Zvyky a pranostiky 29.11.2009

Ovocní čertíci mikulášská nadílkaFoto: Milan Kosina

Čtyři neděle adventní v barvě fialové - podle církevního kalendáře - jsou charakteristické ztišením, usebráním, neboť čekáme na příchod Ježíše. Na příchod nového období - řekli bychom s dobou před Kristem, s dobou pohanskou.

Už v pohanských dobách období před slunovratem bylo (v návaznosti na roční období) pochmurné, mlžné, mnoho dní bez slunečního svitu. Prosinec má zkrátka atmosféru kouzel a magie. 

V českém období známe mnoho obchůzkových postav. Obchůzky byly spojené se jmény svatých - spojily se věštebné prakti/ky s církevní postavou. Budeme hovořit o Ondřejovi - patronu zamilovaných a ondřejských věštbách. Děvčata věštila své milé i z knedlíků házela slupkami za hlavu, třásla plotem, apod. Leckteré věštby dnes dáváme do Štědrého dne, například házení střevíce, další řekne paní Skopová. 

Milý Ondřejú olovo lejů, pověz ty mi pověz, koho se nadějů či kam se nadějů. 

Obchůzky s obdarováváním i trestáním byly nejen na Ondřeje. Ale i na Barborku, Mikuláše i Ambrože. Pouze Ježíš jen obdarovával. 

Barborka byla oděna do bílého a ze sudánku (košíček) rozdávala hodným dětem pokroutičky - řekneme předpis. Na zlobivé měla březovou metličku. Pokud nevíte, kde se vzalo slovo Mulisáci, tak od drmolení mulisi a drmolení vzniklo právě zde od... vysvětlíme. Barborčiny třešňové větévky se uchovaly dodnes. A rozkvetou včas, když děvče vezme vodu do úst a větévky jí zaleje. 

Mikuláš s čertem jsou také původně reálné postavy. I když každý národ si zvyky spojené s mikulášskou obchůzkou přizpůsobil. 

Popíšeme i mikulášský vrkoč, který děti nacházely za oknem, dárek od Mikuláše. Samé dobroty. 

Zastavíme se i u postavy Santa Klause. Víte, že není svatý, ale cocakolový? 

Na závěr budeme zdobit perníčky a podíváme se i na poslední trh v roce - Mikulášský. Vedle orientálního koření hospodyni, koupíme i pro děti třesolku. 

Symbolika jednotlivých předmětů úzce souvisí s naším životem, tak nepoplést!