Chrudimští výsadkáři cvičí záložáky. Mezi nimi obkladače i profesora matfyzu

18. květen 2017

Maskáče, stejná výstroj i stejné zbraně. Vůbec poprvé se teď instruktoři chrudimského praporu snaží vycvičit dobrovolníky, kteří vstoupili do aktivních záloh. A nešetří je.

Betonové hřiště v kasárnách rozpaluje slunce. Na záložáky tam čekají železné hrazdy, činky, dřevěné bedny a hlavně velitelé. Když skupinka záložáků poklusem dorazí, jeden z povelů zní – sundat blůzy. Nebudete je potřebovat, stačilo by dodat.

Po půl hodině ze všech lije pot. „Kdo už nemůže dělat shyby, aspoň visí na hrazdě!“ volá instruktor. Rota aktivních záloh v Chrudimi papírově vznikla vloni. Následovalo první síto, které zájemce prověřilo po psychické i fyzické stránce. Kdo to zvládl, má tu čest právě shybovat. „Před sebou vidíte 25 záložáků. Je to parta, která přišla na historicky první cvičení 4. výsadkové roky aktivních záloh,“ říká zástupce velitele chrudimského praporu major Ivo Zelinka. Časem by měla mít jednotka kolem stovky členů.

Nejdřív kliky, potom padák

V Chrudimi teď záložáci stráví týden. Ubikací na letišti si ale moc neužijí. Začíná se ráno, končí kolem desáté večer. Pauzy se počítají na minuty, kliky nepočítá nikdo. Dobrovolníci musí zvládnout čtyři nejnutnější druhy příprav – střeleckou, taktickou, tělesnou a navíc ještě zdravotnické základy. „Očekáváme, že ty kontrakty budou dlouhodobé. Teprve od třetího výcvikového roku následují seskoky padákem,“ vysvětluje major Zelinka.

Součástí výcviku je i práce se zbraní

Civilní profese zůstaly odložené na bráně kasáren. Složení výsadkové roty je ale víc než pestré. Učitelé, dřevorubec, profesor matematicko-fyzikální fakulty. Jaroslav Novotný se živí jako obkladač. „Armáda byla můj sen. A ten se tady plní,“ vypráví a utírá si z čela kapky potu. Lukáš Macíček je místostarosta Krhové na Vsetínsku. Sedavé zaměstnání ho začalo štvát. „Třešnička na dortu bude seskok. Strach z toho nemám, spíš je to respekt. Ale těším se na to,“ říká Lukáš Macíček.

Čtěte také

Napít se a přesun na letiště. „Na barák pro zbraně a za sedm minut střelecká,“ zní rozkaz. Za chvíli si už záložáci rovnají popruhy u útočných pušek. Jsou to stejné zbraně, které jejich profesionální kolegové používali ještě před rokem. Nasucho nacvičují přebíjení, simulovanou závadu zbraně i vzájemné krytí. Někomu jde výměna zásobníku líp, někomu hůř. Pozná se, kdo v civilu už někdy střílel.

Výcvik záložníků chrudimských výsadkářů

„Je tady člověk, co mluví plynně italsky. Ruština je docela běžná. Další má zase základy čínštiny. To se může na misi kdykoli hodit,“ představuje svoje muže Ivo Zelinka. Podle něj zájem o službu rapidně stoupnul kvůli zhoršené bezpečnostní situaci. A doplňuje i typický profil výsadkáře-záložáka. Mladík kolem třicítky, který už nezažil základní vojenskou službu. A když vidí, co se děje, chce něco umět.

Záložní výsadková rota nemá suplovat pořádkovou službu. Ani není přednostně určená k uklízení bahna po povodních. Pokud to bude potřeba, musí záložáci počítat i s ostrým bojovým nasazením.

Čtěte také

autor: kop
Spustit audio