Jarní procházky magickými Železnými horami. Naše tipy

9. květen 2017

Železné hory se rozkládají od Týnce nad Labem přes Chotěboř. Dále do Hlinska vrchem přes Hlinsko, Skuteč, Luži, Chrudim, Přelouč a zpátky do Chvaletic. Je to velký kus země, který stojí za to poznat. Pár tipů na výlet nám dal v rozhlasové Radioporadně geolog Jan Smutek.

Morašice na Chrudimsku jsou nenápadnou a zastrčenou obcí u Chvaletic. Málokdo její okolí zná. O to se může více těšit na překvapení. „Z návsi vede cesta k lokalitě, která se jmenuje Obří postele. Tají se tam dech i mně, otrlému kameníkovi, geologovi, který má něco za sebou,“ přiznává Daniel Smutek. Na své poslední výpravě k tomuto kamennému útvaru potkával maminky s dětmi, které už byly na cestě zpátky. Byly nadšené a hodnotily místo jako „bezva“. Ano, skutečně tam najdete obří balvany ležící na sobě. „Připomínají postele, peřiny, polštáře. Jsou to oválné masivní balvany z žuly naskládané do velké hromady,“ popisuje místo Daniel Smutek. Můžete po nich poskakovat, sednout i lehnout.

„Když se člověk natáhne na záda, dívá se do nebe a do korun hlavně borovic, poslouchá, jak zpívají, je to zážitek, kdy se ztotožní s kamenem,“ uvádí Daniel Smutek s tím, že právě Železné hory nejsou turisticky přelidněné a při troše štěstí se na takovém místě ocitnete na chvíli zcela sami a můžete nerušeně rozjímat. „Pochopitelně telefon se musí vypnout, protože ten tam nemá co dělat,“ nekompromisně říká Daniel Smutek.

Čtěte také

Odkud se obří kameny u Morašic vzaly? Jsou to jedny z nejstarších žul z období prvohor, kdy ještě po mořském dnu chodili trilobiti. Je to součást masivu vycházející od Chvaletic až do srdce Železných hor, tedy po Nasavrky. „Právě tam tepe žulové srdce. Jeho ozvěny jsou pomyslně slyšet až u Morašic. Žula, to je národní kámen,“ dodává geolog.

Nad Sečskou přehradou

Nejznámější turistické místo v centru Železných hor je Sečská přehrada. Najdete tu chatařské kolonie, penziony, hotely, podnikové chalupy a kempy. Teď na jaře ta ale panuje ještě klid. „Vyšlápněte si na zříceninu hradu Oheb. Čekají vás tam pozůstatky stavby ze 14. století. Tyčí se vysoko nad hladinou na strmé skále. Před vámi výhled do dálav, pod vámi vodní hladina,“ popisuje pohádkové místo Daniel Smutek a nezapře v sobě geologa. Hned upozorňuje n růžovou skálu, na které hrad stojí. Tento kámen přímo nese název ohebská rula. Patří k nejstarším horninám Železných hor. „Abyste měli možnost se ho dotknout, je dole u nádrže na protější straně proti tunelu skála naleštěná,“ říká Daniel Smutek.

Přehradní nádrž Seč s ostrůvkem a zříceninou hradu Oheb

A jak Oheb ke svému jménu přišel? Když se díváte dolů na sečskou údolní nádrž, vidíte, že uprostřed je ostrůvek. Právě tam se hlubokým kaňonem vinula řeka Chrudimka a kroutila se právě pod hradem. Ohýbala se.

U Skutče se chystá nová kamenická stezka

Už jsme se zmínili o tom, že žula je náš národní kámen. Proto se také vydatně na našem území těžil. Významná kamenická oblast je v okolí Skutče. A přímo v městě najdeme muzeum kamenictví. „Můžete tam vidět, jak se tenkrát lámala žulová kostka a jak to kameníci měli těžké. To jsou ale pouze obrázky. V současné době se staví, a koncem listopadu má být hotová, nádherná procházka okolo lomů na Skutečsku,“ uvádí Daniel Smutek.

Čtěte také

Potom se můžete vydat podél bývalých lomů. Zastavíte se u sbíječky, která je zaražená do skály a sáhnout si na ni. Po chvíli narazíte třeba na kupu kamenných kostek, jinde na vozíky na kolejích. „Na Skutečsku se údajně vyrobilo tolik dlažebních kostek, že by to vydláždilo šest metrů širokou silnici mezi Skutčí a Prahou. To člověku vyrazí dech. A kdo chodí po Vídni a podívá se pod sebe trochu chápavým okem, zjistí, že má pod sebou kostky se Skutče,“ usmívá se Daniel Smutek.

Žulový lom dosahuje hloubky asi 40 m

Putování za vodou

Až se konečně dočkáme slunce a teplých dnů, možná budeme při svých jarních toulkách Železnými horami hledat osvěžení. Nic nefunguje tak jako čistá a pramenitá voda. „Stačí se projít okolo Nových Hradů. Kousek odtamtud je Proseč, kde jsou Toulovcovy Maštale. Před 90 miliony lety se dávné moře naštvalo a přišlo až k nám do Čech. Rozrušilo žulu a rulu. Změnilo ji v písek,“ vypráví Daniel Smutek.

V pískovci vidíme vlnky, zachované čeřiny, zkameněliny, mušličky a škeble. Ale není tu na vodu jen vzpomínka. Jsme na místě, kde je spousta pramenů. Například v lokalitě Kapalice najdeme pískovcovou skálu, ze které jeden vyvěrá. Jeho vydatnost je až jeden litr za dvě vteřiny. Kelímek na místě vybízí k napití a osvěžení. „Pokud půjdete dále směrem k Novým Hradům, u odbočky na Roudnou teče potok. Je to koncový profil, ze kterého vytéká pramen. Jmenuje se Nadymač a má počátek pod Novými Hrady, kde to v rybnících vaří na dně,“ dodává Daniel Smutek s tím, že množství vody je ohromující, kolem 60 vteřinových litrů.

autor: PRO
Spustit audio