Brašna na útěku

Událost, která nás inspirovala k následujícímu povídání, se přihodila 18. listopadu 2008, při výstupu kosmonautů z Mezinárodní kosmické stanice ISS a raketoplánu Endeavour do volného prostoru, kde bylo třeba udělat důležitou práci právě na údržbě stanice. Dál už pokračuje Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd České republiky.

Co se vlastně stalo?

Ta brašna byla takříkajíc "brašna v brašně". Piperová, členka posádky raketoplánu Endeavour při letu STS-126, byla vybavena nářadím, které mělo sloužit k opravě kluzných částí otočného spoje pro natáčení panelů slunečních baterií. Oprava měla spočívat jednak ve výměně ložisek a za druhé v namazání tohoto spoje speciální vazelínou pro kosmický prostor. Ta vazelína byla uložena ve dvou aplikátorech, takových, jako když si pěnovou hmotou zapěňujete třeba nově montovaná okna do okenních otvorů. Když milá kosmonautka vylezla ven do kosmického prostoru, tak najednou zjistila, že ta vnitřní brašna, ve které měla část nářadí a ty dva zmíněné aplikátory, je plná mazadla. Prostě ten ventil aplikátoru špatně fungoval a v tom podtlaku v prostředí bez atmosféry, ve vakuu, to mazadlo začalo vytékat ven. Vzala tedy hadry, které tam měla s sebou, a kterými měla očistit právě ty kluzné části otočného spoje a nejdřív očistila nářadí. Pak si začala čistit rukavice svého skafandru, které se při tom samozřejmě ušpinily. Přitom si vůbec nevšimla, že jí ta vnitřní brašna začíná vyplouvat z té vnější brašny, kterou měla připoutánu k opasku.

Znamená to, že tu vnitřní brašnu neměla k té vnější nijak připoutanou?

Původně samozřejmě i ta vnitřní brašna měla být krátkým řemenem s karabinkou připoutána. Kontrolu správného uložení měl na starosti jeden z kolegů Piperové, který jí pomáhal s přípravou skafandru a celého vybavení pro výstup do volného prostoru. Piperová se zaměřila na své rukavice a prostě si nevšimla, že ten vak s aplikátory, škrabkou a dalšími věcmi potřebnými pro čištění a mazání spoje od ní prostě odplouvá. Když to zjistila, tak už byl mimo její dosah. Samozřejmě, teoreticky by bylo možné, aby se odpoutala, protože astronauti jsou během těchto výstupů poutáni dost dlouhým lanem, které vypadá jako dlouhé vodítko pro psy se samonavíjecím zařízením, mají to však přísně zakázáno. Pro případ, že by se utrhli sami, mají ještě na zádech manévrovací jednotku, která se jmenuje SAFER. To znamená česky "záchranář". Současně je to také anglická zkratka, která prostě říká, že je to "zjednodušené zařízení pro záchranu astronauta", když to přeložím do češtiny.

"Balík" tedy uplaval... Co jeho ztrátě Piperová sama říkala?

Údajně řekla: "No tak, ztratila jsem zařízení za sto tisíc dolarů, platit bych to nechtěla". Ale samozřejmě s takovýmito věcmi se počítá. Protože to nebyl ani první a nebude to ani poslední případ, co se takto nějaká věc nenadále ztratí.

Vak s nářadím ztracený kosmonautkou Piperovou není svými rozměry úplně zanedbatelný. Měří dvacet krát dvacet krát patnáct centimetrů, tedy asi jako dva malé kancelářské šanony na sobě. Tak velké objekty jsou už bezpečně sledovatelné pozemskými radiolokátory. Bylo tomu tak i v případě této opravářské brašny?

Radiolokační síť amerického vojenského letectva, která bedlivě stráží kosmický prostor v okolí Země, ji velice brzy ulovila a zhruba tři dny po nečekaném vypuštění na oběžnou dráhu se již dostala do katalogu Space Track pod mezinárodním označením 1998-067BJ a pod katalogovým číslem 33442. To je pořadové číslo, kterým jsou označovány jednotlivé umělé kosmické objekty, družice, sondy, anebo i kosmické smetí, tak jak jsou objevovány a zařazovány do katalogu. Samozřejmě jsou v něm katalogizovány pouze objekty, které jsou dobře identifikované - tedy takové, pro které bylo možno radiolokačním měřením stanovit jejich přesnou dráhu. To znamená, že mohou být kontinuálně sledovány a až přiletí opět nad tu radiolokační stanici, tak ona je schopna říci: "Ano, to je to, co jsme viděli před devadesáti dvěma a půl minutami."

Hrozí stanici ISS od zbloudilé opravářské brašny nějaké nebezpečí? Nemůže se s ní například srazit?

V současné době, tedy první prosincový týden, se Mezinárodní vesmírná stanice pohybuje zhruba ve výši mezi 350 až 359 kilometry nad Zemí, zatímco tento objekt se pohybuje o něco níže - mezi 346 až 351 kilometrem. Teoreticky se tedy mohou míjet dost blízko, ale prakticky je to vyloučené. Dělal jsem si výpočet a v nejbližších čtrnácti dnech se k sobě rozhodně nepřiblíží blíž než na sto kilometrů. Je to dáno tím, že raketoplán před svým odletem vystrkal Mezinárodní vesmírnou stanici trochu výš. To se běžně dělává, aby se tím kompenzoval její přirozený pokles v důsledku odporu atmosféry. Relativně objemné a lehké těleso, jako je ta téměř prázdná taška s nějakým nářadím vevnitř, se tou velice řídkou atmosférou ve výšce kolem 350 kilometrů brzdí poměrně rychle a klesá neustále dolů. Těch měření je příliš málo na to, aby se to dalo spočítat přesně, ale dá se očekávat, že zanikne asi tak do půl roku, možná i dříve, v hustých vrstvách atmosféry a naprosto bez jakýchkoli škod tam shoří a rozptýlí se na prášek.

V průběhu kosmických vycházek kosmonauti některé předměty odhazují úmyslně. Na palubě stanice by jen zabíraly místo. V prostoru mizí třeba různé krytky od konektorů, do vesmíru se tak jednou dostala i nepotřebná tyč od antény. Sledování podobných objektů ze Země není těžké a s jejich přítomností na oběžné dráze, která je beztak většinou jen krátká, lze předem počítat. Co ale když jsou některé z těchto předmětů příliš malé?

Vedle úmyslně odhozených věcí krouží nebo po nějaký čas kroužily na oběžné dráze i předměty, které kosmonauti opravdu ztratili. Nebyla to jen ta nešťastná taška s nářadím?

Mezinárodní kosmická stanice ISS samozřejmě není první stanicí na oběžné dráze kolem Země. Před ní tam kroužily jiné - třeba americký Skylab, ruské Saljuty nebo stanice Mir. Jak velkou měly tyto stanice produkci odpadu odhozeného či ztraceného ve vesmíru ve srovnání s ISS?

A to je velké štěstí, chtělo by se k slovům Antonína Vítka z Akademie věd České republiky dodat. Kdyby tomu tak nebylo, stávalo by se vypouštění družic čím dál problematičtějším podnikem a život na orbitální stanici by plynul v neustálé obavě z nějaké srážky s větším či menším odpadkem. I tak kosmického smetí kolem naší Země přibývá. Popravdě řečeno, jedna brašna s nářadím se v tom množství ztratí.

Vysíláno v Planetáriu č. 51/2008, 20. - 26. prosince.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (15:37).