Zvorat se dá všechno. Ale zorat pole chce cvik

„Člověk musí dělat všechno naplno. U obojího máte adrenalin. Aby se v orbě podařilo dokončení, musí se pravidelně měřit. Běháte s pásmem. Jste tedy udýchaní a unavení úplně stejně jako na té ploché dráze,“ usmívá se zkušený farmář.

Orba podle pravidel

Stanovuje je světová organizace. „Každý má dvacet metrů šířky a sto metrů délky. Začíná to rozorávkou. Po dvaceti minutách ji rozhodčí zhodnotí. Pak se dělá zbytek pole. Nejdůležitější je poslední brázda, která prakticky rozhoduje výsledek celé orby.“

Milík přiznává, že letošní podmínky byly doslova velice tvrdé. „Mysleli jsme si, že to ani nezvládneme. Pár lidí to tedy opravdu nezvládlo, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Když chcete a nějak to umíte, poradíte si se vším.“

Taktika a technika

Česko je Václavu Milíkovi už dávno malé. Soupeře hledá spíš v cizině. A inspiruje se jimi: „Od lepších se dá učit, v mém případě na světovém mistrovství. V zahraničí bývá úroveň daleko vyšší. Třeba v Rakousku je toto vrcholový sport. U nás závodníci jedou ze svých peněz. Proto se tomu nevěnuje tolik lidí a není taková konkurence.“

Medaile z mistrovství světa v orbě|foto: Honza Ptáček

Zahraničních účastí využívá Milík k tomu, aby ukazoval českou techniku. Jak říká, je jejím vyznavačem.

Rodinná tradice

Taky otec Milíka se věnoval soutěžní orbě a naučil ho to. „Jsem jeho pokračovatel, i když jsem mu utekl k ploché dráze. Bylo to z hecu, ale dařilo se mi. U ploché dráhy jsem zůstal až do roku 2001.“

Naopak Milíkův syn patří do aktuální špičky české ploché dráhy. Orba ho podle všeho neláká. „Byl bych rád, kdyby zůstal co nejdéle u ploché dráhy. Už mě i překonal, protože je trojnásobným mistrem republiky. Ale říkám, že mu ještě chybí vyhrát Zlatou přilbu. Mně vždy těsně finále uteklo, ale vyhrál jsem aspoň finále útěchy, což můj mladý ještě ne. Jde nahoru, rád ho podporuju. Věřím, že to jednou celé vyhraje.“