Hroby zvířat
Archeozoologie je hraniční věda, která zkoumá historii zvířat v souvislosti s historií člověka. Předmětem jejího zájmu jsou kosterní pozůstatky zvířat, pocházející z archeologických nalezišť všech období lidské historie. Některé z těchto pozůstatků jsou velmi zvláštní - jedná se o rituální zvířecí pohřby.
Nedávno bylo při záchranném výzkumu v Praze na Černém Mostě objeven pohřeb psa ze starší doby římské. Jak časté jsou v archeologii podobné nálezy? Jde o něco výjimečného anebo naopak zcela běžného? O tom jsme si povídali s archeozoologem Reném Kyselým z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky.
Kyselý: "Pohřby zvířat se v archeologických kontextech nacházejí docela pravidelně, ale nejsou tak běžné jako ostatní kosterní nálezy, které představují jídelní odpadky. Závisí to také na kultuře a na oblasti."
Jak se vůbec pozná, že je to pohřeb, že tam ta kostra nebyla jen odhozena?
Kyselý: "Někdy se to pozná těžko a v některých případech to poznat nejde, ale pokud se v daném kontextu, například v nějaké jámě, najde těch skeletů zvířat více, tak je dost pravděpodobné, že nezemřela v jednom okamžiku a že třeba to byla zvířata obětovaná. Také v případě, pokud se ty kostry zvířat najdou v lidských hrobech, tak zjevně jde o zvířata, která byla obětována a přiložena k tomu člověku. A také další kontextuální údaje jako třeba různé nádoby nebo předměty, které jsou přiloženy k tomu zvířeti, nám mohou říct něco o smyslu toho pohřbu."
Která zvířata byla nejčastěji tímto způsobem pohřbívána?
Kyselý: "To závisí na období a na archeologické kultuře. Například v období pozdní doby kamenné v eneolitu je fenoménem ve střední Evropě to, že byly pohřbívány nebo ukládány do země kostry nebo těla domácích turů, což je někdy spojováno s kultem býka a je to interpretováno spíše jako obětina než jako pohřeb ve smyslu pohřbu lidí. V době římské, tedy kdy u nás žili Germáni, je dosti typické, že se nacházejí pohřby psů a to dost často v základech domů, což je interpretováno jako takzvané základové obětiny, aby dům byl magicky chráněn. Ještě v pozdějších obdobích, v době raných Slovanů, se na našem území vyskytují docela pravidelně takzvané slovansko-avarské pohřby bojovníků s koňmi. Tady v tomhle případě je ten kůň součástí lidského hrobu a je to interpretováno jako kůň, který patřil tomu jezdci. Také se v lidských hrobech v těch pozdějších obdobích v době železné a ve středověku nacházejí jako milodary slepice nebo kohouti, což je typické zase pro ty slovansko-avarské pohřby a také pro pohřby v raném středověku; přetrvává to jakožto pohanský zvyk až do křesťanských období."
Zatím hovoříme jen o domácích zvířatech. Vyskytují se i rituální pohřby zvířat divokých?
Kyselý: "No, není to tak běžné, což může souviset i s tím, že v tom zemědělském období byli lidé více v kontaktu s domácími zvířaty a ta byla k dispozici, ale jsou i nálezy pohřbů jelena, srnky, nebo třeba zajíců. Například z tohoto roku pochází výzkum ve Velkých Přílepech - Skalce, kde v jednom objektu byli nalezeni hned čtyři zajíci položení na dno toho objektu."
Opět jako nějaká stavební obětina?
Kyselý: "Tady u toho se nedá říct, že by to byla stavební obětina, protože tam není jistá funkce toho objektu. Takže ta interpretace není jasná."
Někdy je tedy možné pohřeb zvířete spojovat s kultem, jindy šlo snad o stavební obětinu. Existují ještě nějaká další vysvětlení?
Kyselý: "Ano, například u psů, jejichž 'pohřby' jsou dosti časté v neolitu například na Moravě a Slovensku. Tam je hned několik vysvětlení, proč ta zvířata ukládali do země. A závisí to také na tom, jestli ten pes byl uložen v lidském hrobě a nebo jestli byl uložen samostatně. Pokud byl v lidském hrobě, tak může jít o zvíře, které patřilo tomu člověku, který tam byl pohřben a oni mu ho potom přidali na tu další cestu po smrti. Někdy také se psi v lidských hrobech vysvětlují jako jacísi magičtí průvodci do toho světa zemřelých. Pokud je pes uložen v samostatném hrobě, pak by mohlo jít o samostatný pohřeb psa, který přirozeně zemřel a byl to třeba nějaký oblíbený pes, tak ho pohřbili. Dost často se ale vyskytují jenom části psích skeletů. Například jenom lebka, což zjevně souvisí s nějakými rituálními praktikami, kdy ten pes byl pravděpodobně zabit, obětován a ta lebka byla přiložena například do toho lidského hrobu."
Pokud je kostra celá, jde v zásadě většinou o pohřeb jediného zvířete, nebo se v našich středoevropských podmínkách vyskytují také archeologické nálezy celých zvířecích pohřebišť?
Kyselý: "Jsou to jednotlivé případy, ale někdy se v takové jámě nebo v hrobu vyskytne více než jedno zvířete, třeba více psů nebo více turů. Speciálně u těch turů v období eneolitu, tedy v pozdní době kamenné, je dosti typické pro jednu kulturu, kulturu kulovitých amfor, že se vyskytují dva tuři podélně vedle sebe, což je někdy vysvětlováno jako symbol zápřahu do oradla nebo do vozu."
Vy jste nedávno zpracovával pohřby turů z lokality v Hostivici - Litovici u Prahy. Můžete říct, co to bylo za výzkum a co vás na těch nálezech zaujalo?
Kyselý: "Byl to výzkum doktorky Pleinerové z let 1997 - 1998. Tam se nalezlo několik objektů z období eneolitu, tedy té pozdní doby kamenné a dva nebo tři z nich obsahovaly právě nálezy, které byly zjevně rituální. Ten největší objekt, ve kterém bylo nejvíce zvířecích jedinců, obsahoval v centrální pozici kostru býka, kostru dítěte, a potom část kostry psa. Kromě toho se v té samé jámě vyskytli další jedinci turů, dva až tři, kteří ovšem byli při okrajích. Zajímavé tam bylo, že třeba u toho centrálního býka chyběly končetiny, zároveň chyběly rohy a k místu, kde původně byl ten roh přítomen, byl přiložen roh z jiného tura a ještě k tomu z opačné strany hlavy, což nám ukazuje, že museli tehdy provádět nějaké rituální manipulace. To není jen odhozené zvíře. Bylo to interpretováno jako obětina, že všichni ti jedinci včetně toho dítěte byli obětováni, ale ten důvod toho obětování nám není jasný."
Nejen kosti rituálně pohřbených zvířat, o kterých jsme si s archeozoologem Reném Kyselým povídali dosud, ale vůbec všechny zvířecí kosti z archeologických lokalit se nakonec dostanou k odbornému zpracování na stůl archeozoologa, případně do jeho laboratoře. Co všechno je tento odborník schopen vyčíst z nalezených kostí? Určitě nezůstane jen u druhového určení...
A jak vypadá práce archeozoologa v praxi? Všechno začíná větší či menší hromádkou zvířecích kostí, roztříděných podle místa nálezu v pečlivě označených plastikových sáčcích. Někdy jsou to celé kosti nebo velké úlomky, často však jen směs malých a těžko rozlišitelných fragmentů, ze kterých se odborník snaží získat maximální množství informací...
O tom, že je archeozoologie důležitou pomocnicí archeologů, se vás pokusil přesvědčit specialista v tomto oboru René Kyselý z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Archeologie má i spoustu dalších užitečných pomocníků, kteří badatelům umožňují zpřesňovat vidění minulosti. O některých, jako je třeba traseologie, dendrochronologie nebo palynologie jsme si už v Planetáriu povídali, na další možná dojde někdy v budoucnu. Námětů je nepřeberné množství - stačí si jen vybrat.
Vysíláno v Planetáriu č. 41/2008, 11. - 17. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (14:27).
