Nejprve nechat utopit, pak teprve zachraňovat, radí plavčík

21. červenec 2016

Pavel Kašpárek už čtyři roky pracuje jako plavčík v Aquacentru Pardubice, i když by se mohlo zdát, že jeho práce je jednoduchá, není to pravda. Třeba už jenom kvůli odpovědnosti, kterou plavčíci mají.

„S vodou mám hodně společného, protože to spojuje i můj sport, který dělám. Jedna disciplína z toho je plavání, takže i to mě k tomu táhlo,“ popisuje Pavel Kašpárek, jak se dostal k svému zajímavému povolání na plný úvazek.

Pokud by se někdo chtěl stát plavčíkem, měl by splňovat několik podmínek: „Určitě mu musí být 18 let, měl by umět plavat, měl by být i trochu sportovně zdatný. Měl by mít plavčické zkoušky, to zahrnuje i zdravotní průpravu, a měl by být i mentálně a psychicky odolný, protože někdy to bývá dost náročné,“ říká Pavel Kašpárek.

Výměna pracovišť udržuje pozornost

Pracovní náplní plavčíka není prosté postávání na jednom místě u bazénu: „Jelikož tam máme několik oddělení, padesátimetrový bazén, aqua, letní pláž a místnost s monitory, kde sledujete kamerami části bazénu, takže ty stanoviště jsou asi čtyři. Střídáte se buď po půl hodinách, nebo po hodinách. Mění se to, aby člověk nebyl na jednom místě,“ vysvětluje plavčík Pavel Kašpárek. Změnou místa se předchází i ztrátě pozornosti, která se stereotypem může přijít.

I když je hlavní prací plavčíka záchrana tonoucích, každý je rád, když se mu podobné případy vyhnou a nemusí je řešit. I tak má Pavel Kašpárek několik zásahů za sebou: „Měli jsme několik případů, kdy jsme lidi vytahovali z vody s nějakou slabostí, s podezřením na mozkovou příhodu. Měli jsme tam i malé dítě, které jsme přímo oživovali. Všechny případy nakonec dopadly dobře.“

Neskákejte do neznámé a ledové vody

V létě vyráží lidé k otevřené vodě častěji, tam plavčík nebývá, a tak má Pavel Kašpárek pro plavce aspoň několik rad: „Lidé jsou uřícení, chtějí se rychle zchladit, což je obrovské nebezpečí. Po jídle by neměli chodit moc do vody, ta zátěž tam je velká, udělá se jim špatně. Skákání do neznámé vody. To je problém i u nás na bazénu, přeci jen dva metry není zase tolik, člověk, který skočí šipku přímo do vody, je na dně raz dva. Skoky do vody tedy spíš po nohách.“

Nejvíc zábavy si v bazénu užijí asi děti, které by ale měly být pod dohledem dospělých

Když se nachomýtnete u situace, kdy se někdo topí, musíte si dávat velký pozor: „Tam je nebezpečí toho, kdy ten topící je ještě při vědomí, tak se k němu nepřibližovat, protože první věc, kterou každý topící udělá, že se vás chytne. Tím pádem utopí i vás. Lepší je něco mu hodit - destičku, kruh, ať se něčeho chytí, ale ne vás.“ Rada pro takové situace zní možná krutě, ale je logická: „Jsou poučky, že spíš nechat utopit a pak teprve zachránit,“ vysvětluje Pavel Kašpárek.

K vodě byste nikdy neměli chodit sami. Pokud sami jste a dostanete se do problému, tak zkuste zůstat v klidu: „Viděl jsem lidi, kteří dostali křeč a nedostali se ani 30 centimetrů ke břehu. Někdy mě taky chytne křeč a bez problémů to ustojím, ale amatéři spíš začnou panikařit, pak si loknou a už je problém,“ uzavírá Pavel Kašpárek.

autor: HRU
Spustit audio