22. července  2009 v 17:10  rubrika: Toulky naším krajem

Toulky naším krajem 22.7.2009

Lepějovický lužní les - pohled od Valů nad Labem - Foto: Ondřej Wolf

Lepějovický lužní les - pohled od Valů nad LabemFoto: Ondřej Wolf

Navštívit lepějovický lužní les, ležící na pomezí obcí Bezděkov, Valy nad Labem a Veselí u města Přelouče, není jen potěšení pro milovníky přírody. Je to možná stejně vzrušující zážitek, jako luštit palimpsest. Stejně jako starobylý pergamenový list ukrývá pod svými záznamy starší a starší vrstvy písma, obsahuje i tato přírodní památka informace o světě, který jednou provždy zmizel v hlubinách času.


Toulky naším krajem 22.7.2009

Jak se střídaly věky, zanechávaly tu jeden za druhým viditelné stopy v krajině. Ostatně název lepějovický nenese les náhodou a i rybník, který v jeho blízkosti kdysi byl, se nejmenoval jinak. To máte tak. Uprostřed několika hektarového porostu dnes osaměle stojí nevelký hřbitovní kostel Sv. Michala Archanděla. Na první pohled to sice nedává logiku, k čemu tady mimo lidská obydlí, ale právě tato církevní památka tu není náhodou, a jak si ukážeme, je možná hlavním klíčem k otázce, proč se tady říká v Lepějovicích. Dozvíte se, jak sem kdysi přišli lidé a založili středověkou vesnici. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1167. Jak se tak říká, každá ves jiný pes. A platí to i o Lepějovicích, které ovšem mezi zaniklými vesnicemi středověkého původu nejsou výjimkou. Jejich součástí byla zpravidla také tvrz, tedy opevněné sídlo drobné šlechty či majitele vsi a okolních statků. I lužní les jednu takovou ukrývá, i když po ní zbyly pouze terénní nerovnosti rozpoznatelné jen okem znalce. Stejně jako tvrz, zaniká v éře raného novověku také vesnice. A důvod? Rybníkářský boom 16. století, po kterém při příjezdové lesní cestě zůstala mohutná a možná několik stovek metrů dlouhá hráz Lepějovického rybníka. Vodní dílo přiléhající k jižnímu okraji lužního lesa už více jak dvě stě let neexistuje a tam kde se proháněli kapříci, dnes rostou polní plodiny. Lepějovický lužní les najdete na mapách nebo na internetu jako přírodní památku pod názvem Meandry Struhy. Náleží do Mikroregionu podhůří železných hor a charakterizuje ji jilmový a topolový luh, který na sušších místech přechází do habrových doubrav. Roste zde například kosatec žlutý, dymnivka dutá, orsej jarní a jiné. Lokalita je významným hnízdištěm ptáků. Žije tu pěnice černohlavá, pěvuška modrá, rákosník zpěvný. V březích struhy sídlí ledňáček říční a v jejích vodách najdeme i pstruha potočního a mřenku obecnou. Z motýlů zde poletuje babočka osiková a jilmová. Vede tudy naučná stezka, takže pokud si z našeho vyprávění budete chtít ledacos oživit, uspokojí vás kvalitní informační tabule. 

Toulat se na Přeloučsku budeme 22. července po 17. hodině v pořadu Toulky naším krajem. O týden později vás Tomáš Klement ve stejném čase zavede na pozoruhodný lovecký zámeček u Rohoznice na Bohdanečsku. 

Nezapomeňte, že i Vy se můžete stát spoluautory našeho pořadu. Na Vaše náměty a tipy na zajímavá místa čekáme na mailu tomas.klement@rozhlas.cz nebo na adrese Toulky naším krajem, Český rozhlas Pardubice, Svaté Anežky České 29, Pardubice, 53002. 

Autor:  Ondřej Wolf  (WOL)

Vaše recepty

Celerové brambory

Potřebujete:
8 velkých brambor,
½ celeru,
20dkg klobásy,
1 cibule,
250ml smetany na šlehání,
tvrdý sýr na posypání,
kousek sádla,
sůl,
pepř,
Čubrica (koření na klobásy)

Postup:
Brambory ve slupce a celer bez slupky nakrájíme na plátky. Cibuli nakrájíme nadrobno a osmahneme na sádle. Přisypeme nakrájenou klobásu a orestujeme. Pak přidáme Čubricu, odstavíme z plotny. Vrstvou brambor a celeru vyskládáme tukem vymazaný pekáček, osolíme a opepříme. Na to dáme osmahnutou klobásu s cibulí a vrstvy opakujeme tak, aby navrchu byly brambory. Zalijeme smetanou a posypeme sýrem. Pečeme přikryté. Ke konci na chvíli odkryjeme, aby se propekl sýr.