Znáte příběh svého paneláku, sídliště?

4. únor 2015

Příběh paneláku - to je název venkovní výstavy v Pardubicích. Informační panely jsou tady nalepené na panelech betonových. Na nich se můžete podívat na vznik, vývoj a současnost čtyř pardubických a jednoho litomyšlského sídliště.

I paneláky mají své příběhy, alespoň to tvrdí autoři stejnojmenné výstavy o historii a vývoji čtyř pardubických a jednoho litomyšlského sídliště. Expozici najdete v centru Pardubic na Karlovině a rozhodně ji nepřehlédnete, fotografie a plakáty jsou totiž na velkých panelech.

Autoři vybrali sídliště, která představují určitý typ této výstavby od nejranější, což je případ Dukly a Polabin, po experimentální modernější fázi, jako je Karlovina nebo minisídliště Dašická.

Drahomíru Bačkorovou zajímalo, jestli sami tvůrci mají s tímto stylem bydlení vlastní zkušenost. „Sám jsem nikdy v paneláku nebydlel,“ říká Radim Vondráček, kurátor z Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Čím jsou ta panelová sídliště zajímavá, odpovídá Vondráček. „Zajímavé je, že na jejich tvorbě se často podíleli vynikající urbanisté architekti. Proto jsme vytvořili tým a zajímá nás, jaké architektonické hodnoty dneska sídliště v České republice skrývají.“

Spousta lidí, kteří na sídlištích bydlí, tomu říkají králíkárny a nejsou příliš spokojeni. „Ze sídlišť se staly noclehárny. I tento projekt by měl přispět k tomu, aby lidé opět nalézali nějaký vztah k místům, kde bydlí. Věděli, kdo je postavil, čím se jaké sídliště odlišuje. Samozřejmě ten pohled obyvatele je někdy jiný, než je pohled historika umění, který se na to dívá zvenčí.“

Drahomíra Bačkorová na výstavě Příběh paneláku

O panelových sídlištích si redaktorka povídala i s Janem Skřivánkem. Spousta lidí bere bydlení v paneláku jako nutné zlo. Proč zaujalo architekty a tvůrce této výstavy?

Třetina české populace žije na sídlišti

„Protože v panelových sídlištích dnes žije asi 3 miliony obyvatel, což je téměř každý třetí. Od 50. do 80. let to byla nejrozšířenější forma bytové výstavby v tehdejším Československu. Víme o nich strašně málo. Máme takové ty předpojaté soudy, že jsou to králíkárny, jsou ošklivé, že tam byla nedořešena občanská vybavenost. Reálně tu historii neznáme. Tím, že ta sídliště vznikala téměř 40 let, se to za tu dobu hodně proměňovalo. V prvních fázích na sídlištích pracovali kvalitní architekti. Je to něco, co stojí za to poznat.“

Michaela Janečková je jednou ze spoluautorek celé výstavy, která měla na starosti sídliště Dukla. „Je to jedno z nejstarších poválečných sídlišť. Bylo zahájeno už za doby dvouletky. To znamená hned po válce. Najdeme na něm objekty úplně bez ozdob i objekty, které už mají typickou výzdobu ve stylu socialistického realismu.“

Z dnešního pohledu to není úplně typické sídliště, my jsme zvyklí na vysoké paneláky. Tyto domy jsou maximálně šestipodlažní. „Nejedná se ani o panelové sídliště, ale rozhodli jsme se ho tam zařadit, protože je to předchůdce panelových sídlišť. Je to typizovaná výstavba,“ dodává Janečková.

Podle výzkumu, který probíhal k výstavě mezi obyvateli sídlišť, jsou lidé spíše spokojeni s tímto typem bydlení. Výstava Příběh paneláku bude v Pardubicích k vidění do 19.dubna

autor: ba
Spustit audio