Prčice: Nálezy z Vítkova náměstí
Ve středočeské Prčici archeologové možná objevili sídlo prvních Vítkovců, ze kterých o něco později povstal bohatý jihočeský rod Rožmberků.
Žhavým trendem současnosti je obnova náměstí. Revitalizace center probíhají každoročně snad v desítkách měst po celé republice. A to znamená hodně kopání a také hodně práce pro archeology. Ti pod dlažbou náměstí často nacházejí nedocenitelné poklady. Například – v Ústí nad Labem je pod náměstím ukryt příkop neolitického rondelu, v Kašperských Horách našli archeologové poklad stříbrných mincí a ve středočeské Prčici možná objevili sídlo prvních Vítkovců. Právě tomuto objevu se budeme věnovat podrobněji.
Archeologické výzkumy Vítkova náměstí v Prčici začaly v roce 2010 na jeho severní straně. Letos se kopalo na jižní straně náměstí. O výzkumu jsme si povídali s archeoložkou České společnosti archeologické Michaelou Selmi Wallisovou.
Vaše loňské nálezy asi nebyly bůhvíjaké – šlo především o střepy středověké keramiky v nepůvodní poloze, v objektech ze 17. a 18. století?
„My jsme zde nalezli doklady velkého požáru z roku 1701, který Prčici kompletně zničil. Musíme si uvědomit, že stávající náměstí není původní. Vzniklo právě až po tomto ničivém požáru za císaře Leopolda, kdy bylo přikázáno v rámci protipožárních opatření stavět rozsáhlá náměstí, které v Prčici původně vůbec nebylo. Trhy se konaly v Sedlci, který je v blízkém sousedství. V Prčici byla jen jakási trhová cesta, která procházela okolo kostela. Náměstí postupně vznikalo až za Marie Terezie, kdy se ustálila jeho dnešní podoba. My jsme proto nemohli jako podklad použít nějaké mapování z 19. nebo 18. století, protože by nám nepřineslo žádné informace k původní středověké situaci. Ale to, že jsme středověké nálezy našli, byť v sekundárních pozicích, signalizovalo, že někde musí být původní středověké terény. Byla jen otázka, zda byly nebo nebyly kompletně zničeny. Nález z letošního roku je unikátní v tom, že zabírá jen několik procent stávající plochy náměstí, zbylá plocha je téměř celá poničená. Až na několik čtverečních metrů, kde se dá předpokládat zachování středověké situace pod renesančními vrstvami, už se tam moc dalšího bohužel nalézt nedá.“
Práce na Vítkově náměstí v Prčici skončily letos v létě v jižní části před kostelem, kde jste očekávali nálezy původních středověkých situací. Do jaké míry se tyto předpoklady naplnily?
„Situace je tam z hlediska dalších poznatků velmi poškozená. Pod stávajícím podsypem, který byl pod asfaltem, se již nacházely pozůstatky kulových jam a geologické podloží, které je tady tvořeno zvětralou žulou. Nemáme žádnou pořádnou stratigrafii, abychom mohli určit následnost osídlení, jeho nějaké fáze a tak. My jsme tam hned na začátku výzkumu nalezli řady kulových jam, které byly zaplněny keramikou z přelomu 12. a 13. století, a tato situace, která nějakým způsobem zanikla nejpozději během první půlky 13. století, byla později překrytá vrstvou, která se již nacházela pod asfaltem. Bohužel nemáme další datační pomůcky. Samozřejmě, jak už to tak bývá, k výzkumu plochy té zahloubené stavby jsme se dostali až v posledních necelých dvou týdnech výzkumu, na poslední zbývající ploše, kam jsme se blížili podle potřeb stavební firmy, aby ty práce měly nějakou logiku. Oni tam potřebovali udělat různé sítě, vodovody, revize kanalizace a podobně.“
Vašim nejdůležitějším nálezem z letošní sezóny je už zmíněná stavba, po které zbyly jen kůlové jámy. Jak velký prostor zabírala?
„Její pozůstatky jsme našli na prostoru zhruba 9x9 metrů. Samotný půdorys je samozřejmě o něco menší, ještě v této chvíli ho skládáme. Bohužel, v severní části byl ten objekt narušen, takže všechny jeho rozměry neznáme. Našli jsme kůlové jámy a doufáme, že budeme schopni nějak rekonstruovat typ té stavby. Její účel je nám zatím nejasný. Musíme si uvědomit, že jsme našli zánikový horizont té stavby. Ona nezanikla nějakým násilným způsobem, to místo bylo opuštěno. Nebyly tam žádné pozůstatky vyhnilých kůlů, oni si tento poměrně cenný stavební materiál odnesli. To koresponduje i s poznatky historiků. Pokud přijmeme jejich datování, tak můžeme tento areál klást do časů Vítka I. z Prčice, který umírá roku 1194. Předpokládá se, že jeho potomci, buď Vítek III., nebo možná někdo jiný, se přestěhovali do nového objektu, který se nachází v prostorách dnešního zámku a byl identifikován v zámeckých konírnách jako raně gotická tvrz.“
Zakladatel rodu Vítkovců Vítek I. z Prčice byl jedním z předních velmožů Českého království. Jeho potomci však prčické sídlo postupně opouštěli. Jednotlivé větve rodu si od první poloviny 13. století stavěly své hrady jinde. Prčici nakonec zdědila rožmberská větev a Petr I. z Rožmberka ji v roce 1322 prodal pánům z Choustníka. Zájmy nového a později velmi slavného rodu Rožmberků směřovaly jižněji, kde nakonec vznikl jeho velký rodový majetek.
Zbytky středověké kůlové konstrukce, vykopané na Vítkově náměstí v Prčici, se dávají do souvislosti se zakladatelem rodu Vítkovců Vítkem I. Šlo o významného velmože. To by teoreticky mělo znamenat i nějaké, alespoň trochu výjimečné nálezy. Objevilo se v Prčici něco podobného?
„Nejsme schopni z hlediska archeologa úplně jistě říci: ano, byl to tento Vítek, který umírá roku 1194. Areál klademe do období prvních dvou Vítkovců. Nemůžeme ani říci: ano, v tomto objektu někdo bydlel. Dům, ve kterém pravděpodobně někdo z Vítků žil, se dnes nachází pod stávajícím domem na náměstí. Stejně těžké je říct něco o původu nálezů z areálu stavby, které se tam dostaly v okamžiku zániku. Rozhodně se ale v tom areálu nacházely věci, které svědčí o tom, že sloužil jako panské sídlo.“
Takže nějaké vzácnosti?
„Z hlediska uměnovědného jsou téměř bezcenné, ale pro nás jsou nesmírně významné. Keramika je velmi kvalitně zpracovaná, je to kvalitní zboží. Důležitý bude rozbor nalezených kostí, protože například přítomnost zvěřiny svědčí o vyšším sociálním postavení obyvatel. Máme tam různé nástroje – nádherné rydlo a kostěný nástroj, který zřejmě souvisel s opracováváním kůží, možná s výrobou sedel. To bude ještě předmětem dalšího zkoumání. Jsou zde nalézány podkováky a kusy podkov. To znamená, že tu byli chováni koně, kteří rovněž souvisí s nějakým šlechticem, případně jeho družinou – prostě s vojáky.“
Sedláci nemohli mít koně?
„Koně v té době nebyli v majetku sedláků, protože nebyl ještě znám chomout, takže se ta koňská síla nedala příliš využít. Koně sloužili k jízdě; proto v nás už nález obyčejné podkovy vyvolává velkou radost. Jsou zde například i zdánlivě obyčejné hřebíky, třeba šindeláky. Doškovou střechu ze slámy, tu zvládl každý, ale šindele musel někdo vyrobit, musely se koupit – takže i nález obyčejného hřebíku zase o něčem vypovídá. Samozřejmě jsou tu i cennější nálezy, jako třeba nože a mince. Ty máme zatím dvě. Máme zde uherský denár z 12. století, který bude ještě numismatiky zkoumán, zda by bylo možné upřesnit jeho datování, a pak ještě další denár, který je bohužel zkorodovaný, takže jeho určení bude možné až po očištění. Vypadá to, že se jedná o nějaký český denár, ale to je zatím velmi předčasné. A potom je tu samozřejmě nález tří prstenů. V jednom je zasazen i jakýsi kámen. Uvidíme, jestli je to sklo, nebo nějaký křišťál. Tady bude nutné zainteresovat spoustu odborníků.“
Našli jste i jednu šachovou figurku...
„Je to zřejmě figurka věže. Pan docent Rudolf Krajíc mi zjistil, že úplně stejné figurky se vyráběly v Itálii na přelomu 12. a 13. století. Vzhledem k tomu, že Vítek z Prčice pracoval ve službách krále Vladislava, knížete Soběslava a potom následně knížete Bedřicha, dvakrát cestoval za císařem Barbarossou, vyskytoval se v Podunají, tak je to vlastně doklad, jak se to sem dostalo. Analogie na Itálii jsou pro nás velmi důležité, ale všechny tyto věci musí být dále konzultovány se specialisty uměnovědci a specialisty na různá řemesla. Ten samotný terénní výzkum nám zatím jen připravuje další otázky. Není to věc, která by se dala nějakým způsobem prezentovat během jednoho měsíce po ukončení výzkumu. Samozřejmě se naskytnou další otázky, týkající se osídlení celého toho regionu, o kterém není nic známo. Nálezy se musí zařadit do širších společensko-sociálních souvislostí té doby. I ty samotné otázky teprve vznikají a budou vznikat další vědeckou diskusí.“
Držet v ruce šachovou figurku, se kterou možná kdysi hrával Vítek I. z Prčice nebo jeho synové – to musí být zajímavý zážitek?
„Určitě. Podobné nálezy rozradostní každého archeologa – najednou tady máte konkrétního člověka. Těch situací je velmi málo. Ze své praxe vzpomínám na situaci, kdy jsme na Novém Městě Pražském na Národní třídě našli pec, různé kelímky a formy na přezky. V tom domě bydlel někdy po polovině 14. století přezkař jménem Martin a protože ani předtím ani po něm tam žádný přezkař nebyl – ty domy se většinou dědí – tak jsme naprosto přesně věděli, že držíme v ruce věci, které kdysi držel i jakýsi přezkař Martin. Těch situací je poměrně málo. Dá se to srovnat s jiným našim obrovským nálezem, dílenským komplexem paleolitického stáří v Kročehlavech. Pokud tam člověk zvedl nějakou surovinu, polotovar, případně vyrobený nástroj, tak zjistil, že stojí na úplně stejném místě, na kterém stál i náš předek, když ty nástroje před velmi dlouhou dobou vyráběl. To jsou takové situace, které člověka skutečně vezmou za srdce a je to možná i důvod, proč člověk tu archeologii dělá. I když samozřejmě je to věda se vším všudy, lidé k ní přicházejí s romantickými představami a možná i to je to co veřejnost láká k návštěvám muzeí. Příběhy dojmou úplně nejvíc.“
O nálezech ve středočeské Prčici, ale pochopitelně nejen o nich, jsme si povídali s archeoložkou České společnosti archeologické Michaelou Selmi Wallisovou.
Vysíláno v Planetáriu č. 40/2011, 1. - 7. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Zvětšit mapu
