Setkali jsme se s lidmi, kteří přišli o všechno, říká řidič humanitárního konvoje na Ukrajinu

Na cestu dlouhou přes 4000 kilometrů se vydali před 14 dny a teď už jsou zpátky doma. Na cestě je doprovázely obavy, ale i pocity dojetí. Jak celou výpravu prožíval řidič Michal Bouška, to zajímalo Zuzanu Pecháčkovou.

Váhal jste, jestli se konvoje zúčastnit?
„Z hlediska toho, že to byla směřovaná pomoc lidem, jsem neváhal. Akorát doma jsme to prodiskutovávali, ale víceméně jsem byl rozhodnutý, že pojedu, protože k tomu mám bližší srdeční vztah, protože můj táta pořádal tábory pro volyňské Čechy, což je na Ukrajině. Já k těm Ukrajincům mám blízko. Byla to pro mě docela hotová věc.“

Rodina se o vás nebála?
„Tak bála, ty boje to není nic o příjemného. Bylo nám z práce garantováno, že jedeme pod dohledem do docela klidné oblasti, takže jsme to zvládli.“

Jaká byla cesta a kolik kilometrů jste urazili? Měl jste obavy o svoji bezpečnost, když jste byli na místě?
„Cesta tam i zpátky je zhruba 4 100 kilometrů. A nebyla žádná taková situace, kdybychom byli v bezprostředním ohrožení, takže de facto ne. Překvapilo mě, že v těch našich sdělovacích prostředcích a v televizi není úplně všechno, jak to vypadá. Myslím si, že ta situace je daleko horší. Jsou tam lidé, kteří jsou třeba sedm měsíců zabednění a chodí se ptát, jestli je ještě válka.“

Setkali jste se s nějakými lidmi postiženými válkou?
„Setkali jsme se s lidmi, kteří přišli o všechno. Nemají domy, jídlo, nemají kam jít. Každá pomoc tam je strašně důležitá.“

Stopy války na Ukrajině|foto:Ivo Dokoupil

Vy jste vezli náklad zimního oblečení, léků, stavebního materiálu do skladů v doněcké a luhanské oblasti. Jak vás tam přivítali?
„To přijetí bylo krásné, dojemné. Bylo vidět, že z té pomoci mají opravdu radost. Jsme rádi, že ta mise splnila ten účel.“

Právě ze sdělovacích prostředků se lidé dozvěděli, že vás po cestě překvapila detonace dělostřelecké palby. Jaký to byl pocit slyšet něco takového?
„Pocit to byl stísněný. Slyšeli jsme nějaké výbuchy, ale byli jsme ujištěni, že to ještě daleko. Byli jsme asi 80 kilometrů od fronty. Bylo vidět na klucích obavy, aby se to nějak nepřiblížilo. Bezprostřední nebezpečí jsme žádné nezažili. Doprovázela nás polská i ukrajinská policie, takže jsme jeli de facto celou cestu pod policejním doprovodem.“

Budete se chtít zúčastnit i dalšího konvoje, který pravděpodobně zamíří zase na Ukrajinu?
„Určitě bych se chtěl ještě zúčastnit. Neodradilo mě to. Ty dojemné situace, kdy člověk viděl, že ty lidé z toho mají radost a že to potřebují. To mě naopak utvrdilo v tom, že potřebují pomoc.“