Carl Gustav Jung
Letos v červnu uplynulo 50 let od smrti jednoho z nejvýznamnějších osobností lékařství, psychologie a především psychoanalýzy – profesora Carla Gustava Junga.
Carl Gustav Jung se narodil roku 1875 ve Švýcarsku a po studiu na zdejších univerzitách se začal věnovat experimentální psychologii. Hledal v ní účinné mechanismy, jak klasifikovat a hlavně léčit četné duševní nemoci. Postupně rozpracoval obraz lidské duše jako složky vzájemně propojeného vědomí a nevědomí, přičemž právě nevědomí jako zanedbávaná a neprobádaná determinanta lidské existence začala Junga zajímat čím dál víc.
Při své praxi dospěl k přesvědčení, že nevědomí tvoří všechny jevy, které se vědomí nehodily a byly jím proto zatlačeny, ale také odkazy na pradávné kolektivní vědomí, typické pro všechny příslušníky druhu. Tyto společně sdílené prvky vytvářené v průběhu evoluce před dávnými časy nazval archetypy a chápal je jako jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících psýché, lidskou duši.
Člověk potřebuje všechny fenomény uložené v nevědomí nějakým způsobem uchopit, aby je následně mohl i pochopit. K tomuto procesu doporučoval Jung velmi často výtvarné umění. Jím se měly znázornit všechny vize, vyvrhované nevědomím během spánku, halucinací, bdělého snění ale i psychických nemocí. Právě váha, jakou lidská duše přikládá buď vědomí, anebo nevědomí, bývá rozhodující pro diagnostikování psychopatologických jevů.
Vedle potřeby zvládnout skrytou a temnou sílu nevědomí jeho reflexí vystupuje do popředí ještě jeden problém, a to je hledání, řekli bychom, sebe sama. Duše potřebuje a chce najít své Self, bytostné Já, což se ne vždy musí podařit. Vedle tohoto Já totiž každý člověk, který se pochopitelně nalézá ve společnosti dalších lidí, musí budovat ještě jiné Já, kterým se prezentuje právě v očích veřejnosti. Jung to nazývá maskou, jejímž vytvářením stráví člověk drahná léta a kterou mu komplikuje neustálá přítomnost tzv. stínu, jakéhosi shrnutí všeho nežádoucího, čím daná soba nechce být.
Asi známější je Jung díky rozlišení psychických typů na extrovertní a introvertní. Rozhodujícím kritériem pro jejich stanovení je libido, jím chápané jako životní energie pudící nás k nějakému cíli. Pokud je tato energie orientována ven, směrem do okolí, pak se jedná o extroverta. Zaměřuje-li naopak člověk libido do svého nitra, je introvertem.
Dílo Carla Gustava Junga, které je samozřejmě mnohem bohatší a zajímavější než předchozí ukázky z něj, bylo hodně ovlivněno Jungovým velkým přítelem Sigmundem Freudem a zároveň bylo i pro něj inspirující. A je také důvodem, proč je Jung s Freudem a Adlerem stále považován za čelní osobnost hlubinné psychologie.
Vysíláno v Planetáriu č. 23/2011, 4. – 10. června.
Rubrika Historie vědy se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.
