Příběhy našich mumií – 2. část
Dva bizarní příběhy z Československa 50. a 70. let minulého století. Jak přišli naši egyptologové hned o dvě mumie.
Od minulého týdne víme, že se na území dnešní České republiky nachází 18 kompletních staroegyptských mumií. Z Egypta je v minulosti přiváželi soukromí sběratelé a milovníci kuriozit. Nacházejí se většinou v muzeích, ale také na zámcích. Ty úplně první byly na Pražském hradě – vlastnil je císař Rudolf II. Do dneška se však nedochovaly. Nejvíc mumií starých Egypťanů má ve svých sbírkách pražské Národní muzeum.
Stejně jako před týdnem o nich vypráví egyptolog Pavel Onderka, vedoucí oddělení pravěku a starověku Přední Asie a Afriky Náprstkova muzea, které je součástí Národního muzea v Praze. „Ve sbírkách Náprstkova muzea se nachází deset mumií, některé i s rakvemi,“ řekl nám. Sbírka mohla být ještě o dvě mumie bohatší. To by se však v minulém století nesměly odehrát dva poměrně kuriózní příběhy. Oba se týkaly mumií, které k nám kdysi (stejně jako většinu staroegyptských mumií) přivezli německy hovořící obyvatelé zemí Koruny české. Jeden příběh se odehrál v roce 1955 a druhý v roce 1971.
Kraslická kauza
„V Kraslicích bylo po odsunu sudetských Němců zrušeno německé muzeum. Sbírky byly přesunuty na půdu místního národního výboru a zde uchovávány až do roku 1954. V tomto roce se jeden ze zaměstnanců MNV rozhodl vydělat částku, o které jsme informováni archivním materiálem – jednalo se přesně o 860 Kč a 35 haléřů. Spolu s místní hrobníkem pohřbili tělo, které tam bylo uchováváno, na místním hřbitově. Náprstkovo muzeum bylo krátce poté informováno dcerou bývalého ředitele kraslického muzea, že došlo k pohřbu egyptské mumie. V Náprstkově muzeu to vyvolalo poměrně velké pozdvižení a zprvu tomuto udání nikdo příliš nevěřil. Proto poslali na MNV do Kraslic dotaz, na který obdrželi odpověď, že se tak opravdu stalo. Úředníci ale tvrdili, že se nejednalo o pravou egyptskou mumii, ale o tělo místního továrníka, který se nechal po své smrti mumifikovat ve stylu egyptské mumie, aby jako každé správné muzeum i to kraslické mělo něco egyptského.“
Toto tvrzení se podle Pavla Onderky podařilo záhy vyvrátit. Našli se totiž svědkové továrníkova pohřbu, kteří potvrdili, že byl ve skutečnosti pohřben docela běžným způsobem na Olšanských hřbitovech v Praze. Začalo se tedy vyšetřovat...
Skandál na hřbitově
„Po několika týdnech přišlo doznání, že dotyční dva skutečně podlehli ‚politováníhodnému omylu‘ a že opravdu pohřbili egyptskou mumii i se dnem její rakve. Následovalo vydání povolení k exhumaci těla. To ale přišlo až v lednu roku 1955, kdy byl celý hřbitov v Kraslicích pokryt třiceticentimetrovou vrstvou sněhu. Problém byl i s bývalým hrobníkem, který byl v důsledku svého skandálního postupu ‚převelen‘ jinam. Vinou jeho ‚nedostatečné spolupráce‘ došlo k tomu, že hrob, do kterého byla mumie pohřbena, se podařilo identifikovat až napočtvrté. Nejdříve byly tedy vykopány tři jiné hroby a teprve v tom čtvrtém narazili kopáči na mumii.“
Tragikomický příběh tím ale neskončil, pokračuje Pavel Onderka:
„Náprstkovo muzeum mělo v té době pokažený automobil a nebylo jak mumii převézt z Kraslic do Prahy. Muzeum požádalo o asistenci místní nemocnici, ta ale z hygienických důvodů nevyhověla a tělo bylo uloženo do místní hřbitovní kaple, kde zůstalo několik týdnů. Až v březnu roku 1955 dorazilo do Prahy. Do Náprstkova muzea byl přivolán profesor František Lexa, zakladatel československé egyptologie. Ten konstatoval, že tělo je nenávratně poškozeno a že bude nejlepší ho zpopelnit. Tak byl ukončen posmrtný život dotyčného starého Egypťana a nám se ve sbírkách zachovala pouze jeho rakev, silně restaurovaná a konzervovaná.“
Tajemná mumie v kryptě
Druhý příběh nás zavádí na Domažlicko: „Na konci roku 1970 narazili na zámku v Poběžovicích pracovníci jednoho podniku na kryptu, ve které bylo lidské tělo. Původně si mysleli, že jde o manželku bývalého zámeckého pána, nicméně přivolaný lékař stanovil, že se jedná o lidské pozůstatky, staré několik set let. V té době již sice v Náprstkově muzeu existovalo samostatné pracoviště věnované starověkému Přednímu východu a Africe, vinou pozdního kontaktování odborníků však i toto tělo podlehlo zkáze. Badatelé však byli poučeni z kraslické kauzy, a tak nedošlo ke kremaci těla, ale k jeho pitvě. Podařilo se izolovat téměř kompletní skelet a uchovat součásti obalů – obvazového materiálu, do kterého byla mumie zabalena. Co se týče způsobu, jakým se tělo starého Egypťana dostalo do zámecké krypty: Ta mumie byla zakoupena na počátku 30. let v Berlíně zámeckým pánem, který ji na konci druhé světové války ukryl před příchodem vojsk do skrýše. Myslel si, že mumii později vykope. Zámek byl však konfiskován a na mumii se zapomnělo. V kryptě zůstala ukryta 25 let.“
Většina mumií starých Egypťanů, které se nacházejí v České republice, byla po roce 2009 podrobena vědeckému výzkumu za použití nejmodernějších metod. Týká se to i nekompletních pozůstatků nebo mumií zvířat. Moderní technologie umožňují prohlížet mumie i uvnitř, aniž by došlo k jejich poškození. A to je opravdu veliká výhoda, říká egyptolog Pavel Onderka:
„Partnerem Národního muzea v tomto výzkumu je diagnostické centrum Mediscan. Na jeho pracoviště jezdíme s mumifikovanými lidskými těly, jejich částmi a se zvířecími mumiemi. My jsme se rozhodli prozkoumat veškerý mumifikovaný materiál ve sbírkách Národního muzea a připojili jsme také mumii mladé ženy, která je v Městském muzeu v Moravské Třebové. Doufáme, že se do budoucna podaří vyšetřit i ostatní mumifikovaný materiál v České republice. Navazujeme tak na výzkum, který probíhal v první polovině 70. let pod vedením profesora Eugena Strouhala, kdy byl pomocí tehdy nejlepší dostupné technologie, klasického rentgenu, vyšetřen veškerý materiál v bývalém Československu. Začínali jsme tedy s poměrně dobrými informacemi o zemřelých, které se však podařilo díky moderním technologiím zpřesnit a doplnit. Nenarazili jsme na případ, kdy bychom něco zcela vyvraceli.“
Choroby Egypťanů
Podle Pavla Onderky je zatím zpracována jen část materiálu. Projekt by měl pokračovat až do roku 2013. „Identifikovali jsme celou řadu onemocnění, která se dosud nepodařilo identifikovat u jiných egyptských mumií. Máme tu například doloženo jedno zhoubné onemocnění lymfatického systému, pravděpodobně se jedná o tzv. non-Hodgkinský lymfom a dále se nám u jedné mumie podařilo identifikovat tzv. strumu.“ Non-Hodginský lymfom je zhoubné onemocnění krve a lymfatické (mízní) soustavy. Jako struma se zase označuje zvětšení štítné žlázy, které může být způsobeno nedostatkem jódu a nebo nějakou poruchou tohoto orgánu.
Ale vraťme se k mumiím samotným. Část z nich můžete stále ještě vidět na výstavě Egyptské mumie v pražském Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur. Jak nám prozradil egyptolog Náprstkova muzea Pavel Onderka, výstava byla prodloužena do 9. října: „V rámci výstavy může návštěvník shlédnout sedm dospělých mumifikovaných těl a jedno mumifikované dítě. Mumie jsou vystavovány společně se svými rakvemi a vedle toho je návštěvník uveden do problematiky víry v posmrtný život a do pohřební výbavy starých Egypťanů.“
Vystaveny jsou také zvířecí mumie
„Staří Egypťané od nejstarších dob mumifikovali vedle svých zemřelých také zvířata. Můžeme rozlišit čtyři základní typy mumifikovaných zvířat. Jedná se například o mumifikované zvířecí miláčky. S těmi se setkáváme především u vyšších společenských vrstev. Pak tu jsou samozřejmě posvátná zvířata, která představovala personifikace jednotlivých božstev. V rámci výstavy máme například vystaveny hlavy posvátného býka a také krokodýla. To bylo zvíře, které dosahovalo délky 3-4 metrů. Tyto dvě skupiny zvířat se nechávaly dožít přirozené smrti. Máme tu ale také mumie zvířat, která byla zabita. Jedná se především o tzv. votivní mumie, kdy se jedná o mláďata, koťata, štěňata, případně malé ptáčky, která byla zabita a mumifikována chrámovým personálem, který je potom prodával poutníkům. Poutníci je kupovali a předkládali do chrámů jako jakési messengery, kteří doručí jejich žádost příslušnému božstvu. Poslední, čtvrtou skupinou, jsou mumie celých zvířat nebo jejich částí, které se vkládaly do pohřební komory jako strava zemřelého na onen svět.“
To všechno tedy můžete vidět v pražském Náprstkově muzeu až do 9. října. Na výstavu Egyptské mumie nás pozval a jejich podivuhodné příběhy nám vyprávěl egyptolog Pavel Onderka.
Vysíláno v Planetáriu č. 37/2011, 10. - 16. září.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Čtěte také:
Příběhy našich mumií – 1. část
Zvětšit mapu