Na hory u nás každou zimu přijede 8 milionů lidí

Na jaké novinky se mohou návštěvníci letos těšit, se budu ptát Libora Knota, ředitele Asociace horských středisek ČR.

Doktor Libor Knot žije ve Špindlerově Mlýně a kromě toho, že je ředitelem Asociace horských středisek, je také prezidentem Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol. Pochází ze Zlína. Po absolvování gymnázia vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Působil jako odborný asistent na Katedře tělesné výchovy v oboru biomechanika a lyžování. Do svých 26 let závodně lyžoval a potom vedl lyžařské školy a Asociaci učitelů lyžování.

Lyžování se vám stalo osudem. Bavilo vás už od dětství, nebo vás k tomu rodiče museli nutit?
Obecně si myslím, že lyžování je hodně o rodičích, protože jak je potřeba jezdit od toho relativně útlého věku, což by děti nezvládly už kvůli dopravě a podobným věcem. Je to hodně o rodičích, i co se týče pak dnešního závodního lyžování. Mě do toho rozhodně nikdo nenutil, tam to bylo všechno velmi v klidu.

Kdybychom měli srovnávat 70. léta, kdy jste na lyžích stál poprvé, jak vypadaly hory, rozdílů bychom našli asi nepočítaně. Který je podle vás ten nejdůležitější?
To, co se samotného lyžování týče, tak si myslím, že je to ta bezprostřední infrastruktura. To znamená vleky a úprava svahů. Tehdy jsme šlapali pěšky a tzv. stahovali, což byly muldy i po pás, což si dnešní lyžaři už vůbec nedokáží představit. To je tedy zásadní rozdíl.

Kdy u nás vznikla vůbec první lyžařská škola?
Lyžařské školy existovaly v rámci tělovýchovných jednot, čili veřejné lyžařské školy, které byly organizované pod ČSTV. Já myslím, že hned po roce 1989 se tady kluci hlavně s Krkonoš, kteří se tehdy i vrátili z práce v Alpách, si zakládali komerční školy v tom pravém slova smyslu.

Nyní do lyžařských škol asi přicházejí i dospělí klienti.
Je to dost odvislé od konkrétního místa. Něco jiného je v Beskydech a něco ve Špindlerově Mlýně. Ta klientela se liší. V zásadě je to ale tak, že gró každé lyžařské školy tvoří výuka dětí. Někde je to třetina a někde až dvě třetiny té výuky. V tom zbytku se pohybuje jak individuální výuka dospělých, tak někdy i skupinová, která před deseti lety dominovala, tam jsme měli velmi rádi skupiny holandských klientů. Je toho čím dál méně a i v této věci dochází k vývoji ve prospěch individuální výuky.

Mnoho středisek má nyní i letní sezónu. Nabízejí tratě pro bikery, vyžití pro děti a podobně. Když srovnáme počet návštěvníků v zimě a v létě, jaký je poměr?
Co se týče počtu návštěvníků, tak je zhruba vyrovnaný. My jsme těmi analýzami zjistili, že zimní sezónu navštíví naše hory zhruba 8 milionů lidí a podobné číslo je i v letní sezóně. Co se týče horských středisek a lyžařských areálů, tak tam musíme rozlišovat, protože ten podíl klientů, kteří používají dopravní zařízení v zimě, je významně vyšší, čili co se týče tržeb, tak horská střediska jsou na tom v zimě pořád podstatně lépe.

Kolik zahraničních návštěvníků do českých středisek přijíždí a odkud?
My jsme byli docela překvapeni, když jsme si tuto studii nechali zpracovat, že v České republice je 75 až 80 procent návštěvníků z České republiky, čili domácích turistů. To nás velmi potěšilo. Máme tedy „jenom“ dvacet návštěvníků z ciziny. Pokud se podíváme na jejich složení, tak téměř 40 procent z nich je z Německa, pak následuje Polsko, Slovensko a Holandsko.

Pro sezónu je vždy důležitý počet dní, kdy se dá vyrábět technický sníh. Kolik jich bývá v posledních letech?
Poslední tři zimy, jak známo, byly na počasí velmi nevyvedené. Bylo to až o tři stupně Celsia vyšší, než je dlouhodobý průměr. Z toho potom rezultoval i počet dnů, kdy se dalo lyžovat. Dřív to bylo nějakých 120, někde až 125 dnů v sezóně. Ty poslední zimy byly pod 100 dnů, třeba 93. To je velmi významné číslo, a to se samozřejmě podepsalo na výsledcích.

Je možné, že v Česku vyroste hala pro lyžování?
Četl jsem to, znám tyto úvahy. Je to otázka ekonomiky celého tohoto projektu. Do toho jistě budou mít co mluvit i banky a jiné instituce, které za tímto projektem půjdou. Já si osobně trochu myslím, že pokud z Prahy, která je v centru republiky, na každou světovou stranu téměř do dvou hodin jízdy autem najdu hory a kvalitní lyžařská střediska, tak halu nepotřebujeme.

Při posledních Záletech seděla na vašem místě profesorka Milena Lenderová a tady je otázka, kterou vám tady nechala: „Ráda bych se pana Knota zeptala, jak se srovnává rozvoj horských středisek se zachováním úcty k přírodě? Protože jsem lyžařkou, sice jenom běžkařkou, docela mě mrzí, jak v současné době někdy hory vypadají pod nánosem často bezohledných turistů a lyžařů.“
Tak rozvoj horských středisek samozřejmě byl překotný. V roce 1989 jsme měli 14 lanovek, o deset let později jenom 28, ale v dnešní době jich máme 106. Ten vývoj byl velký, ale řekl bych, že už žádný velký progres ve smyslu rozšiřování počtu středisek, v počtu těch jednotlivých míst nebude. Spíš se to bude konsolidovat. Pak je to otázka toho, že v každém místě je potřeba se dohodnout s těmi, kteří ochranu přírody mají na starost. My bohužel některá střediska máme v národních parcích, některá jsou v CHKO, to je prostě realita, ale vždy jde o komunikaci s tou danou správou.