Jako malý nemohl sportovat, po padesátce ujel 600 km za 24 hodin

Milan Richter s partnerkou v Monte Carlu v roce 1989 - Foto: Milan Richter

Milan Richter s partnerkou v Monte Carlu v roce 1989Foto: Milan Richter

Je předsedou Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí, mnohonásobným Železným mužem, ale i rekordním dárcem krve. Narodil se v Kladně, ale celý život žije v Ústí nad Orlicí. Po elektronické průmyslovce v Pardubicích studoval Energetický institut a jako energetik také pracoval. O tom všem si dnes budeme povídat. Dnešním hostem je Milan Richter.

Jako malý kluk jste kvůli zdraví nemohl moc sportovat a to jste nakonec svou vůlí a vytrvalostí zlomil. Po návratu z vojny jste si oblíbil dálkové pochody, kolik jich máte dnes na svém kontě?
„Byla taková soutěž, kde se počítaly dálkové pochody delší než 35 kilometrů, takže tam mám přes 30 tisíc kilometrů, ale 220 pochodů delších než 100 kilometrů. 

Kromě toho, že jste se účastnil triatlonových závodů, jste z práce a do práce, každý den a za každého počasí jezdil na kole a pak jste se pustil do cyklomaratonu. Váš rekord je tuším za 24 hodin něco přes 600 kilometrů. Kdy vás to poprvé napadlo, věnovat se dlouhým tratím?
„I když jsem ty železné muže dělal, vůbec jsem nevěděl, že nějaký závod na 24 hodin existuje. A když mi bylo 50 let, tak jsem se dozvěděl, že Nová Paka takový závod pořádá. Ten první závod jsem ujel 603 kilometrů a celý ho vyhrál, to mě nikdy nenapadlo, že se dá ujet 603 kilometrů. Když jsem tam byl v dalším roce, v roce 2003, ta jsem ujel dokonce 610 kilometrů a to mě naprosto šokovalo a byl jsem z toho nesmírně nadšen.“ 

Alena Zárybnická natáčí s Milanem Richterem - Foto:  archiv Milana Richtera

Nedávno vás prezident Českého červeného kříže ocenil plaketou Dar krve, dar života za 373 odběrů.
„To byla taková hrdost pro mě. Byl jsem hrdý, že si to tam může poslechnout i manželka. Jak se otevřela transfúzní stanice v Ústí nad Orlicí, tak od té doby chodím tam. Když pak jdu domů, tak si říkám, že třeba jsem zase někomu pomohl, tak z toho mám takovou radost, protože jsem neustále té společnosti něco dlužen.“ 

Jste také novinářem, spisovatelem a muzikantem. První článek o zimním táboření Vám v Orlických novinách vytiskli v roce 1996, předpokládám, že jste vycházel z vlastní zkušenosti?
„Ano, několikrát jsem byl také na zimním táboření na Kozlově, bylo táboření i na Andrlově Chlumu, velice mě to zaujalo, to je úplně jiná parta lidí, která se dovede zakopat v tom sněhu a dovede v něm žít, jako kdyby bylo léto. A když mi ten článek vyšel, tak jsem byl na pokraji blaha, hned jsem si to vystřihnul a nalepil.“ 

Muzika je vaše další životní kapitola, jste členem Klubu Karla Kryla, jeho muzika vás v životě oslovila nejvíc?
„Rozhodně, v roce 1968 mi bylo 16 let a vydávali jsme různé letáky, polepovali po plotech v Ústí nad Orlicí. Pak byl rok 1969, hrál se hokej, my šli manifestovat a najednou byl rok 1970 a ti lidé, kteří byli o rok nebo dva starší než já, byli pomýlení. A když vyšla deska Bratříčku, zavírej vrátka, která musela být zanedlouho stažená, tak na vojně jsme si psali ty písničky a na přehrávači Sonet Duo jsme si je pouštěli.“ 

Milan Richter při kompletování novin - Foto:  archiv Milana Richtera

Vy jste se s Karlem Krylem znali osobně a také jste si spolu zahráli. Jakou písničku?
„To jsem měl štěstí, on měl v Kroměříži vystoupení pro členy klubu a pak jsme šli do vinárny. Já měl s sebou sešit, kam jsem si zapisoval texty jeho písní, ale kolikrát zní nějaké slovo jinak a já tam měl něco jiného a on říká: Ale prosím tě, takhle to není a černou fixou to opravil. Půjčil mi svojí kytaru a na ni já hrál. V té vinárně jsme hráli do čtyř hodin do rána. Já jsem se mu snažil vysvětlit, jak jsem rád, že komunisti už jsou od vesla a on říkal, že to není pravda a že dál tahají za nitky. A když se člověk podívá do dnešních dnů, tak musíme říct, jakou měl Karel Kryl pravdu.“ 

Možná byste mi mohl poradit hosta do dalších Záletů. Koho byste mi doporučil?
„Do konce roku 2012 jsem vydával noviny Ústecké ozvěny a mám ohromnou radost z toho, že v červenci toho roku jsem napsal, že Jaroslav Kulhavý si jede do Londýna pro Zlatou olympijskou medaili a to nikdo nemohl vědět a tak jsem přesvědčený, že ten by byl pravým hostem pro vás.“ 

Naposledy tu se mnou byl klimatolog a polárník Michal Janouch. A tady je jeho otázka pro vás. „Jak to děláte, že tolik věcí najednou stihnete.“
„Vždycky jsem říkal, že nemít rodinu, která vás podporuje, tak nic nestihnete.“ 

Autor:  Alena Zárybnická  (ZAR)
Pořad: Zálety Aleny Zárybnické  |  Stanice: Pardubice
Čas vysílání: neděle 9:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Pardubický kraj
  Srážky: přeháňky, D11-73,5
  Srážky: přeháňky, D11-73,1
  Povětrnostní podmínky: bouřkový vítr, Lezník II/360

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace