První polský neandrtálec

Možná si představíte napjaté vědce, jak opatrně čistí štětečky a špachtlí vzácné ostatky pravěkého člověka; pokud možno celou neandrtálskou kostru, pohřbenou v jeskynní hlíně. Ve skutečnosti je objev polských archeologů mnohem skromnější. V jeskyni Stajnia u obce Mirów jihovýchodně od Čenstochové nenašli víc, než pouhé tři neandrtálské zuby.
Další podrobnosti nám prozradil antropolog a primatolog Václav Vančata z Katedry biologie a environmentálních studií Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Nedávno se vrátil z Polska a tak jsou jeho informace takříkajíc „od pramene". Podle čeho polští badatelé soudí, že jde právě o zuby neandrtálce?

Václav Vančata: „Především musíme říci, že je tam hodně industrie; to znamená, že jsou tam kamenné nástroje, které odpovídají neandrtálcům. To je první a důležitý argument. Druhá věc je datování, což je právě jedna z hlavních příčin, proč se o tom tak mluví, protože ty nálezy patří nejen k nejstarším nálezům člověka v Polsku, ale také k nejstarším nálezům neandrtálců na světě. To datování je zhruba 80 až 100 tisíc let před současností; i když mnozí odborníci vztyčují ukazováček a říkají – buďme opatrní. Také americký antropolog a specialista na neandrtálce Jeffrey Schwartz, který s polskými badateli spolupracuje, je upozorňoval na řadu problémů. Je to nález velmi starý a to, že je z oblasti Polska, je pro Poláky jistě velmi důležité, ale není to zase až takový šok. Pochází totiž z období, kdy ještě bylo teplo po takzvaném risském nebo eemském zalednění, kdy byla Evropa vynikající pro lov a neandrtálci byli lovci. Dokážeme si docela dobře představit, že třeba ze severního Německa tou severní cestou přes Prusko a jižní Polsko se mohli dostat do této oblasti. Samozřejmě každý národ je hrdý na to, když se objeví něco hodně starobylého a pozoruhodného... Zuby už byly zkoumány geneticky. I tady bych byl ovšem velmi, velmi opatrný, protože se pohybujeme na samé hranici možností genetiky. I pro super špičkové týmy je magickou hranicí 50 – 60 tisíc let a protože Polákům v těch genetických analýzách skutečně cosi vyšlo, tak se obávám, že to možná 100 tisíc let staré nebude. Analýza také ukazuje, že zuby patřily třem jedincům a polští archeologové k tomu přidali, že to byl pohřeb. Tady zejména Jeffrey Schwartz velmi razantně upozornil na to, že jeden zub na pohřeb mu připadá poněkud málo a že by byl s takovým hodnocením velmi opatrný. Další otázka samozřejmě je, kdo to zkoumá. Je dost překvapivé, že se výzkumu vůbec neúčastní odborníci z Jagellonské univerzity v Krakově. Zabývá se tím skupina polských archeologů ze Štětína, kteří po mém soudu nemají nějaké zvláštní zkušenosti s moustérienem, čili s obdobím neandrtálské industrie. Zuby zkoumají dva solidní odborníci z Wrocławi, nicméně zejména doktor Paweł Dąbrowski, kterého dobře znám, neměl dosud příležitost zkoumat takto staré zuby, čili já bych i tady byl velmi opatrný. Osobně si myslím, že i když Jeffrey Schwartz je velmi zkušený odborník, tak on sám brzdí celý ten tým v tom nejlepším slova smyslu, když říká ‚dejme si pozor‘. Z neoficiálních informací vím, že ten pohřeb je opravdu velmi problematický, protože, jak jsem říkal, ty tři zuby patří nepochybně třem různých jedincům, jak ukazují genetické analýzy, což je na pohřeb velmi málo pravděpodobné.“

Jak jsme slyšeli, antropolog a primatolog Václav Vančata příliš nevěří tomu, že by tři neandrtálské zuby objevené v jeskyni Stajnia na jihu Polska byly staré možná až sto tisíc let, jak tvrdí jejich objevitelé. Proč?
Hlavně proto, že možnosti genetiky podle něj tak hluboko do minulosti nesahají – a polští odborníci přitom ze zubů doopravdy nějaké genetické informace vydolovali. Zuby jsou ale každopádně dost staré na to, aby byla jistota, že opravdu patřily neandrtálcům... A leckoho možná napadne, jak je možné, že se až do objevu těchto zubů na území Polska nacházely pouze neandrtálské nástroje, ale žádné jejich kosti. Proč bylo tak těžké najít v Polsku neandrtálce?

Václav Vančata: „Neandrtálci velmi často žili pod skalními převisy a v jeskyních. Musíme si uvědomit, že Polsko, a zejména jeho plošší části, byly mnohokrát zaledněné. To znamená, že tam prošel ledovec a všechny zbytky zničil. Jeden můj přítel a kolega z Polska říkal: ‚Kde jinde by se v Polsku mohli najít neandrtálci, než v jeskyni, protože to, co v jeskyních nebylo, rozšrotoval ledovec‘. To si myslím, že je také třeba vzít v úvahu. Další věcí samozřejmě je, že neandrtálci žili v malých loveckých skupinách. Najít takovou skupinu není jednoduché. I ty jeskyně jsou problém, protože v nich dochází k častým sesuvům stropů, komíny se do nich dostává suť a tak dále. Není vyloučeno, že za jistých okolností, kdybychom měli nějaké přístroje ze science fiction, tak bychom ty neandrtálce našli leckde. Ale v dané situaci hraje svou roli například otázka bezpečnosti. Navštívit jeskyni je pro neodborníka archeologa problém, protože tam platí jiná pravidla a mrtvý archeolog bohužel není dobrý archeolog.“

Zajímavé také je, že se z polských neandrtálců dochovaly jen zuby... Stejné je to s nálezy u nás – také z našich neandrtálců zbyly hlavně zuby, někdy s kusem čelisti. Proč právě zuby?

Václav Vančata: „To je úplně nejběžnější část, která se zachovává z většiny savců. Zuby jsou malé a poměrně odolné k mechanickému poškození; zuby a kousky čelistí se nacházejí nejčastěji. Je úplně běžné, že třeba třetihorní výzkumy, které se dějí na našem území – dělá je profesor Horáček a další, dnes již emeritní profesoři – tak se dějí především na zubech. Je jich hodně, jsou z hlediska systematického dost jednoznačné, což je výhodné, a umožňují určité demografické vyhodnocení té populace. Zuby se prostě nejlépe zachovávají. Zvlášť v té jeskyni asi.“

A právě k jeskyni na jihu Polska, ve které se našly tři neandrtálské zuby, se ještě vraťme. Jak už jsme řekli, jmenuje se Stajnia – to je česky „stáj“. Václav Vančata k tomu poznamenává, že i to může mít při hodnocení nálezu svůj nezanedbatelný význam.

Václav Vančata: „Není vyloučeno, že ve středověku mohla ta jeskyně skutečně sloužit pro ustájení koní – těžko říct komu. Mohli tam žít i různí ne zcela čestní lidé, protože je to podhorské území, třeba nějací loupeživí rytíři. Čili docela dobře mohly být ty kosti neandrtálců rozdupány koňmi. Mohlo dokonce dojít i k tomu, že se dno jeskyně v přední části čistilo a výplň se házela dolů. Já nejsem speleolog, ale práce a vůbec datování v jeskyních je velice komplikované. Čili tady bych byl opět velmi opatrný, zda se jedná o primární úložiště nebo sekundární; to by asi chtělo velmi komplexní analýzu a já si nejsem úplně jist, jestli je to možné, protože ty zásahy, ke kterým v té jeskyni mohlo dojít, pokud se skutečně používala jako stáj, mohly být docela zásadní. Ten dolní pokryv jeskyně, suť, která tam byla a která vzniká chronologicky, mohla být rozdupána a naházena do té díry, což je nejjednodušší způsob, jak se jí zbavit, aby se třeba koním nepoškodila kopyta.“

Česká republika je na tom s neandrtálci o něco lépe než Polsko. Kdybychom srovnali naše nálezy s těmi novými polskými – čím se od sebe především liší?

Mladečské jeskyně nedaleko Litovle v Olomouckém kraji jsou mezi archeology i antropology známé především díky nálezu asi nejstarších známých pozůstatků moderního člověka v Evropě. Došlo k němu před více než sto lety, ale jak jste slyšeli, vědci o něm diskutují dodnes... Není divu, že Václav Vančata nabádá polské archeology k opatrnosti a varuje před vyslovováním předčasných hypotéz. Datování a klasifikaci zubů z jeskyně Stajnia by podle něj měly potvrdit další a hlubší analýzy.

...než právě neandrtálec. Dodává na závěr Václav Vančata z Katedry biologie a environmentálních studií Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Dodejme, že k výzkumu jeskyně Stajnia přispěli svou troškou do mlýna i čeští geologové. Jejich bádání se ovšem samotných zubů netýkalo.
Co je tedy zatím jisté? Že se v polské jeskyni našly tři zuby tří různých neandrtálců. Jsou to první pozůstatky neandrtálců, nalezené v Polsku. Vše ostatní co bylo řečeno zatím tak trochu „plave na vodě“; včetně lákavé hypotézy o neandrtálském pohřbu. Bohužel.

Vysíláno v Planetáriu č. 18/2010, 1. - 7. května.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:36).