Na zahradě má stovky želv, víc než všechny ZOO

10 fotografií

Na jeho zahradě ve Vošticích u Vysokého Mýta můžete spatřit i velmi vzácné želvy, které patrně nechová žádná evropská zoologická zahrada. Dnešní host Záletů je arborista a zoolog Luděk Hojný.

Vy jste studoval život plazů v tropických oblastech, co tomu předcházelo? Jste vystudovaný zoolog?
„Mé studium, to je taková náročnější disciplína, protože jsem vystudoval střední veterinární školu v Hradci Králové, potom několik vysokých škol a mezitím jsem se účastnil různých expedic a misí do oblasti jihovýchodní Asie a blízkého východu. A tak jsem studoval přímo v terénu.“

Která země je pro život želv nebo plazů tou zemí zaslíbenou?
„Obecně jihovýchodní Asie je velmi bohatá na výskyt želv. My jsme zvyklí na to, že naše suchozemská želvička si tak líně leze po teráriu, občas si ukousne lístek pampelišky, ale některé ty želvy jsou velmi dravé nebo jsou specifické tím, že se živí pouze mlži a plži.“

Je to koníček, který se vám stal zaměstnáním, vyžaduje to podporu a souhlas ostatních členů rodiny. Propadla vaše žena tomu kouzlu s vámi?
„Ano, podporu to vyžaduje značnou, nicméně nevím, jestli souhlas a podpora není vystřídána určitou lítostí. Ale celá rodina je velkou podporou včetně dětí.“

Zahrada Harta přiléhá těsně k silnici I 35, opačným směrem ale vede hluboko do polí|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Přáním každého dítěte je mít doma zvířátko a vy jich máte ve své zahradě kolik přesně?
„Hodně. Přesně je to velmi těžké říct, protože těch želv máme okolo padesáti až šedesáti druhů a já přesně nevím kolik jich je. Spousta vajíček je v inkubátorech, spousta mláďat se líhne a tak nějak nejsem schopen to říct. Jsou to ale stovky zvířat.“

Pojďme na začátek. Kde se vzala myšlenka, že založíte zahradu a budete chovat želvy? A byly ty želvy tím prvním, co jste tam choval?
„Želvy nebyly první, protože mají specifické nároky na teplotu a prostředí. Asi úplně prvními zvířaty byly ovce. Bylo to dané tím, že tam zahrada nebyla, jen starý rozpadlý statek a u toho bylo pole. Takže jsem řešil praktické věci, co s porostem, s rozpadajícími se budovami, co s polem a podobně. Želvy proto přišly až jako poslední a stále se jim to tam připravuje a buduje.“

Žádná jiná zoologická zahrada nemá tolik želv jako vy?
„Asi žádná nemá tolik druhů, jako mám já.“

Jaké druhy ve vaší zahradě máte?
„Například želva tečkovaná, v dospělosti dorůstá okolo deseti centimetrů a má na sobě bílé a žluté puntíky na černém podkladu a je to rarita. Potom želva třásnitá, která obývá biotopy jižní Ameriky, má velmi dobré maskovací zabarvení, vypadá jako spadlý list a umí chytat rybky. Všechny želvy se dožívají vysokého věku v rozmezí desítek let.“

Jaké největší želvy u vás máte?
„Mezi největší patří kajmanky supí, samec má okolo 60 až 70 kilogramů a délku krunýře okolo 65 centimetrů.“

Jedním z posledních přírůstků zahrady je Manouria emys phayrei, asijská horská želva|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Které želvy jsou největší na světě, žijící ve volné přírodě?
„Mořské želvy, asi kožatka obrovská a některé druhy kožnatek. Ze suchozemských želva obrovská, která je v královedvorské nebo pražské ZOO.“

Co ze želvího života nejvíce překvapuje návštěvníky vaší zahrady?
„Asi to, že nejsou moc vidět. Myslím, že spousta lidí je trošku zklamaných, protože přijdou a čekají, že všude budou lézt želvy, ale plazi jsou specifickou skupinou živočichů. Třeba když je podmračené, trochu chladné počasí, tak budou želvy zalezlé. K tomu, aby byly aktivní, potřebují sluníčko a teplo.“

Jaké plány máte na další sezónu? Plánujete nějaké rozšíření želvího ráje?
„Plány máme veliké. Ale zase na druhou stranu musíme zůstat nohama na zemi, protože všechno si platíme sami. Konkrétně chceme připravit nový výběh pro klokany a dál uvidíme.“

Minule tady byl předseda Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí a tady je jeho otázka pro vás: „Kde jste našel lásku zrovna k želvám, protože to není obvyklý mazlíček?“
„Obávám se, že je to genetika. Narodil jsem se s touhle zvláštní anomálií a nevím, jestli bohužel nebo bohudík, mi to vydrželo do toho věku, kterého jsem se dožil.“

Alena Zárybnická a Luděk Hojný|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas