Na kopci nás bylo 12, tříčlenná expedice těsně za námi lavinu nepřežila

U horské služby slouží Josef Hepnar od roku 1995, je členem lavinové a kynologické komise, v rámci horské služby je cvičitelem i instruktorem. Závodí ve skialpinismu. Je několikanásobným vítězem českého poháru letních i zimních závodů horské služby a taky účastníkem mistrovství světa a mistrovství Evropy ve skialpinismu.

Josef Hepnar se narodil v Červeném Kostelci, po gymnáziu v Náchodě vystudoval na pedagogické fakultě v Hradci Králové učitelství matematiky a fyziky. Při práci u horské služby se stal diplomovaným zdravotnickým záchranářem, ještě předtím ale učil na základní škole matematiku, fyziku, chemii a taky informatiku.

Jak to vypadá, když se někdo rozhodne, že k horské službě půjde. Co ho čeká?
Nejdříve se stane čekatelem, musí splnit fyzickou prověrku, musí mít bydliště blízko místa, kde bude dál sloužit, musí mít výborný zdravotní stav. Potom musí absolvovat základní školu zimní a letní, pak se stane členem. Máme tedy dobrovolné členy a zaměstnance. Máme sezónní zaměstnance, kteří pracují v určité sezóně, pak máme celoroční zaměstnance. My v Orlických horách máme 30 dobrovolníků, potom k tomu máme sedm stálých členů a máme dva brigádníky.

Zdá se mi, že v těch posledních letech mladých nadšenců, kteří by chtěli pracovat a sloužit v první fázi u horské služby, ubývá.
Zájem o dobrovolnou činnost všeobecně ubývá, takže stejně tak je to i u horské služby. Řešíme i tu situaci, že nás bude méně, musí se to pak řešit tím, že bude víc zaměstnanců.

Za těch 25 let, co jsi u horské služby, se změnilo mnohé.
Změnilo se toho hodně. Počet úrazů, které se staly před 25 lety, je nesrovnatelně nižší, než to je dnes. Začínali jsme na nějakých 50 úrazech za rok v Deštném v Orlicích horách, dnes je to kolem 450. Ten rozdíl tam je veliký.

Co je příčinou toho obrovského nárůstu?
Těch příčin je mnoho. První je samozřejmě to, že tam ty návštěvníci vůbec přijedou, takže se rozrůstají ta střediska, navíc se pro lidi připravují další adrenalinové zábavy, které potom vyústí v to, že těch úrazů je víc. Nejvíce úrazů máme v zimní sezóně.

Kdy sis pořídil svého prvního lavinového psa?
Prvního psa na laviny jsem si pořídil v roce 1995, kdy jsem začínal jako sezónní zaměstnanec u horské služby. V roce 2006 nám spadla docela pěkná lavina. To už jsme měli lavinového psa, ale nikdo se v ní tenkrát nenašel, nebyl ani předpoklad, že by tam někdo byl. Teď momentálně mám psa, který je ve výslužbě. Už mu je deset let, ale pokračovatelem je můj syn, který má teď momentálně třetího lavinového psa.

Jak dlouho výcvik psa, než se stane služebním psem u horské služby, trvá?
Výcvik je poměrně náročný. Začínáme nákupem štěněte, výběr štěněte je docela důležitý. My si to štěně přivezeme ve dvou měsících a hned se s ním musí pracovat. Na první zkoušku ten pes může jít po dovršení jednoho roku. Zkouška má tři fáze, to znamená, že trvá tři roky. Už ve dvou letech psa má zkoušku typu A a už může začít pracovat. Končí to klasifikací C, která se každoročně obnovuje. V Orlických horách máme momentálně dva lavinové psy. Jeden je činný, druhý (ten můj) je už v důchodovém věku, a to po deseti letech služby. Celkem máme v republice 14 atestovaných lavinových psů.

Kromě toho, že zachraňujete zraněné, tak také pátráte po ztracených lidech. Jaká jsou obvykle první slova člověka, který si volal pomoc, když ho najdete?
Nevím, jestli ta slova slyšíme první my nebo ten pes, ale pokud ho nacházíme my, tak má velkou radost, že jsme přišli a většinou je milý a přívětivý. Pokud mám nějaký úraz, tak se nám stane, že řekne: „Kde jste byli tak dlouho? Jak to, že jste mě tak dlouho hledali?“ Většinou nás lidi, ale pochválí.

Doma jsi sice v Orlických horách, ale za svůj profesní život jsi procestoval velký kus světa, například v roce 2002 ses účastnil expedice na nejvyšší horu Peru Huaskarán.
Byla to jedna z mých větších expedic. My jsme ho nevylezli z toho důvodu, že nás tam uprostřed kopce smetla lavina. Na tom kopci bylo 12 lidí dohromady, tříčlenná americká expedice to nepřežila. Byli těsně za námi. To štěstí, které jsme tam tenkrát měli, bylo obrovské.

Vyrazil jsi do Himálaje, Kanady, Jihoafrické republiky. Mně se zdá, že v poslední době ti hodně učarovala Čína.
Čína je nádherná země a Asie vůbec. Čína je speciální tím, že tam člověk ničemu nerozumí. Když vidí nějaký nápis, tak neví absolutně, o co se jedná. Musí si hodně zvykat na mentalitu lidí a na všechno, co tam je. První, co jsem při cestě do Číny udělal, sednul jsem si do parku a naučil jsem se 40 čínských slov, abych se alespoň částečně domluvil, pak to hned bylo o něco lepší.

Minule tady byla novinářka a šéfredaktorka časopisu Lidé a Země Lenka Klicperová a tady je její otázka: „Jaké hory jsou pro vás ty nejkrásnější na světě? Kam byste se případně rád podíval, nebo vrátil?
Určitě nejkrásnější hory pro mě jsou Orlické hory, žiju v Deštném v Orlických horách a nemíním odtamtud z hor odcházet, protože jsou to skutečně hory pěkné. Určitě bych se rád podíval a chystám se do Himálaje, protože to je taková srdeční záležitost každého horolezce.

Více o tom, nač se klade důraz v zimní a letní škole horské služby, jaká je práce náčelníka, jaké je nejlepší plemeno pro lavinového psa a psa u horské služby, jaká je práce s přístroji GPS, jestli psi rádi létají vrtulníkem nebo o desateru na sjezdovce, se dozvíte v záznamu pořadu…