Legendární česká alba: Iva Bittová a Vladimír Václavek – Bílé inferno
Vraťme se do roku 1997, kdy vyšla jedna z nejlepších českých desek Bílé inferno Bittové a Václavka
Jin Jang
Bílé inferno jakoby vzniklo podle čínského principu jin jang. Ten popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Těžko lze na naší hudební scéně naleznout navzájem tak odlišné osobnosti jako je expresivní a stylově naprosto neuchopitelná zpěvačka a houslistka Iva Bittová a introvertní kytarista s citem pro repetitivní a meditativní melodie Vladimír Václavek. Pocit rozpolcenosti ještě podtrhuje název Bílé inferno a rozdělení alba na dvě desky - bílou a černou, kde bílá vyznívá o něco veseleji a písničkověji, zatímco černá je spíše temnější a posluchačsky náročnější. I přes vzájemnou odlišnost spolu dokáží Bittová a Václavek už dlouhé roky umně a funkčně spolupracovat a vzájemně se ovlivňovat. Bílé inferno, na kterém osobitě uchopili postupy a vyjadřovací schopnosti minimalismu, alternativy, jazzu, etnické hudby, folkloru i moderní vážné hudby, je dosud nejlepším plodem jejich spolupráce a jednou ze zásadních českých desek po roce 1989.
Unikátní zjev Bittová
Povězme si nyní pár slov o Ivě Bittové, jejímž otcem byl všestranný hudebník Koloman Bitto. Dlouhé roky se Bittová, která vystudovala hudebně dramatický obor na brněnské konzervatoři, aktivně věnovala divadlu. Publikum si ji zamilovalo především za roli Eržiky v později zfilmovaném muzikálu Balada pro banditu Divadla Na Provázku. Od roku 1984 vystupuje i jako zpěvačka s vlastním doprovodem houslí a osobitými úpravami lidových písní na vlastní texty. Prvním jejím osudovým hudebním partnerem byl bubeník Pavel Fajt, se kterým natočila v roce 1988 ceněné LP Bittová a Fajt. Ti dva stáli také u zrodu legendární alternativní kapely Dunaj, se kterou natočili debutové album a uskutečnili řadu publikem nadšeně přijatých koncertů. Rockově napřažený Dunaj Bittovou přeci jen omezoval, a proto záhy dává přednost sólovému vystupování a spolupráci s hudebníky jako Emil Viklický, Jiří Stivín, George Mraz, Susumu Yokota nebo Bratři Ebenové. Iva Bittová je na naší scéně zcela unikátním zjevem. Už třicet let kráčí po své vlastní cestě, která ji zavedla až do Ameriky, kde posledních šest let žije obklopená zelení a tichem v Hudson Valley ve státě New York.
Žánrově rozkročený Václavek
Druhým osudovým hudebním partnerem Bittové je Vladimír Václavek. Spolu se nárazově potkávají při různých projektech a spolupracích už od poloviny 80. let, kdy stáli u zrodu alternativně rockového uskupení Kolektiv, které po opětovném založení přejalo název Dunaj. Velmi častým Václavkovým partnerem je spoluhráč z Dunaje kytarista Josef Ostřanský, se kterým uskutečnil projekt E, jenž vycházel z minimalismu a avantgardního rocku. Moravské a české lidovky a jidiš písně byly výrazným inspiračním zdrojem pro jejich další projekt Domácí lékař. A do třetice Ostřanský a Václavek, tentokrát se potkali v mezinárodním projektu Rale, který měl stylově nejblíže k nálepce world music. To jen dokresluje, jak široké a výrazové žánrové rozpětí je Václavkovi vlastní, byť bývá často fádně odbyt nálepkou brněnská alternativa. A to ještě neopomiňme jeho sólovou výrazně meditativní tvorbu, česko-německé expresivně-rockové uskupení Klar nebo spolupráci s Deep Sweden.
Pilíř alternativní scény
Kritici označují Bílé inferno za zásadní pilíř české alternativní scény, byť jde paradoxně asi o nejpísničkovější a široké posluchačské obci nejvstřícnější album Ivy Bittové. Nemalou měrou se o to zasloužili i další spoluhráči: legendární violoncellista Tom Cora, trumpetista František Kučera, kontrabasista Jaromír Honzák, dívčí sbor Lelky a zpěvačka a klavíristka sestra Ivy Bittové Ida Kelarová. Největší kouzlo nahrávky tkví v kombinaci repetitivních Václavkových kytar a naprosto svobodomyslného vokálního projevu Bittové. Některé písně stojí až na mantrickém monotóním základu, jiné jsou naopak vystavěny velmi dramaticky. Nálada hudby mnohdy příliš nekoresponduje s texty, naopak mezi nimi občas vzniká výrazné napětí, které posluchače vtahuje do hry. Texty pocházejí z dílny celé řady autorů – pětkrát je zastoupen Bohuslav Reynek, ale nalezneme zde i verše Jana Skácela, Zuzany Renčové nebo samotných Václavka a Bittové.
Čikori
V návaznosti na Bílé inferno vzniklo doplněním o bubeníka Miloše Dvořáčka uskupení Čikori, jehož hudební projev je podobně jako Bílé inferno syntézou jazzu, alternativy a folkloru. Kvůli časové zaneprázdněnosti se ale v létě 2003 Čikori rozpadli, aby se dali nečekaně znovu dohromady letos v květnu, kdy Václavek s Bittovou doplnění o Jaromíra Honzáka, Miloše Dvořáčka a nově trumpetistu Oskara Töröka odehráli koncert v Divadle Hybernia. Do konce roku pak Čikori plánují řadu společných koncertů, Bittová odehraje také několik akcí jen s Václavkem, jako tomu bude 11. prosince v pardubickém Divadle 29.
Tracklist:
CD1
1. Vzpomínka (text Bohuslav Reynek)
2. Uspávanka (Jan Skácel)
3. Sirka v louži (Bohuslav Reynek)
4. Sto let (So Päk-džu, překlad Oldřich Vyhlídal)
5. Kdoule (Bohuslav Reynek)
6. Zelený víneček (lidová)
7. Moucha (Bohuslav Reynek)
CD2
1. Moře (Zuzana Renčová)
2. Starý mlýn (Bohuslav Reynek)
3. Je tma (Vladimír Václavek)
4. Churý churůj (Iva Bittová)
5. Zvon (Vladimír Václavek)
6. Huljet (Mordechaj Gebirtig)
Obsazení:
Iva Bittová – housle, kalimba, perkuse, viola, zpěv, vodofon, africká lyra
Vladimír Václavek – kytara, buben, sas, zpěv, perkuse, mandolína
Ida Kellerová – klavír, zpěv
dívčí sbor Lelky – zpěv (Pavlína Alexová, Alžběta Koudelková, Tereza Kerndlová, Bára Vetešníková, Vendula Halouzková)
Tom Cora – violoncello, kalhoty
František Kučera – křídlovka, trubka, mušle, ghatam
Jaromír Honzák – kontrabas
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
