Na koloběžce přes kočičí hlavy! Dá se ujet 50 kilometrů na kostkách?

„Toto je výzva, která se s ničím nedá extra srovnávat. Vzdálenost by sice ujet šla, ale asi 50 kilometrů se jede po pověstných kostkách, kamenech. Silnice stavěli snad ještě za Napoleona. Oproti cyklistům nedosahujeme takových rychlostí, takže si užijeme každou nerovnost, hrbol, díru mezi kostkami,“ podotýká Martin Komár.

Kde se vzal nápad?

„Na počátku jsem se víceméně přidal. Před dvěma lety kolegové koloběžci zdolali podobným způsobem, tedy den před profesionálními cyklisty, celou Tour de France. Přes Vánoce asi neměli co dělat, tak vymysleli, že by mohli zvládnout tuto jarní klasiku. Vyrážíme 11. dubna, cyklisté 12. dubna.“

Ke koloběžkové výpravě se aktuálně hlásí domácí Francouzi, Italové, Rakušané. „Skupina nikdy není uzavřená. Kdokoliv se k nám může přidat, aspoň na kousek.“

Komár trénuje jedině tak, že hledá nerovné kostky většího formátu, i v Pardubicích prý jsou. Občas se na nich projede. „Chápu to jako určitou cestu osobního rozvoje. Bude to o hlavě. Pak si třeba řeknu, že jsou výzvy, co se dají zvládnout.“

Na čem pojede?

Můžete se podívat na fotografii… „Je to koloběžka trochu větší než ty úplně běžné. Stojí na dvou velkých kolech velikosti klasického silničního kola, což ji prodlužuje. Má ocelový rám, který by měl zvládnout veškeré otřesy.“

Když všechno dobře dopadne, vznikne o tomto podniku i krátký film...

Koloběžka, na které se Martin Komár vydá do Francie|foto: ČRo Pardubice

Plusy koloběžkování

Oproti cyklistům mají koloběžci značnou výhodu při opravách. „Chybí nám převody, převodníky, řetěz. V zásadě není skoro co opravovat. Na silnici reálně hrozí defekty, přibalím proto náhradní duši a lepení, malou pumpičku,“ vypočítává Komár.

Čtěte také

„Na koloběžce jezdím už 15 let, kolo ani nevlastním. Dokáže zapojit opravdu celé tělo. Občas se říká, že deset kilometrů na koloběžce je jako dvacet na kole. Na druhou stranu se dá ocenit pohoda bezúdržbového stroje-stačí jenom otřít od nečistot, promazat lanka, vyměnit brzdové špalky a jednou za rok pláště.“

Do kopce to moc nejede…

Vyjet kopec je jednodušší na kole. Čím prudší, tím potřebujete silnější odraz. „Než stihnete dát nohu dopředu, zastavíte anebo začnete couvat. Ale když cyklista z kopce nestíhá šlapat, na koloběžce ho vždycky předjedu.“

A jestli máte pocit, že na koloběžce jezdí jenom děti, Martin Komár vás vyvede z omylu: „Existuje svaz, jezdí se dlouhodobá soutěž ligového formátu, světový šampionát, evropský šampionát, což na dětské hračce opravdu nejde.“