V Arktidě rýmu nechytnete. Asi vás tam ani nic nekousne

„Lidi si myslí, že mám rád zimu, ale já si myslím, že každý má rád to teplo. Když jdu na severní pól anebo jsem v těch zimních podmínkách, těším se, až si ve stanu zapálím vařič. Mně nevadí ani ten druhý extrém, tedy horko. Kdo se otužuje, tak prý snáší oba extrémy. Tělo se jim přizpůsobuje. Ale mám rád zimní krajinu a i tu oblast,“ vyznává se.

V tropických oblastech vidí riziko různých nemocí. „Oproti tomu v Arktidě je krásné, bezvirové, čistší a bezpečnější prostředí, kde se nenachladíte. Když si nepřivezete rýmu z domova, tak tam ji nechytnete. Zmrznete, ale nenachladíte se.“

Místo teploměru vodka a slivovice

Když je velký mráz, tak podle Jakeše vlastně jdete po zamrzlém moři. „Pak mám radši, když je -35 stupňů. Když je -15 stupňů, tak to je jakoby obleva. Jakmile to jde k nule, hrozí problémy.“

Čtěte také

Teplotu přitom odhaduje. Prý už nevozí teploměr. „On vám zamrzne nebo se ztratí. Vždycky se to nějak zaseklo. Jednou s Petrem Horkým jsme měli vodku a slivovici. Vodka se proměnila v led při třiceti pod nulou a slivovice vydržela. To byla tenkrát jediná stupnice, když byly velké mrazy. Anebo to poznám podle obličeje, jak se tvoří na fousech led, podle zvuku sněhu, když se po něm jde a podobně.“

Pokaždé jiné zážitky

Vyloženým nebezpečím se tento polárník vyhýbá, ale i tak je někdy zažije. „Cesta na severní pól je mimořádná tím, že je neopakovatelná. Když jdu někde u nás po turistické trase, příští rok už vím, co bude za rohem. Ale tam ani nevím, jak se probudím. Ledová krajina se úplně změní. Led je v pohybu, kupí se, vznikají kanály. Člověk musí myslet, kličkovat. Takové vzrušení a překonávání překážek mě baví. Neměl jsem zatím nějakou vážnou situaci, že bych se třeba probořil.“

Miroslav Jakeš za polárním kruhem|foto:Miroslav Jakeš

A o čem Miroslav Jakeš ještě sní? „Zbývá mi Antarktida, ale to je drahá záležitost. Na severní pól jezdím pracovně jako průvodce. Teď usiluju o vstup do mezinárodní organizace polárních vůdců. Mohl bych se tedy podívat i na jižní pól. Cílů mám hodně.“

V roce 1982 se Jakeš stal držitelem československého zimního výškového rekordu. Společně s Jaroslavem Pavlíčkem vystoupil na hoře Čho Oju do výšky 6500 metrů nad mořem. Jako první Čech se dostal sólově během zimy 1986 na nejvyšší horu Jižní Ameriky Aconcaguu. Později jako první Čech došel na lyžích na severní pól.