Proměna! Z pardubické strážnice hlídací babičkou

„Je hezké být první. Toho si vážím a cením. Každý se se mnou moc hezky rozloučil. Teď se budu věnovat jiné práci, tedy mým čtyřem vnoučatům. Zatím mě zaměstnávala na půl úvazku, ale jsem připravená na plný,“ popisuje s úsměvem.

Navíc odhaduje, že bude patřit mezi skupinu seniorů, kteří jsou takzvaně v zápřahu celý den. Z pohledu hlídání se toho pro ni moc nezmění: „Městská policie taky hlídá, hlídat budu i ve funkci babičky. Beru to jako velkou zodpovědnost. Pokuty už dávat nebudu.“

Dvacetiletka začala nenápadně

K práci u městské policie se Morávková dostala náhodně: „Soused mi řekl, že bych se na to hodila a že se tam mám jít zeptat. Splnila jsem všechny podmínky-spolehlivost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost, fyzickou zdatnost. Nastoupila jsem 16. května 1994.“

Jako policistka zažívala na služebně i některé veselé okamžiky: „Všímavý občan nám donesl malého netopýra. Dali jsme ho do krabičky, udělali jsme mu v ní malou dírku, aby mohl dýchat. Zavolali jsme záchrannou stanici a když si pro něj přijeli, zjistili jsme, že v krabičce není. On se tou dírkou protáhnul. Ale našli jsme ho, odpočíval a byl spokojený. Pak jsme ho předali.“

Policistky budí respekt

Podle ní má policistka oproti policistovi určitou výhodu ve vztahu k veřejnosti. Lidé si prý tolik nedovolí. I když pár výjimek se najde. „Uniformu jsem nikdy nebrala jako nadřazenost, ale jako součást. Člověk dál zůstává člověkem.“

Ve volném čase hraje Morávková bowling, blízko má také k plavání. A chodí i na houby: „Mnoho lidí z Pardubic jezdí na Chvojno nebo na Bělečko. Když se od kolegyně dozvím, že tam rostou, vezmu rodinku a jedu na houby. Nejraději mám klasický hřib.“