Inzerát z roku 1883: Hledám členy na expedici do Afriky. Emil Holub

Díky jednomu slavnému rodákovi z Holic se podíváme za hranice starého kontinentu. Vydáme se do Afriky s doktorem Emilem Holubem. Alena Zárybnická se ptala Marcely Jeřábkové, která je vedoucí Afrického muzea doktora Emila Holuba v Holicích.

Lékař, kartograf a etnograf doktor Emil Holub je dnes zřejmě nejznámějším českým cestovatelem a dobrodruhem. Narodil se skoro na den přesně před 168 lety, 7. října 1847 v Holicích. Tam má také od roku 1966 svoje muzeum. Letos uplynuly tři roky od jeho rekonstrukce.

Marcelo, jak dlouho v muzeu pracujete?
Od roku 2009, takže jsem měla tu velkou radost a čest účastnit se celé rekonstrukce muzea. Mohla jsem si osahat všechny předměty, když se z něj stěhovaly ven a pak zase zpátky.

Měla jste nějaký vztah k historii nebo to byla životní náhoda, že jste zde začala pracovat?
Jednak to byla životní náhoda a jednak i já jsem rodačka z Holic, takže jsem byla velmi ráda, že se můžu dotknout toho našeho slavného velikána a rodáka a trochu se přiblížit jeho dílu a jeho životu. Musím říct, že ačkoliv jsem v Holicích vyrostla, tak jsem se až po nástupu do muzea dozvěděla, jak velký to byl člověk.

Alena Zárybnická a Marcela Jeřábková

Byl prvním Čechem, který se rozhodl v 19. století prozkoumat neprobádaný černý kontinent. Do Afriky odjel prý hned po studiích a jeho první cesta trvala 7 let. Už při studiu se na cestu připravoval.
Je to tak, protože odjel 3 měsíce po ukončení studií v květnu roku 1872. Už když studia končil v únoru téhož roku, tak měl jasný cíl, že do Afriky odjede. Už během na lékařské fakultě se připravoval na to, že bude bádat v neprobádané Africe.

Když poprvé odcestoval do Afriky, provozoval tam prý lékařskou praxi.
On tam jel s velkým badatelským záměrem. Jenže hned po příjezdu musel zaplatit poměrně vysoké clo na všechny věci, které dovezl, takže potřeba vydělávat finance se tam vyskytla poměrně brzy. Na doporučení místního konzula byl přijat na místo lékaře v oblasti diamantových polí a působil v oblasti usedlíků, kteří dolovali diamanty.

Na druhou cestu do Afriky vyrazil Emil Holub v roce 1883, a to tři týdny po svatbě s Rosou Hofovou, která přijala české jméno Růžena Holubová. Ta vyrazila na cestu s ním, ale další členy expedice si údajně Emil Holub vybíral na základě konkurzu.
To bylo na tu dobu velice moderní. Dal si do novin inzerát, že shání dobrovolníky, kteří by s ním podnikli objevnou cestu do Afriky. Občas se našich návštěvníků ptám, jestli by si tipnuli, kolik lidí se mu přihlásilo. Většinou tipují tak deset patnáct. Pak jsou šokováni, když jim řeknu, že se mu přihlásilo 700 uchazečů. Svědčí to o tom, že v té době byl Emil Holub velmi známou a moderní osobností, kterou toužilo hodně lidí následovat. Z těch 700 uchazečů si vybral šest, které nechal proškolit v různých dovednostech. Tito muži se s ním pak vydali na druhou cestu do Afriky.

Černoši v domorodé vesnici skutečně vycpaní nejsou. Zahráli si ale ve filmu Velké dobrodružství

Velmi pověstné je jeho setkání s kmenem Mašukulumbů, kteří nosili zvláštní špičaté účesy.
Sám Holub popisoval Mašukulumby jako nejošklivější kmen, se kterým se v Africe setkal, nicméně ty účesy byly velmi zajímavé. Byly to takové dlouhé špičaté chocholy, které si zejména muži – bojovníci vytvářeli na svých hlavách. Čím vyšší ten účes byl, tím byli váženější bojovníci. Takže ti nejváženější měli chocholy vysoké přes jeden metr.

Doktor Holub si plánoval i třetí výpravu, ale tu už kvůli zdravotnímu stavu neuskutečnil. On zemřel relativně mladý ve Vídni v 55 letech. Jaký byl závěr jeho života?
Závěr jeho života byl velmi strastiplný a smutný. I mně bylo smutno, když jsem četla v jeho poznámkách, že si poznamenal: „Lidé říkají, že svět je kulatý. A já vím, že svět je hranatý.“ Bojoval s velkou finanční nedostatečností. Ucházel se o místo profesora na pražské univerzitě i na vídeňské univerzitě, ale ani na jedné nebyl přijatý. Penze mu byla přiznána dva měsíce před smrtí. Tento těžce nemocný člověk si na živobytí vydělával pouze přednášením a prodej svých knih, což nebylo dostatečné. Velmi tím trpěl.

Kdy se první předměty z jeho sbírek dostaly právě do jeho rodného města?
Bylo to po jeho návratu z první cesty, kdy rodné Holice navštívil. Měl tam přednášky. Protože doktor Holub vždycky daroval městu nebo škole, kde přednášel, nějaké předměty ze svých cest, tak i rodné Holice obdaroval. Vlastnil v Holicích domek, ve kterém vyrostl, ale nehodlal se do něj vrátit. Tento dům pak věnoval školské radě a na jeho místě dnes stojí základní škola. V roce 1907 byla na jeho rodný dům umístěna pamětní deska, v roce 1947 byl odhalen pomník a na faře otevřena místnost, kde byly jeho sbírky vystaveny. Muzeum jako takové vzniklo až v roce 1966.

Autorem projektu nové expozice je architekt David Vávra. Jak vypadá tedy současná podoba muzea? Jsou tam i Viktoriiny vodopády. Jak ty vypadají?
Ono se to těžko popisuje. Máme tam velmi stylizovanou stěnu, která má evokovat řeku Zambezi a její dva břehy, které obklopují Viktoriiny vodopády. Padá tam mlha a vodní tříšť. Nerada bych prozrazovala více, ať si to každý prožije.

Africké muzeum v Holicích

Vy máte ve své expozici vycpaného lva. Je to exemplář, který má na světě jenom málo podobenství. Na světě existuje jenom sedm vycpaných exemplářů lva kapského.
Ano, to je pravda. Tento náš lev je raritní ze dvou důvodů. Jedná se druh lva kapského, který vyhynul v polovině 19. století. A ačkoliv v různých expozicích existují vycpané hlavy nebo je jeho kůže, tak my ho máme jako celý vycpaný exponát. Takových je opravdu jen sedm na světě. Náš lev má ale trochu pohnutější historii. On byl mazlíčkem Emila Holuba, který si ho koupil jako malé koťátko a pojmenoval ho Princ. Vychoval ho, ochočil si, měl ho ve své malé zoologické zahradě, která byla za jeho ordinací. Když odjel Emil Holub na další cestu, tak se o lva měli starat jeho sluhové, ale protože pro ně to byl velký predátor, tak mu nečistili klec a on uhynul na otravu čpavkem ze svých výkalů. Doktor Holub ho nechal vycpat ve Vídni a poté se tento exponát dostal do Dvora Králové, kde se s ním fotila místní smetánka. Protože se fotografovi nevešel do objektivu, tak ho nechali o dvě žebra zkrátit. On je pod hřívou zahnutý. V 60. letech vyšel výnos, že exponáty doktora Holuba mají být poslány do muzea do Holic, tak se dostal k nám.

Proč by lidé tedy měli do muzea přijet?
Nová expozice si našla své příznivce. Každý si tam najde své. Děti tam mají svůj hrací koutek, dospělí si mohou dělat kvízy na dotykových obrazovkách. Expozice je také interaktivní, takže to baví děti a daleko více si zapamatují věci, které jim ta expozice má přinést.

autor: ZAR
Spustit audio