Babičku přečetl desetkrát, neumí kreslit v tichu a v kapele hraje Martin Velíšek na štětce
V několika sálech Domu u Jonáše Východočeské galerie v Pardubicích si můžete prohlédnout výstavu Martina Velíška nazvanou Ránoc.
Martin Velíšek začínal tvorbou skleněných plastik. Velký úspěch zaznamenal například na Světové výstavě Expo 2005 v Japonsku. Věnuje se ale především kresbě, je autorem celé řady knižních obálek, například Farmy zvířat George Orwela nebo Uzřela oslice Anděla Nicka Cavea. Výtvarník ilustroval Babičku a je podepsaný i pod animovaným filmem Fimfárum. Je známý i coby dvorní člen kapely Už jsme doma. V Domě u Jonáše se nachází kompletní průřez jeho tvorbou.
Název výstavy, Ránoc, objasňuje kurátorka Vanda Skálová: „„Ránoc je titul jedné z písniček kapely Už jsme doma, jejímž je Martin Velíšek právoplatným členem, hráčem na štětce a designérem, výtvarníkem veškerých propagačních materiálů. A tak samozřejmě to bylo trošku nasnadě, najít něco z nesmírně poetických textů a použít to jako titul pro výstavu.“
Hudba hraje v jeho tvorbě od začátku podstatnou roli „Pro mě ta hudba je naprostá a přirozená součást,“ objasňuje Martin Velíšek, „je to nedělitelné od mého života. Nemůžu dělat v tichu, to by mě zabilo.“ Výstava je retrospektivní, ve sklepních prostorách například najdete jeho sklo, se kterým Martin Velíšek začínal: „Já jsem ho spíš tak jako zatím dal do přítmí, protože já jsem se asi nějak přesklil. Mě to přestalo bavit, a tak jsem se dal na tu papírovou práci, na ilustraci a kresbu.“
Podstatná část výstavy se proto věnuje právě kresbě Martina Velíška, pokračuje kurátorka Vanda Skálová: „On je vynikající kreslíř, opravdu myslím, že v té výstavní pasáži věnované kresbě a ilustraci, je to vidět. On je autor, který s obyčejnou tužkou a gumou dokáže úžasné věci, dokáže budovat prostor i zachytit fyziognomii postav až na hranici karikatury. Ale myslím si, že i v té malířské oblasti jsou tady díla dosud nevystavená, která překvapí.“
Dotýkat se bez obav i zapovězených témat, například mužské nahotyMartin Velíšek má rád karikaturu a jeho výtvarný projev neztrácí nadsázku a podle jeho slov, do takového prostoru ženy jaksi „nepasují“: „Já je nemůžu nějak urážet, chlapa ano, toho lze srazit na kolena, deklasovat. Takže jsem si prostě vybral ty chlapy jako motiv. Já mám radost z toho, když lidi nad tím komunikují, mohou se rozčilovat, že to je skandál, nebo naopak, je to jedno, ale hlavně že reagují, protože když projdou mlčky a na otázku, jaký to bylo, řeknou, no já nevím, to je nejhorší.“
Martin Velíšek je také známý ilustrátor. Jeho kresby zdobí mnohé obaly knížek, ilustroval i klasiku české literatury, Babičku od Boženy Němcové. „Já musím říct, že jsem půl roku s tím zápasil, jak na to půjdu. Zkoušel jsem všechno možné, dokonce zkusil animaci, když jsem vzal děti do Stromovky, nasbírali jsme kaštany a dělali z nich zvířátka, Sultána a Tyrla. Protože Babička, to je přece jenom národní kniha. A pak jsem si prostě sednul a začal kreslit. Od začátku jsem šel slovo po slově, větu po větě a chytal jsem se tam nějakých situací a chytal jsem se tam všeho, co by šlo zvládnout.“ Na otázku, kolikrát Babičku četl, umělec odpovídá: „Tam i nazpátek asi desetkrát.“
