díky mému přesvědčení je naprosto nepřípustné zneužívat prostředky, které mně nepatří. Osobně si myslím, že největším problémem je nefundovanost a vydíratelnost některých lidí. Nejsou si pevně vědomí svých kompetencí, svých zodpovědností. Je samozřejmě dobré znát ekonomické procesy. Pokud má člověk nějaké osobní ambice a chce jich dosáhnout, může často jít dolů ze svých etických stanovisek nebo ze svého smýšlení. Potom může nastat problém. Nemám žádné ambice a navíc jsem kovaným ekonomem.“

Vztah ke kultuře? Blízký

„Dá se říct, že jsem jejím velkým milovníkem. Pocházím z pedagogicko-uměleckého prostředí. Do kultury jsem pronikla za dob svých studií v Praze, kdy jsem se seznámila s celou řadou lidí, kteří jsou dnes velmi úspěšní na poli pořadatelském, producentském, uměleckém. Vystudovala jsem kulturní antropologii. Teoretický základ bych tedy mít měla, praktický je mým denním chlebem a životem,“ tvrdí Ondroušková.

Sraz účastníků lampionového průvodu na Pernštýnském náměstí|foto: Honza Ptáček

Někdy se může zdát, že u manažera je skoro jedno, co řídí… „Když jste zvyklý procesy dávat dohromady po stránce řízení, je úplně jedno, jestli dáváte dohromady kulturní centrum anebo firmu. Všude to je stejné. Liší se to v nějakých zákonných parametrech. Musíte ale obsáhnout i stránku oboru," dodává.

„Jestliže chcete prodávat zemědělské stroje, nemůžete být úplným analfabetem, co se zemědělství týče. Pokud má člověk jako manažer nebo vedoucí pracovník slabiny, může je dohnat pilným studiem anebo si k sobě vezme lidi, kteří problematice velmi dobře rozumí a může jim důvěřovat. Na manažerském postu může sedět kdokoliv, ale měl by mít přirozené předpoklady k tomu, aby lidi jako lídr vedl. Je schopný využívat velkých kompetencí manažera, ale hlavně umí vzít na svá bedra obrovskou zodpovědnost,“ uzavírá Markéta Ondroušková.