V rozhlase je 34 let, studio zakládal už na vysoké škole

Už při studiích na rumburském gymnáziu chtěl být programovým hlasatelem, nakonec vystudoval vysokou školu zemědělskou. Říká se, že to bylo jen proto, že na suchdolských kolejích měli vlastní rozhlasové studio. V Českém rozhlase začal pracovat ještě při škole v roce 1983 na stanici Vltava.

Kromě rozhlasu v 90. letech připravoval velké projekty pro Československou a pak pro Českou televizi, například Teletrefu a Superteletrefu, v Českém rozhlase pak hudebně-zábavné pořady či projekty o zdravé výživě. V roce 2017 bude pravidelně u rozhlasového mikrofonu vítat posluchače pořadu Česko – země neznámá.

Studoval jste tedy vysokou zemědělskou školu…
Tam jsem přešel z Karlovy univerzity, kde jsem studoval pedagogiku, psychologii, matematiku atd. Protože už jsem věděl, že jako učitel se nejspíše živit nebudu, a chtěli jsme přestoupit, protože nás s jednou kolegyní vůbec nebavila matematika, fyzika, vůbec jsme tomu nerozuměli. Věděl jsem, že chci jít do rozhlasu, už jsem spolupracoval s rozhlasem, říkali jsme, že musíme jít na nějakou jednodušší školu. Ona říkala, že půjdeme na „hnojárnu“, že to tam dají každému. Skutečně jsme přestoupili na tu školu, ale rozhodně to nebylo tak jednoduché, jak mi kolegyně nastínila.

Rozhlasové studiu na zemědělské škole to byla určitě věc, která vás lákala.
My jsme ho zakládali, bylo to CRS – Centrální rozhlasové studio. Byla tam místnost, kde se scházeli studenti a bavili se tam, nahrávali si nějaké záznamy, ale vysílat se začalo poté, co jsme s kolegy začali chodit. Podařilo se nám to vysílání roztáhnout do celého areálu, do všech kolejí. My jsme ve finále vysílali asi pro 1500 lidí. Byla to obrovská škola života, protože tam jsme se naučili, otřískali, chodily tam významné osobnosti, protože jejich děti na té škole studovaly.

Dana Holečková, Helena Vondráčková, Pavel Kudrna|foto:Josef Šmejkal

Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste poprvé prošel vrátnicí Českého rozhlasu?
Na to se nedá zapomenout, protože tehdy nebylo tak jednoduché dostat se právě na pozici hlasatele. Byl vyhlášen konkurz a já jsem se přihlásil. Přihlásilo se tehdy 800 uchazečů. Bylo na pozici hlasatele na Vltavě. Uspěl jsem ještě s jednou kolegyní. Celou dobu jsem pošilhával po práci takového toho živého moderátora. Tehdy bylo studio 7, kde jsem zaklepal, tehdy se mě ujal tehdejší šéf Miroslav Kaiser, tak jsem si to vyzkoušel, pak jsem se dostal k mikrofonu studia 7, kde jsem také strávil hodně roků.

Jste skoro 35 let u jedné firmy. To je docela dlouhá doba na to, aby se dalo leccos srovnávat. Začala bych Výlety, které vznikly původně na Radiožurnálu …
Výlety vznikly před mnoha lety, je to asi 13 let, tehdy přišel šéfredaktor Alex Pícha a říkal, jestli nemůžu něco vymyslet, že mě baví cestování. Chtěl, abychom někam vyjeli, něco z toho rozhlasu předvedli. Tak jsme se toho chytli. Na samém začátku stála maketa kbelského stanu, tam jsme udělali rekonstrukci při výročí prvního vysílání. Ten stan nám byl osudný i na další roky. My jsme pak vyhledávali různé akce, různá zajímavá místa. Vždycky jsme tam dojeli, ukazovali lidem, jak se stříhají, dělali soutěže, pouštěli ukázky z vysílání. Bylo to nádherné. Začalo to na Radiožurnálu, pak jsme přešli na Dvojku Českého rozhlasu. Potom jsem toto odnesl do Českého rozhlasu Hradec Králové a Pardubice v podobné podobě.

Po třech letech ve funkci ředitele můžete bilancovat a ohlédnout se nad vaším působením v Hradci a v Pardubicích. Když jste podával přihlášku do konkurzu, měl jste asi nějakou představu o tom, jak by mělo hradecké a pardubické studio vypadat. Povedlo se to?
Mám radost z jedné věci. Opouštím obě stanice v době, kdy jsou programově podle mě naprosto perfektně naladěné, ekonomicky vyvážené, personálně vyvážené. Mám radost, že mi nikdo nemůže říct, že opouštím potápějící se loď. Já ji vlastně neopouštím, protože nějakou dobu budu do Hradce a Pardubic docházet a vysílat Česko – země neznámá. Já jsem byl vždycky srdcem rozhlasák a moderátor. Myslím si, že to je ta hlavní doména. Na jednu stranu jsem smutný, že opouštím výborné kolegy, kamarády. Stali jsme se kamarády za ty tři a kousek roku. Věřím, že až tam přijedu, tak mě zase přivítají. Největší odměny se mi dostalo od jedné kolegyně, která má prořízlá ústa a říkala: „Člověče, když jsme si na tebe zvykli, tak nás tady teď necháš?“ To je přeci úžasné.

Pavel Kudrna a Alena Zárybnická při natáčení Záletů|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

K závěru Záletů patří tradičně štafeta otázek, které si kladou moji hosté vzájemně. Minule tu byla herečka Ivana Andrlová a tady je její otázka pro vás: „Já se zeptám pana ředitele, jestli ví, kolik druhů cukroví letos snědl?“
To je krásná otázka. To je jako, kdyby mě paní Andrlová znala, protože já o Vánocích sním, na co přijdu. Naučil jsem se jednu věc od Haliny Pawlowské, a to je tzv. odzítřková dieta. My vždy držíme dietu od pondělí, když přijdou svátky, tak ji budeme samozřejmě držet zcela logicky od Nového roku. Už jsme si řekli, že na Vánoce se nachystáme, že budou chlebíčky, jednohubky, různé cukroví. Myslím si, že zase trhnu nějaký stravovací rekord. Doufám, že bez nějaké žaludeční koliky, prostě bez následků.