Dispečink: srdce dopravního podniku
Městskou hromadnou dopravu v Pardubicích po celých 24 hodin sledují dispečeři dopravního podniku. V počítači, kamerách nebo pomocí vysílaček. Všechno musí mít řád.
V době natáčení série reportáží o pardubické trolejbusové dopravě jsme na dispečinku Dopravního podniku města Pardubic zastihli Jiřího Michka. Právě ve chvíli, kdy končil svoji noční směnu. Byla tak trochu výjimečná, byla to totiž předposlední směna před odchodem do důchodu. Dispečer Jiří Michek v dopravním podniku pracoval přes třicet let, podobně jako jeho manželka, která je řidičkou.
Rozbitý trolejbus hned nahradí jiným
Jiří Michek už brzy ráno řešil vadu na jednom z trolejbusů: „I v noci spolupracujeme s pracovníkem lehké údržby. Když nám ráno nějaký trolejbus kvůli poruše nevyjede, tak dáváme do provozu náhradní, který máme připravený. Sloužíme dvanáctihodinové směny. Při noční směně přebíráme od řidičů jízdní výkazy, zapisujeme vynechaná kola a tak dále. Poslední vůz nám přijede devatenáct minut po půlnoci, je to poslední trolejbus z linky číslo 3. První trolejbus vypravujeme ve 3.41 ráno. Zdřímnout si nemůžeme, v noci nám ještě jezdí noční linky č. 98 a 99. Práce je zkrátka nezastaví,“ dodává s úsměvem Jiří Michek.
Lukáš Šeda je na rozdíl od Jiřího Michka „služebně mladší“ dispečer. U Dopravního podniku města Pardubic pracuje něco přes čtyři roky. „Za tuto dobu jsem nezažil situaci, která by se nedala zvládnout nebo byla hodně výjimečná. Pravdou je, že jsme si letos trochu užili mrazy, ale k dispozici máme techniku, kterou se nám s námrazou daří bojovat. Letos těch zamrzlých vozů nebylo tolik,“ dodal Lukáš Šeda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.