V létě jde často o život. Nebojte se volat 155
Pardubičtí záchranáři v těchto týdnech nejčastěji vyjíždí k úrazům cyklistů a bruslařů. Stezky jsou úzké a plné lidí. Ke kolizi dojde snadno. Na denním pořádku jsou i výjezdy k vodě. Tam se nejčastěji řeší úžeh a v horších případech tonutí.
Jak se máme zachovat, když se ocitneme v situaci, kdy jde o lidský život? Poradil nám Pavel Svoboda, šéf Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje.
Vedro, bouračky, alkohol
Vedra umí také své. Jsou nebezpečná hlavně pro seniory. „Jsou to vězni ve svých bytech. Zvláště, když mají okna na jih, dosahuje teplota v jejich garsoniérách až padesáti stupňů Celsia," říká Pavel Svoboda. Nemocný organismus takovou zátěž pak nezvládá a kolabuje.
Řidiči často za vidinou volného odpoledne nebo večera spěchají domů. Nedodržují rychlost, předjíždějí za nebo před horizontem.
„Potom jsou tu taneční zábavy. Doslova horečky sobotní noci. Mládež s čerstvým řidičákem v autě naloženém kamarády přejíždí z jedné diskotéky na druhou. A protože v tom svou roli hraje alkohol, končí to tragicky," upozorňuje Pavel Svoboda.
Rychle volejte záchranku
Stali jste se svědkem ohrožení života? V tom případě jste to vy, kdo o všem rozhoduje. Málokdy je schopen si v té chvíli zraněný člověk přivolat pomoc. Je to na vás, jestli se záchranná služba o problému vůbec dozví. Pravidlo číslo jedna zní – zachovejte chladnou hlavu a volejte 155 nebo 112.
„Operátor z hovoru vyhodnotí, jak rozsáhlou pomoc je potřeba poslat. Jestli je na místě sanitka, vodní záchranná služba nebo vrtulník. Dejte mu základní informace. Například, kde se vybouralo auto, kolik v něm je lidí, zda hoří," radí Pavel Svoboda.
Být u nehody je psychicky náročné. Když vidíte několik zraněných lidí, nemusíte vědět, u koho začít. První se zastavuje tepenné krvácení. Potom se hned ošetřují stavy, kdy člověk je v bezvědomí. Zkontrolujte základní životní funkce. „Pokud se vám stane, že máte v ten okamžik pod vlivem stresu v hlavě úplné temno, nepanikařte. Operátor na telefonu vám krok po kroku přesně řekne, co máte sledovat a dělat. Nejste v té situaci sami. Máte přítele na telefonu a do 10 až 15 minut přijede profesionální pomoc," říká Pavel Svoboda.
Zachraňovat tonoucího je risk
Zachraňovat tonoucího je náročné a může to ohrozit náš vlastní život. Máme tedy pomáhat? Ano! Ale rozmyslete si, jakým způsobem. Na otevřené vodní ploše se podívejte, jestli není poblíž loďka, záchranný kruh, plovák. Snažte se přiblížit na plavidle k oběti a hoďte mu záchrannou pomůcku.
„K nejobtížnějším a nejrizikovějším patří záchrana pod jezem. Každý rok se kvůli tomu utopí několik zachránců a to i z profesionálních řad," varuje Pavel Svoboda. Nikdo ze zachraňujících by neměl riskovat svůj život. Pokud jste odkázáni pouze na své plavecké schopnosti, zvažte, zda na to máte. Záchrannou službu ale volejte okamžitě a vždy.
Komu pomoct jako prvnímu
Ten, kdo je při vědomí a komunikuje, počká. Tyto lidi se snažíme zklidnit a nechat je sedět stranou. Věnujeme se v první řadě tepennému krvácení, potom osobám v bezvědomí. Pokud jste bezradní, buďte stále ve spojení s operátorem.
Okamžité jednání je nutné v případě tepenného krvácení, kdy krev vystřikuje z rány. Musíme postupovat rychle, člověk může vykrvácet a zemřít během několika minut. Jako první stiskneme tlakový bod a pokud se jedná o končetinu, snažíme se jí v rámci možností dostat nad srdce. Poté přiložíme tlakový obvaz nebo v případě nutnosti jakoukoliv překážku a snažíme se krvácení zastavit. Tepnu uzavřeme tlakem na kost. V případě krkavice je možné přiložit i prst.
Masáž srdce
Klekneme si vedle postiženého. Přiložíme hranu dlaně jedné ruky doprostřed hrudníku (dolní polovina hrudní kosti), druhou ruku přiložíme shora přes první, ověříme polohu rukou a s napnutými pažemi zahájíme stlačování hrudníku. Hloubka by měla být mezi 5–6 cm. Po každém stlačení by mělo nastat úplné uvolnění tlaku, ale ruce zůstávají stále na hrudníku. Komprese provádíme s frekvencí mezi 100–120 za minutu. Resuscitace je fyzicky náročná, je dobré se s někým prostřídat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
