Archeologie pravěkých Čech

Archeologie pravěkých Čech je vskutku monumentálním dílem, které v osmi knihách v přehledné podobě předkládá nejaktuálnější pohled na nejstarší české dějiny, jaký je právě k dispozici. Zaslouží si proto mimořádnou pozornost. Osmisvazkové dílo vám představí oba hlavní editoři - ředitel Archeologického ústavu Akademie věd České republiky Luboš Jiráň a archeoložka Natalie Venclová.

Každá věda prochází určitým vývojem - i archeologie. Během uplynulých třiceti let byla učiněna nejen řada významných objevů, ale vyvíjely se a měnily také názory badatelů na jednotlivé nálezy, výzkumy nebo lokality, často i na celá období pravěké historie. Tyto názory mnohdy nebývají jednotné a jejich různost vyžaduje občasnou reflexi v podobě souhrnného přehledu. Ten nejnovější postihuje aktivity archeologů v české kotlině přibližně do roku 2000, s četnými přesahy prakticky až do současnosti. Za minulých třicet let došlo také k zásadní změně v přístupu badatelů - změnily se především archeologické metody a také způsob práce. Jak?

Luboš Jiráň: Archeologie získala zcela nový rys, stala se z ní interdisciplinární věda. Daleko více než v minulosti jsou do našich pracovních výzkumných postupů implementovány poznatky, metody a postupy technické, z oboru přírodních věd, genetiky, matematiky, geologie, jaderné fyziky a všechny tyto přístupy jsou aplikovány s jediným cílem - abychom získali těmito postupy co nejvíce nových dat, která nám potom slouží k našim historickým interpretacím.

Archeologických pramenů je vyčerpatelné množství, není jich nekonečně mnoho, a tak je podobný důkladný přístup nezbytností. Od roku 1978, kdy vyšla zatím poslední velká syntéza českého pravěku, došlo také k zásadní změně společenského systému - jak ta se na práci archeologů a na hodnocení pravěké minulosti Čech podepsala?

Luboš Jiráň: Archeologie se vymanila z klece toho jediného správného paradigmatu, které, ať chtěla nebo nechtěla, musela určitým způsobem respektovat. V té době byl jediný správný přístup k nazírání historie či minulosti ten "vědecký", a to mělo samozřejmě za následek, že po roce 1989 do české archeologie najednou vstupuje obrovské množství nových paradigmat, dříve jaksi nežádoucích, která nebylo možno rozvíjet. Dneska by se dalo říci, že z hlediska metodologického je to nazírání nebo jsou ty metody velice široké, problematika se zkoumá z různých úhlů pohledu, jak my říkáme paradigmat, a tato nová situace je samozřejmě zcela odlišná od toho, co bylo možné dříve. Čili i toto hledisko ta kniha nebo celá série reflektuje.
Natalie Venclová: Je potřeba říci, že my jsme se nejenom nebránili jiným přístupům, ale dokonce jsme i očekávali, že k tomu editoři jednotlivých svazků přistoupí různým způsobem. A to se také stalo. A myslíme si, že to bude právě zajímavé pro čtenáře porovnat, jak kdo k těm jednotlivým problémům přistupuje, čili v té různosti jsme vlastně viděli nový přínos nebo novou kvalitu. A to je taky rozdíl oproti tomu, co bylo dříve, kdy se muselo všechno dělat jedním způsobem podle jednoho vzoru, takže i z toho hlediska to jistě bude pro čtenáře přínosné a zajímavé.

Kdy se na nové Archeologii pravěkých Čech začalo pracovat a jak velký kolektiv se na této práci podílel?

Luboš Jiráň: Takovým symbolickým mezníkem byl rok 2000, kdy jsme si říkali - ano, teď začíná nové století, tak bychom mohli udělat jakýsi souhrn toho, co k tomu konci tisíciletí známe, co víme. Začali jsme připravovat tento projekt někdy v letech 1999-2000, ale fakticky započal v roce 2001, kdy jsme dostali přiděleny finanční prostředky prostřednictvím Grantové agentury České republiky. Potom ale došlo k tomu, že naše instituce, Archeologický ústav v Praze na Malé Straně, byl těžce zasažen povodní v roce 2002, která zničila velkou část našich archivů a knihovnu. Tento moment vedl k tomu, že ty práce se dost zásadně zdržely a musely být de facto na téměř dva roky přerušeny. Zezačátku jsme předpokládali, že ten přehled bude jednosvazková silná publikace; potom se ten náš původní předpoklad začal jaksi rozplývat, protože těch shromážděných podkladů a dat bylo velké množství, a nakonec se ta původně jednosvazková publikace rozmnožila na osm svazků. Současně se také postupně rozšiřoval autorský kolektiv. Do přípravy publikace zasáhlo zhruba padesát autorů. Považovali jsme za poměrně výhodné, že spoluúčast na tvorbě publikace přislíbili jak příslušníci takové té starší silné generace šedesátých let v české archeologii, tak i kolegové, kteří patří už k té mladší generaci. To propojení starších znalostí a názorů a nových metodických postupů, které přinášejí ti v novější době vystudovaní, jsme také považovali za velmi dobrý moment. Někteří příslušníci starší generace se bohužel ani vydání publikace nedožili - konkrétně kolega Jiří Hrala, který zemřel v roce 2002 a kolega Jan Fridrich, který zemřel v předminulém roce.

Jaké období historie nová publikace o archeologii pravěkých Čech zachycuje? Jakým způsobem je oněch osm dílů rozvrženo? A jak velké je území, jehož vývoj postihuje?

Natalie Venclová: Chronologický záběr celé práce je velmi široký. Sahá od nejstarší doby kamenné, čili od paleolitu, až po období stěhování národů. Zahrnuje tedy celou dobu, které říkáme pravěk. Co se týče chronologie, to je samozřejmě otázka - o tom, kdy začíná nejstarší paleolit, se vedou debaty, ale vcelku můžeme říct, že to je období nejméně jednoho a půl milionu let. Z toho většinu zabírá právě paleolit, protože zemědělský pravěk začíná až někdy v šestém tisíciletí před naším letopočtem neolitem. Pak následuje eneolit, doba bronzová, doba železná, která se dělí na dobu halštatskou a laténskou, doba římská a doba stěhování národů. Vycházeli jsme z toho, že když chceme dát důkladnou informaci takříkajíc z první ruky, tak že zvolíme jasně vymezené nepříliš velké území. Čili ne celá Česká republika nebo střední Evropa, ale jenom Čechy. Všichni autoři museli přihlížet k vývoji v okolních zemích a zasadit ten vývoj v Čechách do evropského kontextu, ale ten základ jsou Čechy.
Luboš Jiráň: Je zřejmé, že česká kotlina, ohraničená věncem hor, má v některých epochách zcela evidentně odlišný vývoj od okolních oblastí, protože právě to zapouzdření a uschování mezi těmi horami to někdy mohlo způsobit. Čili má tento geografický výběr i takový svůj logický akcent.

Historie, zkoumaná archeology, však dobou stěhování národů, tedy zhruba 6. stoletím našeho letopočtu, nekončí. Počítá se do budoucna, že by vznikla další archeologická syntéza, věnovaná tentokrát období od příchodu Slovanů až po současnost?

Osmisvazková Archeologie pravěkých Čech, vydaná Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky, je po mnohaleté práci konečně sepsána a vytištěna. Jak jste s vykonaným dílem spokojeni?

Luboš Jiráň: Já jsem hned na začátku práce udělal, z dnešního pohledu, jednu velkou chybu...

A komu je celé výsledné dílo určeno? Jenom archeologům nebo si v něm počtou i jiní?

Vědecké metody prožívají stále bouřlivější rozvoj, a to se týká i metod, používaných v archeologii, jak už jsme si říkali. Je proto víc než pravděpodobné, že i některé z informací, které obsahuje zbrusu nová Archeologie pravěkých Čech budou za nějakou dobu vyčichlé a zastaralé. Určitě to bude trvat kratší dobu, než příštích třicet let...

O nové rozsáhlé syntéze pravěkých dějin Čech, kterou právě v těchto dnech vydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky hovořili oba hlavní editoři tohoto monumentálního díla, archeologové Luboš Jiráň, zároveň ředitel Archeologického ústavu, a Natalie Venclová. Tisková konference, na níž bude publikace poprvé představena, se uskuteční v pátek 20. února dopoledne v budově Akademie věd v Praze na Národní třídě. A jaký že je nový pohled na pravěk české kotliny?
U příležitosti vydání Archeologie pravěkých Čech i devadesátého výročí Archeologického ústavu jsme pro vás připravili seriál, ve kterém si o všech podstatných změnách povíme, pěkně období po období. Ale ještě než naše "cesta do pravěku" začne, přichystali jsme pro vás speciál, věnovaný pravěkému světu a nejnovějším metodám jeho poznávání. Poslouchejte za týden, v Planetáriu.

Vysíláno v Planetáriu č. 07/2009, 14.-20. února 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (14:38).