Matuška jí neodepsal, Suchého zaujala. Tak začala kariéra Zuzany Stirské

Rodina Zuzany Stirské pochází z Litomyšle, kde její pradědeček Emanuel založil soubor Vlastimil. Soubor existuje dodnes. Sama Zuzana zpívala už jako jedenáctileté děvče v pořadech Jiřího Suchého v Semaforu.

Po maturitě na gymnáziu absolvovala sólový zpěv na lidové konzervatoři, dokončila nástavbové studium angličtiny, pak v roce 1981 emigrovala do tehdejšího Západního Německa. Teď už je zase přes dvacet let zpátky v Česku.

Vaše rodina pochází z východních Čech. Dědeček Emanuel byl spoluzakladatelem souboru Vlastimil, byl z Litomyšle.
Já jsem prožila své dětství ve Vysokém Mýtě. Maminka i tatínek byli odtamtud. Oni se pak z Litomyšle přestěhovali právě do Vysokého Mýta. Mám tam ještě pár známých a vždycky se těším, když tam projíždím. Teď jsem byla i pozvána k oslavám onoho Vlastimila. Tuším, že to bude 15. března 2017.

Určitě vás zpívání bavilo, protože o začátek své hudební kariéry jste se postarala už jako desetiletá holčička a docela sama.
Já jsem bez vědomí rodičů napsala nejprve Waldemaru Matuškovi, který se z nějakého důvodu neozval. (smích) Nicméně při mém druhém pokusu se ozval pan Suchý, tak začala de facto má pěvecká tehdy „profesionální“ kariéra. Byla jsem pozvána na konkurz, měla jsem tu čest a štěstí ještě zažít pana Šlitra. On sedl k pianu a řekl, ať něco zazpívám. Můj hlas asi zaujal.

Zuzana Stirská|foto:Rostislav Duršpek

Psal se rok 1981, když jste se odhodlala a rozhodla jste, že emigrujete. Bylo to bezpochyby těžké rozhodnutí a těch důvodů muselo být mnoho. Počítám-li správně, bylo vám tehdy 26 let.
Přesně tak. Důvodů bylo opravdu víc. Pořád jsem měla pocit, že hudebně to tady nejde tak, jak by mohlo, protože jsem se vyhýbala prorežimním akcím. Neříkám, že to bylo jenom tím. Měla jsem také ambice zkusit to jinde. Měla jsem i rodinné, vztahové problémy. Vyrazila jsem na třídenní dovolenou do Západního Německa sama se psem, pak to byl těžký boj.

Vrátíme se do dnešní doby. Proč jste si vybrala právě gospel? Napadá, že to je kvůli energii, která ze zpěváků přímo čiší.
Přesně tak. Mně vadily takové ty zpěvačky, které se postavily a zpívaly písně, ale necítila jsem v tom hru ducha i těla, takže to mi tady chybělo. Tehdy v tom roce 1999 vznikl první gospelový soubor u nás. My ale nezpíváme jenom gospel, zpíváme všechny styly. Gospel je mi blízký tou energií, nicméně i jiné písničky se dají zpívat energicky a s nasazením.

Složení vašeho souboru Fine Gospel Time je velmi pestré. Je tam státní zástupkyně, doktorka přírodních věd, psycholožka, porodní bába, šachový velmistr.
Je to opravdu zvláštní. Já říkám, že stále bereme nové členy, protože je to soubor amatérský, všichni mají svá povolání. Nemohu s každým vždy počítat, takže potřebuji mít základnu, ze které se potom vybírá. Spousta lidí, kteří by měli ambice s námi zpívat, se zaleknou, že nemají čas, mají dítě. Takových u nás ale je! Jde o to, že každou neděli zkoušíme, to je jediný závazek. I tam samozřejmě, když člověk nemůže z nějakého vážného důvodu, se nepřestane točit země.

Alena Zárybnická při natáčení se Zuzanou Stirskou|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Při posledních Záletech seděl na vašem místě historik doktor Petr Blažek a zajímá ho, kdy se dostal gospel do českého prostředí. Kdo byl prvním průkopníkem a jak se dařilo gospelu v období komunistického režimu.“
To je zajímavá otázka v tom směru, že já v době komunismu jsem se gospelu ještě nevěnovala. Věnovala jsem se všem možným stylům. Vím, že trochu do něj strkal nos Spirituál kvintet, ale oni se také spíše věnovali tomu směru spirituálů, což je trošinku jiný styl. Pár věcí ale zkoušeli. Neskromně si myslím, že po revoluci jsme to byli my. Nevím o tom, že by tady někdo dříve založil skupiny než v tom roce 1999 v listopadu, kdy byla premiéra Zuzana se vrací, kde se oficiálně představil ten můj soubor.

Více o setkání s Jiřím Suchým, o účinkování v Semaforu a jiných uskupeních, emigraci do Německa, spolupráci s cizinci a taky o návratu zpátky do Česka v záznamu pořadu.