Preparátor: Nejhůř se dělá dikobraz

13 fotografií

Moderní technologie pronikly i do oboru preparování zvířat. Už dávno bychom ve vycpaném exempláři zvířete nenašli dřevitou vatu nebo dokonce kostru. K tomu, aby lovecká trofej skutečně vypadala jako živé zvíře, dnes napomáhají polyuretanové materiály a speciální chemické přípravky. Hlavní roli ale samozřejmě hraje zručnost a zkušenosti preparátora.

Osmisetmetrová pracovna

Dílny a sklady ve Chmelíku u Litomyšle jsou velmi rozlehlé, mají plochu asi 800 m2. Jaroslav Pekař v nich trofeje vyrábí od roku 2009, hlavně pro lovce, kteří nelitují peněz za lov v exotických zemích, především v Africe a získají k tomu potřebná povolení. Trofeje si v ateliéru Jaroslava Pekaře ale nechávají dělat i čeští myslivci. V ateliéru ve Chmelíku vznikají i exempláře pro jedno muzeum na Vysočině.

U vstupu do preparátorské dílny to vypadá skoro jako v malém muzeu. Nechybí tu trofej tygra usurijského, zebry horské, přímorožce jihoafrického, paviána, impaly nebo antilopy. „Je pravda, že občas sem zavítají i děti ze školy a školky, aby si exotická zvířata prohlédly,“ vysvětluje Jaroslav Pekař. „Nejsou to ale největší zvířata, která jsem měl možnost preparovat. V ateliéru jsme už pracovali na čtyři a půl metru vysoké žirafě nebo jsme někdejší podobu vraceli hrochovi. Dokážeme si ale poradit i se lvy, medvědy, ledními medvědy nebo mrožem.“

Ke zvířatům, které jsou pro preparaci nejméně vhodní, patří dikobraz|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Třiatřicetiletý Jaroslav Pekař raději pracuje s velkými zvířaty. „Třeba takový hroch, to je výzva. Mám skutečně raději větší kusy než drobné piplačky.“ K nejtěžsím paří podle Jaroslava Pekaře asi preparování dikobraza. „Má jemnou kůži, velmi záleží na tom, v jakém stavu se do našeho ateliéru dostane a také na tom, jak rychle. To je velice důležité. Na model zvířete se napíná kůže i s bodlinami, takže ta práce není dvakrát příjemná, zkrátka to píchá.“

Preparování - běh na dlouhou trať

Preparování zvířete je velmi náročná práce a má samozřejmě řadu fází. „Postup je vlastně dvojí,“ vysvětluje Jaroslav Pekař. „Buď nám přivezou české ulovené zvíře, které my musíme stáhnout a vybělit celou lebku s trofejí. Z ostatních částí světa k nám už přicházejí jen nasolené kůže a vypreparovaný skelet. Kůže jsou ale trvdlé, takže je musíme namáčet do změkkčovadel a činících roztoků.“

Součástí preparátorských dílen je také velký sklad s polyuretanovými formami zvířat. „My podle nich vybereme vhodnou velikost a odlijeme model preparovaného zvířete“, dodává Jaroslav Pekař. „Kůže se musí seříznout na sílu dvou tří milimetrů a dál se musí ještě chemicky ošetřit, než se zafixuje. Na místa měkkých tkání a na spáry používáme zvláštní modelovací hmoty a barvy.“

Ve skladu preparátorské dílny se nacházejí desítky modelů a forem nejrůznějších zvířat|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Zvíře si prohlédnete do nejmenšího detailu

Modely zvířat z dílny ve Chmelíku často putují na různé výstavy. „Smysl preparování vidím také v tom, že se lidé skutečně mohou seznámit se zvířetem z té nejtěsnější blízkosti, detailně si prohlédnout, jak vypadá. Ani portfolio některých zoologických zahrad není nejširší, hrochy třeba všude nemají,“ směje se Jaroslav Pekař. „Při mé práci mám nějraději, když se mohu kreativně vyžít, pracovat na nějakém velkém zvířeti. A také ho pak připravit do nějaké unikátní pozice. Jakmile je hotový model a vše zafixované, mám z toho radost,“ uzavírá Jaroslav Pekař.