Swooping: střemhlav na padáku proti vodě

Swooping je relativně nový sport: „Je to moderní disciplína v parašutismu s ne úplně letitou historií, kolem deseti patnácti let, která v posledních letech u nás zažívá boom. Jde o jednu z nejvíc divácky atraktivních disciplín, protože se odehrává „na zemi“, není to volnopádová disciplína, kde by to diváci neviděli,“ říká Petr Měšťák, který v tomto sportu reprezentuje Českou republiku, a dodává: „Létá se ve velkých rychlostech na malých padácích, sem tam dochází i k nějakým hrubším kontaktům s vodou.“

Voda je v tomto směru důležitou součástí swoopingu. V Klatovech je jediné letiště s vodní hladinou v ČR, kde se dá swooping provozovat a trénovat.

Jako každý vrcholový sport i létání na rychlostních padácích něco stojí: „Je to hodně finančně náročné. Prototypy nejrychlejších padáků se pohybují okolo sto tisíc korun a k tomu je potřeba mít ještě postroj, záložní padák, nějaké oblečení, helma, výškoměry, takže ta základní výbava, se kterou jedu na ty závody, se pohybuje kolem 250 tisíc korun.“

Závody ve swoopingu jsou úžasná podívaná: „Tři disciplíny se odehrávají nad vodní plochou, kde jsou uprostřed bójky, před nimi se musíme dotknout vody a ve vymezeném prostoru širokém asi pět až sedm metrů letět co nejdál a první kontakt se zemí se hodnotí jako uletěná vzdálenost. Pak je to disciplína rychlost, která opět začíná na vodní ploše zatáčkou a sedmdesátimetrovým úsekem, ten musíme prolétnout za co nejkratší čas. A pak je to zónová přesnost, tam se hodnotí kontakt s vodou kde jsou čtyři bodované zóny, kde má člověk kontakt s vodní hladinou a pak musí uletět dalších 35 metrů do nejvíc bodované zóny na dopad a tam pokud možno zůstat stát.“

Petr Měšťák má v Hradci Králové školu parašutismu, kde provozuje také tandemové seskoky, a tak je docela možné, že až se to rozhodnete vyzkoušet, bude to právě on ke komu budete připoutáni: „Tomu se říká tandempilot a vy jste pasažér,“ upřesňuje.

„Zkusit si skočit může každý od devíti let do té doby, dokud je člověk schopný zvednout nohy, trošku se prohnout a být trochu mobilní. Na tandemový seskok je potřeba drobné školení, které zabere asi deset minut a zbytek je na tandempilotovi.“

A co se děje, když si někdo skok na poslední chvíli rozmyslí? „V Hradci se nám to ještě nestalo, ale sem tam se to stane. Osobní zkušenost nemám, ale když se někdo rozhodne, že nechce, pak není jiná cesta, než letadlem přistát.“

Nepříjemnou situací je, když se neotevře padák, v takovém případě přichází na řadu záložní padák: „Záložní padák jsem použil čtyřikrát. V té době jsem měl asi 950 seskoků, tak už jsem si říkal, že už by to mohlo přijít, statistika tomu napovídala. Tak to přišlo a přišlo to pak ještě asi třikrát za sebou v relativně krátkém horizontu. Poprvé to byl adrenalin, ale pak už je člověk spíš naštvanej,“ uzavírá Petr Měšťák.