Bílá paní na Rychmburku
Při rekonstrukci jednoho portálu na hradě se našly lidské kosti. Možná je něco pravdivého na legendě, která se pod Rychmburkem vypráví. Jeden z majitelů panství Jaroslav Berka nechal údajně zazdít svou dceru Markétu za to, že se nechtěla provdat za muže, kterého jí vybral. Markétina duše nedošla pokoje a tak jako bílá paní dodnes bloudí hradními chodbami.
Rychmburk se říkalo i vesnici pod hradem. Tu ale v roce 1948 přejmenovali na Předhradí. Na poměrně malém území je velké množství historických památek: kostel, kalvárie, Panský dvůr a zahrada, opevněné městečko s dochovanými baštami. Tohle místo, pár kilometrů od Skutče, rozhodně stojí za návštěvu.
Husité dobývali hrad a dobyli
Rychmburk byl dobře opevněn a tak nebylo snadné ho dobýt. Žižka neuspěl, za hradby se dostali až sirotci Prokopa Velikého v roce 1425.
Více o historii se návštěvníci dozví ve sklepení hradu, které je celoročně přístupné. Turisté mohou ve všední dny vystoupat i na věž, odkud je nádherný výhled na celé Předhradí a na údolí řeky Krounky. Hrad samotný je už několik let domovem lidí s psychickými poruchami, jeho interiéry jsou proto veřejnosti nepřístupné.
Školní třída z roku 1926
Nově přístupná je ale bývalá fara. A tady nadšenci ze Spolku přátel Rychmburku zachránili unikátní vybavení prvorepublikové školní třídy.
Můžete se posadit do lavic se sklápěcími sedátky a otevřít kalamáře, před sebou budete mít učebnice vašich babiček. Nahlédnout můžete i do třídních knih. Kdo že to byl 10. září roku 1926 za školou?
Radost vysoustružená z lipových špalíků
V Předhradí žije truhlář Alois Doležal, už třicet let ve své dílně vyrábí z lipového dřeva hračky pro děti. Dřeva má tolik, že mu, jak říká, stačí do konce života. Pan Doležal má obdivuhodně vybavenou dílnu. Má ji komu předat?
Malá česká ferrata v Šilinkově dole
Pod hradem Rychmburk podél řeky Krounky vede červená značka. Zprvu jde pohodlnou lesní cestou, ta se ale po chvíli zužuje a stoupá mezi skaliska. Pro snadnější a bezpečnější zdolání terénu byly na této trase připevněny žebříky, řetězy a železné stupačky. Rázem se procházka podél Krounky stala vyhledávaným dobrodružstvím pro ty, kteří si na alpské ferraty ještě nebo už netroufnou.
Červenou značku je možné opustit u bývalého mlýna v Šilinkově dole, nebo po ní dojít až do Krouny, kde se odděluje od toku řeky a pokračuje přes Kameničky a Pustou Rybnou až do Poličky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
