CESTA DO PRAVĚKU VIII. - Doba římská

12. duben 2009

Závěrečná část seriálu nás zavede do doby římské a doby stěhování národů. Tato dvě období, která se u nás tradičně považují za konec pravěku, charakterizuje přítomnost germánských kmenů na našem území a také skutečnost, že se Čechy nakrátko, ale s velkou intenzitou, ocitly v hledáčku antických spisovatelů a historiků.

O době římské a době stěhování národů jsme hovořili s editorem závěrečného dílu nového kompendia Archeologie pravěkých Čech Vladimírem Salačem z Archeologického ústavu Akademie věd.

Pro začátek pojďme zařadit dobu římskou na časovou osu českého pravěku. Hned však narazíme na první zádrhel. Odborníci se totiž dosud neshodli na datu, kdy doba římská vlastně začala...

Vladimír Salač: Tradičně se v učebnicích a všech příručkách uvádělo, že doba římská začíná na počátku našeho letopočtu. Dneska ovšem víme, že je zapotřebí počátek doby římské posunout o několik desetiletí dozadu. To je v současné době předmětem diskuse mezi archeology a historiky starověku, jestli doba římská na našem území začíná plus minus okolo roku 30 př.n.l. Část badatelů se domnívá, že už to bylo okolo roku 50, jiní dokonce jdou až k roku 80 př.n.l.

A s čím tedy souvisí ten zádrhel?

Vladimír Salač: Spočívá v zásadním problému. My už se v době římské dostáváme na počátek období, ze kterého máme k dispozici písemné zprávy ve střední Evropě a potřebovali bychom umět datovat archeologické nálezy s velkou přesností, kdyby to šlo nejlépe na rok přesně. To bohužel archeologie ze své podstaty nemůže, takže tady vzniká disproporce mezi přáním a snahou co nejpřesněji datovat nejstarší nálezy z doby římské a skutečností, že to prostě neumíme. Písemné zprávy z této doby ještě nejsou tak kvalitní, aby tak přesné datování umožnily a přírodovědná data, například dendrochronologická, z našeho prostředí bohužel nemáme k dispozici. Donedávna se soudilo, že doba římská měla začít tím, že někdy mezi lety 9 a 6 před Kristem přišel do České kotliny markomanský král Marobud s Germány, kteří měli dobýt keltská oppida a nastolit tady novou kulturu doby římské. Dneska se ovšem ví, že keltská oppida zanikla už někdy v polovině prvního století před Kristem. To znamená, že v době, kdy k nám přišel král Marobud - s tím hnout nemůžeme, protože to je písemnými prameny pevně dané datum - byla už keltská oppida několik desetiletí prázdná a opuštěná, jednalo se vlastně jenom o ruiny. Mezitím se ještě ukázalo, že král Marobud přišel už jakoby ke svým, tedy do oblasti, která už byla Germány obydlena. A teď je problém, kdy vlastně ti první Germáni na naše území dorazili. Zatím tuto událost datovat neumíme.

O panství Germánů se hovořívá jako o období kulturního úpadku. Bylo to skutečně tak? Byli ti Germáni ve srovnání s Kelty opravdu takoví barbaři?

Vladimír Salač: Faktem je, že keltská civilizace představuje vrchol pravěkého vývoje ve střední Evropě a germánská civilizace stála nepochybně z dnešního hlediska na nižší úrovni. Několik příkladů - Germáni přestali užívat hrnčířský kruh, neprodukovali vlastní mince, nestavěli opevněná hradiště a už vůbec ne tak velká, jakými byla keltská oppida. To ale neznamená, že nutně musíme germánskou kulturu podceňovat nebo ji nazývat barbarskou. Zkrátka bylo to jiné období vývoje lidských dějin.

Germáni měli jednoduše jiné kulturní a společenské priority, než Keltové... Jak už bylo řečeno, doba římská je prvním obdobím naší historie, pro které máme skutečné písemné prameny. Jaká pozitiva a jaká úskalí to přináší archeologům? A o jaké prameny se vůbec jedná?


Archeologie pravěkých Čech. 8. díl - Doba římská a stěhování národů. Obal knihy

Vladimír Salač: Ono se to málo ví, ale z období na přelomu letopočtu, kdy u nás sídlili Markomani v čele se svým králem Marobudem, to znamená mezi lety 9 př.n.l. a 19 n.l., máme pro střední Evropu, naše nejbližší okolí a někdy i přímo pro Českou kotlinu tolik písemných pramenů, jaké pak máme k dispozici až z období Velké Moravy. Jsou to práce řeckých a římských spisovatelů, kteří zčásti sepisovali dějiny Římského impéria někde v Itálii nebo v Řecku, ale nikdy vlastně střední Evropu nenavštívili. Někteří z nich, třeba Velleius Paterculus, však sloužili přímo v římských legiích a zúčastnili se bojů o střední Evropu. Velleius Paterculus se jako římský důstojník účastnil bitev s Germány a tažení proti germánským kmenům; když tedy popisuje některé události nebo zvyky Germánů, tak vlastně je autentickým svědkem těchto událostí. A tady jsme u problému, jak těmto písemným pramenům máme věřit. Vždycky se zdůrazňovalo, že právě Velleius Paterculus je očitým svědkem událostí, že sám navštívil střední Evropu několikrát a jeho zprávy se vždycky cenily velmi vysoko. Ovšem poslední dobou se začíná ukazovat, že jeho snahou bylo popsat hrdinské činy Tiberia, pozdějšího římského císaře. Tomu přizpůsoboval i svoje zprávy. Jeho hlavním cílem bylo ukázat, jak je Tiberius vynikající vojevůdce a že má všechny předpoklady být dobrým císařem - zkrátka chtěl se zalíbit svému nejvyššímu nadřízenému. Dneska se ukazuje, že mnoha jeho zprávám věřit nemůžeme, a to je jenom příklad. Takhle to je i se všemi ostatními písemnými prameny, a to dělá problém nám, archeologům. My vždycky hledíme k těm písemným pramenům jako k něčemu pevně danému - vždyť to je přeci napsáno, to musí mít vyšší vypovídací hodnotu než naše střepy, spony, meče, hroby nebo sídliště - takže po dlouhá desetiletí, a to je tradice už z 19. století, archeologové přizpůsobovali datování svých nálezů právě těm písemným pramenům. V posledních, řekněme, dvaceti letech se začíná ukazovat, že to byla chybná konstrukce. My to musíme všechno přebudovat, vytvořit si vlastní chronologii na základě našich archeologických nálezů a za pomoci zcela nezávislých přírodovědných možností datovat například metodou C14 nebo s pomocí dendrochronologie. Takže písemné prameny nám na jednu stranu pomáhají, třeba tím, že známe některé osobnosti jménem a máme některá pevná data, ale zároveň vlastně práci archeologů komplikují.

Zřejmě nejvýznamnějším úsekem doby římské v Čechách je z dnešního pohledu období kolem přelomu letopočtu, kdy v České kotlině vládl své říši markomanský král Marobud. Bohužel se neví, kde přesně se Marobudova říše rozkládala, jak byla velká a jestli měla skutečně nějaké centrum, o kterém píší antické prameny - nazývají ho Marobudum. Je v této věci něco nového?

Velká část luxusních předmětů římského původu byla u nás nalezena na germánských pohřebištích. Hroby Germánů jsou žárové a bývají silně postižené orbou. Není proto žádný div, že k poslednímu zásadnějšímu objevu germánského pohřebiště u nás došlo v 70. letech minulého století. Nějaké nové velké objevy opravdu vzácných artefaktů z doby římské se u nás už asi nedají očekávat - jedině snad v podobě náhodných nálezů ztracených předmětů nebo tzv. pokladů. Překvapení však jistě nelze vyloučit. A to platí i pro následující období, dobu stěhování národů... Stačí vzpomenout si na největší české pohřebiště z tohoto období, které bylo teprve nedávno objeveno v Praze-Zličíně. V našem pořadu jsme o něm před časem podrobně referovali. Podívejme se ale na přelom doby římské a doby stěhování národů. Jak ho současná věda datuje?

Příchodem Slovanů do Čech končí pravěké dějiny naší země. Povídáním s Vladimírem Salačem z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky zároveň končí i osmidílný seriál Cesta do pravěku, natočený na osnově právě vydaného kompendia Archeologie pravěkých Čech. Náš (a doufáme, že i váš) zájem o archeologické novinky a objevy pochopitelně trvá. A tak je v Planetáriu budeme sledovat i nadále.

Vysíláno v Planetáriu č. 15/2009, 11. dubna - 17. dubna 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (18:45).

autoři: frv , Vladimír Salač
Spustit audio