Ženy kolikrát vydrží víc. Do adventure závodů nejdou bezhlavě

„Ze začátku závodu nás muži určitě vnímají. Berou ohled a snaží se pomoci tím, že vezmou nějaké věci, protože si všechno neseme s sebou. Jak ale ubývají síly, jsou rádi, že se postarají sami o sebe. Pak záleží na každém jednotlivci zvlášť. Ke konci na tom ženy jsou výkonnostně líp než muži. Ti do toho od začátku jdou úplně naplno. Ženy je brzdí. Musí to být o hlavě,“ upozorňuje Zuzana Wernerová.

Chce být nejlepší na světě

Před sebe si Wernerová rozhodně neklade malé cíle. Chtěla by být mistryní světa. Anebo mistryní Evropy. „V závodech se mísí běh, kajak, kolo, lezení. Stát se jenom mistrem Evropy v této oblasti je obrovský úspěch. Potřebujete výkonnost. Záleží hlavně na čase, který sportu věnujete. Potřebujete ho hrozně moc. Dosáhnout úrovně profesionálních týmů je těžké. Běžíte třeba několik hodin v těžkých, kamenitých pasážích. Kolena, klouby a všechno může odcházet. Tělo musí být připravené dopředu.“

Zuzana Wernerová a její tým na adventure race v Číně

Nejvíc si asi věří na kole. „To mě hodně baví, ale nejhorší jsou pro mě těžké úseky s kolem, kdy se musí táhnout nebo nosit. Představují pro mě nejtěžší pasáž celého závodu. Pak proklínám, že jsem se do toho vůbec pustila. Je to o překonávání sebe sama, dobrodružství, které se v dnešní době vytrácí. Tam ho máte požehnaně. Navíc jde o kombinaci všech možných sportů, které mám ráda. Není to vůbec jednoduché, nemohou to dělat všichni.“

V prvním testu obstála

Během loňského roku český reprezentační tým vyrazil do Číny na adventure podnik. Začátek si Zuzana Wernerová protrpěla. „První etapu jsem prokřečovala. Kluci mě odtáhli do depa kol. Pak jsem to na kole nějak rozjela. Chytla jsem se. Čekal nás dlouhý kajak, kdy jsme pádlovali do noci. Etapy byly delší, než jsme předpokládali. Další dny se nám začalo víc a víc dařit. Druhý den jsme se hodně posunuli dopředu. Potom jsme si to udržovali a ve finále jsme bojovali s týmem Kolumbie, která byla druhá na mistrovství světa. Skončili za námi osmí, my sedmí.“

Vzdát závod? Nad tím Wernerová rozhodně nepřemýšlela. „Nejste tam sami za sebe, ale za tým. Trénujete a jdete tam individuálně, ale zároveň jste součástí týmu. Ten se připravoval, bylo to pro něj těžké. Rozhodně ale přemýšlíte, co tam děláte a proč tam jste. Hlava to překřoupe a jde se dál.“

Zkušenosti jsou při podobných kláních to nejdůležitější. „Pak vás jen tak něco nepřekvapí. Tělo zažívá věci, které běžně nezná. Člověk by si měl nechat poradit od zkušenějších. Na jedné etapě mně vyskočilo jídlo z kapsičky. Nevrátila jsem se pro něj, aby mi kluci neujeli. Ale jídlo je základ. Kluci mně hned vynadali, že jsem se pro něj měla vrátit. Navíc každý máme napočítaný počet kusů jídla, který vezeme. Cokoliv řekli, brala jsem vzhledem k jejich zkušenostem jako svaté. Díky jejich radám jsme zvládli i další závody.“

Zuzana Wernerová a její tým na adventure race v Číně|foto: archiv Zuzany Wernerové