Rychlobruslaři ze Skutče mají svůj vysněný ovál. Za pár týdnů ale roztaje

Na hladině rybníka Dlouhý u Hlinska leží deseticentimetrová vrstva sněhu. Někde pod ní se dají vytušit okraje rychlobruslařského oválu. „Letos je to čtyřstovka, takže na délku to má stejně jako regulérní závodní dráha, zatáčky bohužel ne, protože občas narazíme na vodu a musíme se jí vyhnout,“ říká trenér skutečského klubu Roman Vodička.

Vedle něj stojí nastartovaná sněhová fréza. Odpracované hodiny ale oddílový šéf nepočítá. „Jsme doma, nemusíme vyjíždět do Polska nebo Německa na velký ovál. Tohle je finančně rozhodně méně náročné,“ popisuje hlavní výhody a vrací se ke stroji.

Světová špička s lopatou

Rodiče přivážejí k rybníku první závodníky. Lenka Doláková vede dceru Amálku a v druhé ruce svírá hrablo na sníh. „Ještě jsem neprohazovala, letos budu mít premiéru,“ směje se. Poslední tři roky pořádně nemrzlo a Amálka jezdí druhou sezónu. „Jsme ze Žďáru nad Sázavou, tam mělo rychlobruslení dobrý zvuk,“ vysvětluje Lenka Doláková.

Právě ve Ždáře začínala s bruslením trojnásobná olympijská vítězka Martina Sáblíková. Příběh Martiny z rybníka obletěl svět a vlastně platí pořád. Rychlobruslařka sbírá další medaile a žádná hala s oválem v Česku nestojí.

Na molu se s ostatními vítá bruslař, kterého mezi závějemi není možné přehlédnout. Carlos Barona pochází z Kolumbie. Na dráhu se poprvé postavil, když studoval v Pardubicích. Ani za několik let si na počasí nezvykl. „Je to úžasný sport a lidi z klubu do toho dávají srdce. Ale ta zima je hrozná,“ vypráví lámanou češtinou Carlos. Pro trenéra vymyslel vlastní přezdívku – Yettipapa.

Roman Vodička st. frézuje novou vrstvu sněhu|foto: Honza Ptáček

Upravit dráhu pomáhají všichni. „Támhle v té šedé bundě je David, mezi juniory patří mezi prvních pět na světě. Kluci okolo něj jsou do dvacítky. O kus dál zametá Erika, druhá na mistrovství republiky v půlmaratonu,“ představuje svoje svěřence Jana Vodičková. V klubu jsou prvňáčci i dospělí závodníci. Trénují každý den. Střídají led, posilovnu, atletiku i kolečkové brusle.

Tři kola na zahřátí. Nože zaskřípou a skupinka postupně nabírá typický rytmus pohybu. “Trénujte si pevné nohy. Nasadím, odrazím, hop. To před závodem nevyzkoušíte,“ rozdává úkoly trenér.

I přírodní led je věda

Led je silný 35 centimetrů. Aby správně klouzal, museli pomocníci navrtat díry pro čerpadla a plochu zalít vodou z hasičských hadic. Pětkrát za sebou. Hrboly odstranit škrabkami a plynovými hořáky. Při troše štěstí ovál vydrží pár týdnů. Když zaprší, je konec. Prý to ale stojí za to.

Trenér rozdává poslední pokyny před začátkem tréninku|foto: Honza Ptáček