Malátný: Celá deska vznikla na statku, kde točili Queen nebo Coldplay

Michal Malátný je frontman kapely Chinaski. Její historie se oficiálně začala psát v roce 1987 v Jičíně. První setkání obou tahounů kapely ale proběhlo ještě pár let předtím.

„My jsme se sešli poprvé v páté třídě základní školy, naše spolužačka nám donesla kazetu AC/DC a my jsme se úplně zbláznili. My jsme se zbláznili do rock n´rollu a úplně jsme tomu propadli a říkali jsme si, že založíme kapelu.“ Takhle jičínský rodák Michal Malátný vzpomíná na své setkání s Pavlem Grohmanem.

Dnes mají Chinaski na svém kontě 3 Anděly od Akademie populární hudby, na jaře vydali desátou desku a na říjen a listopad chystají velké koncertní turné, na kterém mimochodem navštíví také Hradec Králové.

Máte teď logicky před tím podzimním turné asi hodně napilno…
„Tak jelikož jsme měli přes léto pauzu, takže jsme nehráli a volno jsme si užili, ale samozřejmě příprava tak velkého turné zabere spoustu času a my jsme začali to turné připravovat už před prázdninami. Sestavili jsme playlist, vymysleli scénu, projekce a tak, takže teď budeme už zkoušet naostro.“

Mockrát už jste v rozhovorech vysvětloval, že příjmení Malátný vzniklo proto, že v pardubickém divadle, kam jste po absolvování DAMU nastoupil ve svých 23 letech do svého prvního angažmá, byli už jiní dva Novotní. Jaká byla ale Vaše první role ve Východočeském divadle?
„Já jsem nastoupil po škole do divadla v Liberci, kde jsem byl dvě sezóny a pak jsem přešel do Pardubic. A moje úplně první role v profesionálním divadle byla v Liberci a byla to pohádka O živé vodě. Ale v Pardubicích jsem si zahrál krásné role, nejradši vzpomínám na operetu Bandité od Jacquese Offenbacha, tam jsem si poprvé vyzkoušel tenhle žánr a moc mě to bavilo.“

Michal Malátný, zpěvák a frontman kapely Chinaski

„Vaše maminka učí matematiku a fyziku a tatínek zeměpis a tělocvik a Vy jste už ve 14 letech hrál divadlo. Nějaký jiný předek tam vložil umělecké geny?“
Dědeček z máminy strany, kterého jsem bohužel nezažil, hrál ochotnické divadlo v Konecchlumí. Hrál na housle, na tahací harmoniku, kterou mám po něm doma. Našel jsem po něm i buben a vozembouch, takže si myslím, že pokud nějaké geny jsou, tak po dědovi.“

Od prvního klipu Pojď si lehnout až po současnost se asi natáčení klipů hodně změnilo…
„Ono se to tak moc nezměnilo, ta technika je jinde a je mnohem lepší, ale to samotné čekání na place je vlastně pořád stejné. Já bych jen něco řekl k tomu k prvnímu klipu, který točil Honza Hřebejk, my jsme se znali ze školy, já studoval DAMU a on FAMU. Natočil nám klip v Holečkově ulici na Smíchově v bývalé tiskárně a představte si, že já jsem se deset let potom do té ulice přestěhoval.“

Kdy jste se rozhodli jezdit natáčet klipy do světa, co bylo motivací pro tohle rozhodnutí?
„Hlavní motivací byla touha zkusit něco nového. Měli jsme za sebou osm desek natočených v Čechách s různými producenty, jako byl Radim Hladík, Michal Dvořák nebo Milan Cimfe. Ale cítili jsme, že jestli chceme tu kapelu ještě nakopnout a zkusit to líp, tak musíme vyzkoušet něco nového. Takže jsme změnili vydavatelství, odešli jsme od obrovského nadnárodního vydavatelství a šli jsme k malé firmě, která nám nabídla možnost točit v cizině. Takže nejdřív nás odvezli do Londýna, kde jsme chodili po studiích a koukali, jak to tam chodí. Tam jsme potkali Grega Havera, s kterým jsme si padli do ucha a tím začala ta plodná spolupráce. A tam uzrál ten nápad natočit celou tu desku s Gregem. On souhlasil, že natočí, ale vytrhne nás z našeho přirozeného prostředí a vezme nás do Wallesu na statek Rockfield. To je slavné studio kde točili Queen, Black Sabbath, Oasis nebo Coldplay. A nastolil dost ostrý režim, byl přesný harmonogram na minuty a po 14 dnech jsme z toho studia vypadli a měli hotovou desku.“

Chinaski

Skupina Chinaski vydala za poslední tři roky dvě desky, Rockfield a letos v květnu Není nám do pláče. Vzpomeňte ještě na tu atmosféru při natáčení.
„Je tam piáno, na které Freddie Mercury nahrál Bohemian Rhapsody. To je jedna z nejlepších skladeb historie. Na nádvoří toho statku jsme trávili celé dny, postavili stůl a na lavičce seděli a dodělávali na notebooku písničky. A pak šel kolem takový pán v holínkách, s vidlema a byl to majitel studia. V té stodole má starý Rolls Royce z 60. let a řekl, že nás sveze. A že na té lavičce co sedíme, napsal Gallagher píseň Wonderwall. V ničem konkrétním vám to nepomůže, ale ten pocit, ta alchymie toho místa, to funguje.“

Co jste si pomyslel, když Vám zavolal Jiří Suchý s nabídkou role v divadle Semafor?
„To byl krásný moment, protože já cítím respekt k tomu, co pan Suchý dělá a co všechno udělal. To mi přijde neuvěřitelné. Takže jsem zvedl telefon a tam se ozvalo ´Tady Jiří Suchý´ a mně se rozklepaly kolena a nejvíc jsem myslel na svoje rodiče, protože je mrzelo, když jsem přestal divadlo hrát a víc se věnovat kapele. A když jsem jim řekl, že budu hostovat v Semaforu, tak měli slzy v očích. Už tam hraju ve třech představeních.“

Vždycky mě zajímalo zákulisí přípravy velkého turné, kolik lidí se na tom kolotoči podílí?
„Třeba patnáct lidí. Máme produkční tým, který nám pomáhá to dávat dohromady. Na tu minulou O2 arénu, kde jsme oslavili naše dvacáté výročí, tak ty přípravy trvaly půl roku a v podstatě jsme se jednou týdně scházeli a byla intenzivní několikahodinová schůzka. A to byl tenkrát jeden koncert.“

Co se stane 16. listopadu v O2 aréně, až zhasnou světla?
„Objevili jsme jednu fantastickou mladou holku, která s námi bude zpívat jako host, taky tam budeme mít pianistu a nebude to model jako minulé turné, že bychom zahráli celou desku, ale ten playlist jsme zkombinovali, nové a staré písničky, některé písničky ze starších desek chceme předělat do nových aranží, protože po těch letech mi přijde, že už to dovedeme líp. A taky nás to nebaví hrát pořád dokola stejně. Bude to velká show, ale nechci moc prozrazovat.

Michal Malátný při natáčení s Alenou Zárybnickou
autor: ZAR
Spustit audio