Archeologie1. ledna  2012 v 19:40  

Rotunda sv. Víta na Pražském hradě a dědictví knížete Václava

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě. V jejích základech se skrývají mnohá tajemství - Foto: Tomáš Adamec

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě. V jejích základech se skrývají mnohá tajemstvíFoto: Tomáš Adamec

Pražský hrad, to není jen katedrála sv. Víta a bazilika sv. Jiří. Na úzkém ostrohu nad Vltavou stály v minulosti i jiné kostely, o nichž víme díky písemným pramenům i archeologickým vykopávkám.

Nejvýznamnější z nich byla nepochybně rotunda sv. Víta, místo pohřbu našeho prvního národního světce, svatého Václava. Rotunda sv. Víta, knížetem Václavem založená, byla sice už v době svého vzniku stavbou zásadního významu, zároveň však nebyla prvním kostelem Pražského hradu. V době jejího budování stály poblíž hned dvě starší církevní stavby. Hovoří o nich Jana Maříková-Kubková z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky

"Začneme-li archeologickým výzkumem, tak jako první byla prokopána právě rotunda sv. Víta, zároveň s bazilikou sv. Jiří a až úplně na konci té etapy poznávání kostelů na Pražském hradě byl objeven kostel Panny Marie na západním předpolí, na dnešním čtvrtém nádvoří, na baště. Byl objeven dr. Ivanem Borkovským v roce 1955 a publikován na konci padesátých let. Samozřejmě trochu jinak tomu je v těch počátcích, v období příchodu křesťanství na Pražský hrad. Pražský hrad byla velice významná ostrožna ve vltavském údolí v Pražské kotlině, která byla dobře viditelná a bylo z ní také dobře vidět na všechna významná budoucí hradiště v nejbližším okolí. My víme, že tam nějaké osídlení bylo už přinejmenším od počátku 9. století, ale neznáme příliš jeho strukturu a nevíme úplně přesně, o co se mohlo jednat. Možná by nám to mohla napovědět právě ona konfigurace kostelů na ostrožně. Jako první byl, podle písemných pramenů i podle toho, co nám říkají prameny archeologické, vybudován kostel Panny Marie na západním předpolí. Jednalo se o jednoduchý podélný kostelík, který obsahoval velice významnou hrobku s panovníkem, který měl u sebe raně středověké zlaté šperky, takže se jistě jednalo o někoho významného - nicméně nebyl to kníže Bořivoj. Proč byl kostel vybudován mimo hlavní opevněný areál na ostrožně, mimo vlastní akropoli, se můžeme jenom domnívat. Já osobně mám dojem, že hlavním důvodem mohl být právě význam té akropole jako jakéhosi kultovního centra tehdejších obyvatel Pražské kotliny. Takové příklady známe i ze zahraničí a z jiných lokalit. Ve významných kultovních centrech se první křesťanské kostely velice často staví před akropolí a až poté, kdy se situace změní, jak politická, tak i náboženská, se staví další kostel přímo na akropoli."  

Bazilika sv. Jiří na Pražském hradě - Foto: Francesco Gasparetti, licence Creative Commons Attribution 2.0

Bazilika sv. Jiří na Pražském hraděFoto: Francesco Gasparetti, licence Creative Commons Attribution 2.0

Prvním kostelem na akropoli Hradu byl kostel sv. Jiří... 

"Ten stojí na úplně opačném konci ostrožny, zcela na okraji ve východním cípu, kde to bylo ještě obyvatelné. Příznačné je, že byl postaven u hlavní komunikace a zajímavé je, že byl zvolen bazilikální typ kostela, což je velice ambiciozní stavební typ. Do té doby na území střední Evropy stála jedna jediná bazilika, a to tzv. třetí kostel v Mikulčicích, takže zakladatel kostela sv. Jiří s ním měl zřejmě nějaké záměry. Rozhodně chtěl vybudovat buď klášter nebo rovnou pomýšlel na biskupství nebo něco takového. Dá se to předpokládat, ale samozřejmě neříkám, že to tak úplně bylo. No a třetím kostelem na Pražském hradě je právě rotunda, která byla založena knížetem Václavem. Byl pro ni zvolen centrální typ a stojí na středu lokality nedaleko pahorku, o kterém se domníváme, že právě tam bylo ono Žiži, známé z písemných pramenů. Je tedy úplně klidně možné, že centrální typ byl zvolen právě proto, že kostel stojí uprostřed této memorie, která upozorňuje na to, že stojíme na důležitém místě. Ale samozřejmě význam rotundy byl záhy změněn právě tím, že byla přibudována k jednoduché válcové lodi za východní apsidou po smrti svatého Václava jižní apsida, byl tam umístěn jeho hrob a tím ten kostel dostal do budoucna úplně jinou dimenzi vývoje." 

Soukres rekonstruovaného půdorysu poslední stavební etapy rotundy sv. Víta na Pražském hradě a půdorysu současné katedrály - Foto: Jana Maříková-Kubková, Geo-cz

Soukres rekonstruovaného půdorysu poslední stavební etapy rotundy sv. Víta na Pražském hradě a půdorysu současné katedrályFoto: Jana Maříková-Kubková, Geo-cz

Pahorek Žiži, o kterém se Jana Maříková-Kubková letmo zmínila, byl zřejmě pohanským kultovním místem. Píše o něm kronikář Kosmas. S největší pravděpodobností se nacházel kdesi v západní části dnešního III. nádvoří Hradu. Někde v jeho blízkosti stál zřejmě i kamenný stolec, posvátný kámen, který byl nastolovacím místem českých knížat. Nic z toho archeologové dosud nevykopali, víme o tom jen z písemných pramenů. Co z těchto pramenů věděli čeští medievisté, specialisté na dějiny evropského středověku, o samotné svatovítské rotundě, dřív než byly její zbytky objeveny a prozkoumány? 

"To bylo trošku komplikované. Vědělo se, že tam stál nějaký okrouhlý kostel a že někde při něm byla potom vybudovaná malá kaplička s hrobem svatého Vojtěcha, ale podobu rotundy ani následné svatovítské baziliky nebylo z písemných pramenů možné příliš interpretovat. Takže stavebně historický výzkum kombinovaný s archeologií přinesl naprosto nové a úžasné objevy. Možná bych na tomto místě měla říci, že se jedná o velice významné období pro českou medievistiku, ačkoliv to z dnešního pohledu není tak úplně zjevné. Celé tyto výzkumy, ať už se týkají románské svatovítské baziliky a nebo starší rotundy, začínají v 70. letech 19. století v souvislosti s přestavbou a dostavbou katedrály. Nálezy, které jsou činěny po celá 80. a 90. léta a potom v první deceniu 20. století významně mění vnímání celého Pražského hradu, protože najednou se najde místo, kde byl opravdu svatý Václav pohřben a Pražskému hradu se opět jakoby navrací jeho význam. Výsledky těch výzkumů velice napomáhají ve 20. letech 20. století k úsilí, které skončí se svatováclavským miléniem, k oslavě našich dějin a našich světců." 

Objevy ale nebyly jednoduché. 

Hilbertův výzkum v kapli sv. Václava na Pražském hradě na fotografii ze Svatováclavského sborníku z 20. let 20. století - Foto:  archiv

Hilbertův výzkum v kapli sv. Václava na Pražském hradě na fotografii ze Svatováclavského sborníku z 20. let 20. stoletíFoto:  archiv

"Myslím si, že svatovítské kostely na Pražském hradě jsou trošku sarkastické vůči svým objevitelům - vždycky se jim ukážou z horší stránky a od horšího konce. Když Josef Mocker objevil první relikty románského komplexu, tak jako první našel nároží ambitu a potom západní apsidu baziliky. Takže vůbec netušil, kde je. On samozřejmě nemohl vědět, že pro Prahu byl zvolen dvouchórový bazilikální typ, tudíž měl pocit, že se pohybuje v nějaké kruhové kapli a až po strašně dlouhé době pochopil, že to je skutečně porýnská dvouchórová bazilika. Totéž udělala rotunda, protože jediné, co ze sebe ukázala, byla jižní apsida, která je netypický a nepovedený stavební prvek u té centrální stavby. Navíc ještě ta jižní apsida má dvě stavební fáze. Takže od počátku nastal odborný spor o to, která z těch fází je starší, která je mladší, protože od velikosti té jižní apsidy se odvíjí velikost celé stavby. Zajímavé je, že hrob svatého Václava za celou tu dobu, co leží na svém místě, to místo nezměnil. Jenom jako by se zvedal v úrovních. Nejdříve byl v předrománské rotundě, pak o trošku výš v románské stavbě a pak v gotické kapli. Ale co se týče zeměpisných souřadnic, tak je pořád na svém místě, celých tisíc let. A Kamil Hilbert, když našel ty dvě apsidy, velice správně z našeho dnešního hlediska určil, že ta menší, vnitřní apsida, je starší a ta vnější apsida je mladší." 

Výzkum byl přerušen první světovou válkou. I Kamil Hilbert musel odejít do války a vrátil se pravděpodobně s podlomeným zdravím, protože po roce 1918 výzkum v katedrále nepokračuje. Až v roce 1927.  

"My známe Hilbertovy přípravné kresby pro tu následující fázi výzkumu. Bylo znát, že Kamil Hilbert počítal s tím, že najde ještě východní apsidu. Nepočítal se severní a nepočítal ani s žádnou západní apsidou, která se potom objevila na rekonstrukcích od Josefa Cibulky. Když výzkum v roce 1927 začal, tak jako jedna z prvních byla prokopána severní apsida baziliky a pod ní byla nalezena severní apsida rotundy. Takže bylo zjevné, že rotunda z 10. století měla apsidy minimálně dvě, jižní a severní a určitě ještě východní, takže rozhodně tři, a že vlastně ta původní vnitřní apsida byla ta starší. Jednalo se o první desetiletí Československé republiky a interpretace výzkumu se ujal tehdy mladý Josef Cibulka, který vnitřně nemohl souhlasit s takovouto analýzou nálezové situace. Takže nakonec světlo světa spatřila jeho rekonstrukce, která vycházela z toho, že ta vnější apsida je starší a celá rotunda byla interpretována po vzoru karlovských Cách jako čtyřapsidová velká knížecí stavba, knížecí kaple." 

Pohled na výzkum kostela Panny Marie na Pražském hradě, vedený dr. Ivanem Borkovským na počátku 50. let 20. století - Foto: A. Kubašta

Pohled na výzkum kostela Panny Marie na Pražském hradě, vedený dr. Ivanem Borkovským na počátku 50. let 20. stoletíFoto: A. Kubašta

Josef Cibulka publikoval svou rekonstrukci podoby svatovítské rotundy ve 30. letech minulého století. Archeologové se k nejstarším kostelům na Pražském hradě zatím naposledy vrátili o šedesát let později. Co jejich nové výzkumy přinesly? Změnilo se díky nim chápání a interpretace nejstarší církevní architektury Hradu? Jak podle nejnovějších výzkumů skutečně vypadala svatovítská rotunda? Víme o ní, že byla postavena už v letech dospělosti knížete Václava, a že stála minimálně do roku 1060 - tedy kolem 130 let. Je to málo i hodně, říká archeoložka Jana Maříková-Kubková

"Samozřejmě, když to srovnáme s rotundou na Budči, která stojí ještě dnes, tak je to jepičí život. Ale stála velmi dlouho a myslím si, že by se jen tak nezměnila, kdyby dostála nárokům, které na ni byly kladeny. Situace se zcela změnila, když při ní bylo založeno biskupství, stala se biskupským kostelem a poutním místem ke svatému Václavu. Byla tam samozřejmě kapitula, takže musela posloužit i provozu kapituly, tudíž nemohla absolutně stačit. Proto bylo rozhodnuto, že se celá stavba změní, bude zbourána a bude postaven nový kostel - dvouchórová bazilika." 

Ale pojďme se vrátit se k výzkumům, tentokrát už takřka do současnosti. 

"Potřeba znovu zpracovat nejstarší církevní architekturu na Pražském hradě vyvstala na našem pracovišti někdy v druhé půlce 90. let minulého století. Tady nemůžu nezmínit jméno Jana Frolíka. První krok k novému uchopení nejstarší církevní architektury na Pražském hradě nastal někdy kolem roku 1995, kdy byla rekonstruována obrazárna Pražského hradu a kdy jsme se museli znovu zabývat kostelem Panny Marie. V té samé době probíhalo čištění vykopávek pod katedrálou i všude jinde a tehdy znovu vyvstala otázka následnosti obou rotund s tím, že to vlastně není pořádně publikováno a že publikace, které dosud vyšly, nejsou postačující a neodrážejí stav poznání. Někdy v té době se kolem jižní apsidy seběhla komise, která konstatovala opačné stáří oněch dvou apsid, o kterých neustále mluvíme, než jaké publikoval Cibulka. A ze všech těchto drobných poznámek a úkolů vznikla potřeba projektu nově uchopit a nově zpracovat nejstarší kostely na Pražském hradě." 

Kostel Panny Marie na Pražském hradě - dnešní stav. Revizní výzkum a rekonstrukce kostela proběhla v 2. polovině 90. let v souvislosti s přestavbou Obrazárny Pražského hradu. Autorem architektonického řešení je Bořek Šípek. - Foto: Jan Frolík

Kostel Panny Marie na Pražském hradě - dnešní stav. Revizní výzkum a rekonstrukce kostela proběhla v 2. polovině 90. let v souvislosti s přestavbou Obrazárny Pražského hradu. Autorem architektonického řešení je Bořek Šípek.Foto: Jan Frolík

Tento projekt probíhal v druhé polovině 90. let.  

"Postupně jsme se vrátili k samotným terénům a celkem důsledně jsme očistili, ohledali a znovu zdokumentovali dochované pozůstatky těch nejstarších kostelů. A pak jsme se snažili shromáždit co nejvíc dokumentace ze starých výzkumů, revokovat ty výzkumy tak, jak probíhaly, zjistit posloupnost nálezů a z toho vyvodit nové závěry. To všechno vyústilo v publikaci, která vyšla v roce 2000 pod názvem Nejstarší církevní architektura na Pražském hradě, kde pro to 10. století jsou publikovány všechny prameny a všechny naše náhledy." 

Jaké to jsou názory? A dochovalo se něco málo z rotundy až do dnešních dnů, přestože na jejich základech později vyrostla románská bazilika a ještě později dnešní mohutná svatovítská katedrála?

 

 

Maříková - kostely 04

Vložit na svůj web

Takový je tedy současný stav znalostí o rotundě svatého Víta, v pořadí třetí církevní stavbě na Pražském hradě, která tu stála v 10. a 11. století. Je tento stav definitivní a nebo je možné, že by nový výzkum někdy v budoucnu mohl odhalit nějaké další, dosud neznámé informace o dávno neexistující svatovítské rotundě? Je na Hradě vůbec ještě nějaký prostor pro další výzkumy? 

 

Maříková - kostely 05

Vložit na svůj web

Podzemí Pražského hradu jsme navštívili a zdi starých kostelů prohlíželi s archeoložkou Janou Maříkovou-Kubkovou z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Pozornost jsme přitom věnovali zejména rotundě svatého Víta, postavené kdysi knížetem Václavem, který v ní také nakonec, už jako český národní světec, našel své věčné odpočinutí. 


Vysíláno v Planetáriu č. 48/2008, 29. listopadu - 5. prosince, repríza v Planetáriu č. 1/2012, vysílaném 1. ledna.

Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
 

Autor:  Frederik Velinský, Jana Maříková-Kubková
Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: sobota 18:10  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 17. ledna  2010 v 11:20     FotogalerieAudio  rubrika: Archeologie

    Kosti předků

    Paleopatologie je vědní obor, který zkoumá známky nemocí, vrozených vad, zranění nebo záměrných zásahů na lidských kosterních pozůstatcích, případně i mumiích, z více či méně dávné minulosti. Paleopatologie je významnou...

     
  • 3. ledna  2010 v 11:20     Audio  rubrika: Archeologie

    Zapomenutý hřbitov

    Mezi nejzajímavější a současně nejpřekvapivější archeologické nálezy posledních desetiletí, učiněné na území hlavního města Prahy, patří i barokní pohřebiště ve Šporkově ulici na Malé Straně. Přestože k jeho objevu...

     
  • 13. prosince  2009 v 11:40     Audio  rubrika: Archeologie

    12 nej... pražské archeologie

    V Muzeu hlavního města Prahy je k vidění výstava, nazvaná Cesta do hlubin města aneb 12 nej... objevů pražské archeologie. Pokud jste ji dosud neviděli, můžete k prohlídce využít blížícího se vánočního času. Pokusíme...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace