Výprava do jeskyně Plavců

11. leden 2009

Na podzim roku 2008 se uskutečnila unikátní expedice českých vědců do egyptské Západní pouště. Naši badatelé navštívili také oblast Gilf el-Kebíru, proslavenou pravěkými a starověkými skalními kresbami. Právě tato oblast byla, jak se ukazuje, kolébkou staroegyptské civilizace.

O expedici a jejich cílech jsme hovořili s jedním z jejich účastníků, egyptologem Miroslavem Bártou z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

I tato expedice byla součástí vašeho dlouhodobého plánu výzkumů v egyptské Západní poušti?

Schválila nám jej v našem projektu Grantová agentura České republiky. Představovalo to vlastně třetí rok prací na postupném mapování starověkých obchodních cest v Západní poušti. Naše expedice už od roku 2003 pracuje v oáze el-Hajez. Eminentně nás přitom zajímají dva problémy - nakolik se dají rozkrýt kořeny staroegyptské civilizace na základě dochovaných památek v nejodlehlejších částech egyptské Západní pouště a zároveň jestli se dají ještě dnes zjistit cesty, po kterých se tehdejší obyvatelé pohybovali. Mluvíme o době 4. - 3. tisíciletí před Kristem. Výsledky expedice předčily očekávání. Expedice projížděla Západní pouští až do oblasti Gilf el-Kebíru na jihozápadní hranici současného Egypta. V rámci ní, kromě mnoha dalších vědeckých aktivit, jsme navštívili oblast jeskyně Plavců, kde se nenachází jenom tato jeskyně, proslavená filmem Anglický pacient , ale i další zdobené jeskyně. Tam se nám povedlo objevit malované motivy datované do poloviny 5. tisíciletí před Kristem, které v mnoha případech představují poměrně jasné explicitní formulace staroegyptských mýtů a staroegyptských představ o uspořádání světa, jak je známe z doby o tři tisíce let později. To je jedna z věcí, která zatím nebyla nikdy nikde nikým diskutována a my v současné době připravujeme publikaci právě těchto fenoménů.

Jeskyně Plavců v Gilf el-Kebíru i další jeskyně a skalní převisy v jejím okolí tedy skrývají četné doklady dávné přítomnosti lidí v podobě skalního umění z dob, kdy tato oblast ještě nebyla pouští. Jakou technikou jsou obrazy lidí, zvířat, ale také rostlin nebo i bohů provedeny a jak je možné, že vydržely až dodneška v poměrně dobrém stavu? Jak jsou vlastně staré?

Těch dokladů umění je mnoho a jsou poměrně různorodé. Jsou to malované kresby na stěnách skalních abri, tedy na místech, kde byly do značné míry ještě donedávna chráněny. V mnoha případech byly tyto skalní útesy také zasypány pískem. I to přispělo k tomu, že skalní kresby jsou poměrně dobře dochované. Další velkou skupinou jsou vyťukávané nebo ryté obrazy, které jsou vesměs o něco starší. Zase se nacházejí na relativně dobře chráněných místech. Tvůrci těchto obrazů si byli vědomi, že je potřeba vyhledávat kvalitní skalní podklad, který nebude náchylný k různým druhům eroze, na místech, která byla relativně dobře chráněna před vnějšími vlivy prostředí. Funkce toho umění nebyla pouze v tom, že jste procházel krajinou a napadlo vás, že vytesáte do kamene žirafu. Ta místa měla určitý smysl a tehdejší lovci a sběrači se k nim vraceli zřejmě z ceremoniálních důvodů. To je vysvětlení, proč to umění je dodnes relativně dobře dochováno.

A pokud jde o to stáří?

Pohybujeme se v rozmezí několika tisíciletí, od 6. do 4. - 3. tisíciletí před Kristem. Potom tam jsou samozřejmě i mladší horizonty, například z doby arabské. Nejvýznamnější ze zdejších skalních maleb a rytin však pocházejí z doby do poloviny 5. tisíciletí před Kristem, kdy se lámou klimatické poměry a dochází k poměrně rychlému vysychání celé Západní pouště. Právě v té době se v údolí Nilu začínají rozvíjet kultury, které předcházely vzniku staroegyptské civilizace. Takže ta teorie, která říká, že staroegyptská civilizace pochází z egyptské Západní pouště, má značnou váhu. V tomto smyslu se také musí trochu přeinterpretovat známý citát z Hérodota, který říká, že Egypt je darem Nilu. Není darem Nilu. Egypt je darem pouště!

Vyobrazení z jeskyně Šelem v egyptském Gilf el-Kebíru - souboj lidí s mytickým zvířetem bez hlavy

Co obrazy v jeskyních a pod skalními převisy, kterým se také říká abri, všechno zachycují? Například jeskyně Plavců dostala svůj název podle četných vyobrazení lidských postav, které vypadají, jako by plavaly. Jaký byl ale jejich skutečný smysl?

Obecně má to skalní umění obrovský význam, protože znázorňuje faunu a floru, která tam existovala v době, kdy toto umění vznikalo. V některých vádích v Gilf el-Kebíru, například ve Wádí Hamra, jsou lokality, kde najdete vyobrazení žiraf, které ožírají akácie; jsou tam pštrosi, divoký dobytek. (Vádí nebo také wádí je suché pouštní údolí vymleté vodou, která tu však teče jen výjimečně, při větších deštích - pozn. Planetárium.) To všechno ukazuje na to, že do poloviny 5. tisíciletí byla oblast, kterou dneska chápeme jako bezvodou poušť, poměrně významnou úživnou oblastí s velkými zdroji vody. Skalní umění nás informuje o tom, jaké klima tam tehdy panovalo, jaká tam žila zvířata, případně jaké tam rostly rostliny. Pokud jde o specifický případ jeskyně Plavců a okolních jeskyň, zejména tzv. "nové jeskyně Plavců", která se nazývá správně Foggini-Mestekawiho jeskyně nebo také jeskyně Šelem, tak tam je ten význam zase trochu jiný. Jak už jsem naznačil, objevují se zde motivy, které velmi těsně souvisí se staroegyptskou civilizací - obětování zajatců, předstupně staroegyptských rituálů, sochy staroegyptských božstev, dokonce kosmogonie založená na představě bohyně Nut jako nebe, zobrazované v podobě pantera, a boha Geba, jako boha země, po kterém kráčejí obětníci. Je tu i scéna, znázorňující v typicky staroegyptském stylu náčelníka, který poráží nepřátele bojovou hlavicí, kterou drží v ruce. Z toho vyplývá i jedna interpretace, která je zase výsostným poznatkem té naší expedice, že takzvaní plavci nejsou plavci, ale obětovaní zajatci. Ti patří k těm rituálům, které jsou na stěnách zobrazeny.

Máte nějaké vysvětlení, proč se tu najednou objevují takové kruté scény?

Stalo se zřejmě to, že v době, kdy zde docházely významné zdroje, zejména voda, a snižovalo se množství srážek, zvířata migrovala z této oblasti pryč, na jih a do údolí Nilu. Úživnost oblasti logicky značně poklesla a kmeny nebo etnika, která zde žila, začala zřejmě bojovat o ty zbývající zdroje. A to byl důvod, proč najednou na těch stěnách nemáme mírumilovné pohledy na faunu a floru tehdejší oblasti, ale naopak poměrně drsné a krvavé vyřizování si účtů. Nakonec stejně ty kmeny, které přežily, musely migrovat do údolí Nilu, protože ve zdejší oblasti docházely možnosti k normálnímu způsobu života.

Wádí Súra v egyptské Západní poušti

Oblast egyptského Gilf el-Kebíru leží poněkud stranou a dodnes není příliš navštěvovaná - a to ani badateli. Expedice českých vědců byla dokonce zřejmě vůbec první opravdu komplexní expedicí, která tyto končiny egyptské Západní pouště navštívila. Jejími účastníky byli archeologové, egyptolog, paleoekolog, geoinformatik i geolog. Jak říká egyptolog Miroslav Bárta, právě šířka spektra informací, získaných odborníky řady vědních oborů, se stala hlavním přínosem expedice, která nakonec v poušti posbírala velké množství poznatků - a někdy i dost nečekaných.

Jak bylo těžké tuto výpravu zorganizovat? Jistě to bylo komplikované jak z hlediska získání příslušných úředních povolení, tak i z hlediska logistického a nebo bezpečnostního? Vždyť právě v oblasti, kam se česká expedice chystala, došlo nedlouho před jejím odjezdem k únosu skupiny turistů...

Vraťme se však ještě k objevům, které vaše expedice v egyptské Západní poušti učinila. Nebyly to jen skalní obrazy. Vám se podařilo objevit a zdokumentovat dokonce i některé z kýžených starověkých obchodních stezek?

Podél starých stezek se v poušti tu a tam nacházejí dávné zásobovací stanice a občas i vztyčené kameny. Jedná se snad o něco podobného, jako jsou evropské megality?

Všechny výsledky české expedice do egyptského Gilf el-Kebíru bude teď nutné zpracovat a v dohledné době uveřejnit. A co bude dál? Podle Miroslava Bárty z Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy se zatím zdá, že se především s finanční pomocí některých českých firem povede vypravit druhou expedici letos na podzim. Měla by odjet do Gebel Uwejnatu, což je další významná oblast jižně od Gilf el-Kebíru, kam je ještě obtížnější přístup. Další výzkumné aktivity v této oblasti jsou, jak se říká, ve hvězdách. Projekt, v jehož rámci naši egyptologové svůj výzkum prováděli, koncem loňského roku skončil. Další nebyl schválen. A tak není vyloučeno, že chystaná expedice do Gebel Uwejnatu bude na nějaký čas poslední cestou českých vědců do jihozápadního cípu Egypta. Přejme si, aby tomu tak nebylo.

Vysíláno v Planetáriu č. 02/2009, 10. - 16. ledna 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (14:41).

autoři: frv , Miroslav Bárta
Spustit audio